Nezištně a zcela zdarma se k nim přidaly desítky dalších lidí. Vznikla tak unikátní síť lidí, kteří byli schopní během pouhých hodin téměř zcela pokrývat poptávku zdravotníků po nedostatkové ochraně před onemocněním Covid-19.

Pár měsíců nato se síla skupiny s druhou vlnou koronaviru opět ukazuje. „Pořád jsme semknutí. Dosud jsme celkem natiskli necelých deset tisíc štítů. De facto jsme tiskli pořád, i v létě. Vždy tak pět kusů týdně. Posledních čtrnáct dní ale poptávka prudce vzrůstá. Před pár dny jsme třeba dodávali padesát kusů do kyjovské nemocnice,“ přibližuje Mazáč.

Stejně jako na jaře se jeho „týmu“ daří štíty vyrábět i dopravovat. „Prakticky odkudkoli jsme schopní je převést na místo určení díky vybudovaným kontaktům,“ pochvaluje si ajťák.

Porotu zaujal projekt napojení odstavných ramen řeky Dyje.
Porotu enviromentální soutěže zaujal projekt napojení odstavných ramen řeky Dyje

Aktuálně velkou část objednávek skupiny tvoří takzvané plastové napínáky roušek. „Náročnost na čas je prakticky nulová, jeden napínák tiskneme asi patnáct minut. Do nemocnic je posíláme po stovkách kusů. Jsou obrovsky oblíbené. Zdravotníci, kteří používají jednorázové roušky, mají často sedřenou kůži za ušima. Díky napínákům si roušku uchytí za hlavou a nic je nikde netlačí, jsou měkké a ohebné,“ popisuje tiskař.

Co nyní týmu dobrovolníků okolo Mazáče chybí, jsou gumičky a folie ke štítům. „Postupně se ozývají lékaři, že štíty potřebují obnovovat. Při pravidelném dezinfikování třeba pětkrát denně se totiž po asi třech měsících stává, že folie přestává být průhlednou a je přes ni špatně vidět,“ zdůvodňuje nadšenec.

Stále počítá s tím, že až se situace s koronavirem uklidní, s kolegy dobrovolníky se potkají a popovídají si. „Měli jsme v plánu, že v září narazíme bečku, opečeme prase a zavzpomínáme. Bohužel do toho opět vstoupil koronavirus. Věřím ale, že příští rok to vyjde,“ neztrácí naději sympatický mladý muž.