Kliknutím zvětšíteSvoji tvorbu vystavuje v současné době Rostislav Bartoň v Městské knihovně v Ústí nad Orlicí. Krajiny fotí osvědčenou zrcadlovou a při přenášení fotografického „nádobíčka“, které nosí s sebou na zádech v baťohu, se někdy pořádně zapotí. Ale je lépe být vybaven, protože různé fotografické situace a žánry žádají různé postupy.
Máte Orlické hory už prochozené křížem krážem, znáte je „jako své boty“?
Nedá se říct. Orlické hory samozřejmě znám, jsem tam každý den, tedy hlavně v našem pohraničí, ale stále objevuji něco nového, co se na horách dá objevit. Nedávno jsem šel po hřebeni cestou, kterou jsem nikdy nešel a byl jsem překvapený těmi výhledy. V Orlických horách jich až tak moc není, kopce jsou zarostlé a z každého pěkného výhledu, který člověk objeví, má radost. Jsou místa, která člověk nezná.
Už jste se někdy ztratil?
Naštěstí ne, nepamatuji se. Používám v mobilu mapy.cz. Dnes se dá jít i mimo vyznačené cesty, prostě si zapnete pozici na mapě a cestu najdete.
Našel už jste nějaké odlehlé místo, na kterém jste se bál?
Ano. Na Facebooku mám i stránky Stopy času aneb Stará zapomenutá místa, na která fotím dávno opuštěná místa, ruiny nebo různá sklepení zarostlá v lesích. Tam je to někdy na pováženou. Je lepší chodit ve dvou než sám. Jednou jsme s kamarádem fotili ve staré opuštěné chalupě v pohraničí a oba měli velmi zvláštní pocit. Nedá se to vyjádřit. Něco nám tam vadilo, takže jsme rychle pospíchali pryč. Jsou taková podivná místa. Něco se na nich mohlo stát, je z nich cítit negativní energie.
Máte srdcovky, místa, na která se rád vracíte?
Takových je víc. V pohraničí jsou nádherná místa, třeba Vrchní Orlice. Některá, která jsem si kdysi oblíbil, se staly až moc komerční, už nejsou taková, jaká bývala, jaká jsem je viděl dřív, třeba Neratov. Mám raději místa bez davu lidí, vyhledávám samotu.
Jak jste prožíval koronavirové období?
Focením se živím, tak tyto možnosti byly omezené. Zase naopak jsem měl více času na focení krajiny, takže jsem lítal po kopcích a fotil.
Měla karanténa vliv i na turistiku? Potkával jste méně lidí?
Myslím, že ano. Lidí jsem potkával méně než obvykle. Naopak po rozvolnění protikoronavirových opatření, jak se zpřísnily podmínky cestování do zahraničí, lidé začali více vyhledávat Orlické hory a potkávám je častěji než kdy jindy.
Při fotografování přírody se zaměřujete jen na tuzemsko, nebo rád cestujete i do zahraničí?
Kdysi jsem cestoval do zahraničí hodně. Lezli jsme po skalách, tehdy jsem fotil jen na kompakt a byly to takové ty fotky z výletu, jak se říká. Fotografování jsem se začal věnovat až později, měl jsem například krásné fotky z Alp, bohužel jsem o všechny přišel. Rozbil se mi počítač, odešel disk, i když byl v záruce a už se z něj nepodařilo fotky vytáhnout. Dnes proto raději zálohuji na několik míst. Uchovávám všechny fotky. Ozývají se mi lidé a mají zájem o konkrétní fotografii starou i několik let. A i když to může být fotka, která se mně osobně nelíbí, někoho může zaujmout, proto je dobré mít zálohované všechno.
Z některých vašich fotografií je patrné, že jste se musel pro dobrý záběr doslova probrodit. Třeba sněhem.
Nejlepší fotky vznikají z neobvyklých míst. Lidé sice rádi chodí po turistických značkách, ale pokud to zrovna není v chráněném území, je občas dobré sejít z cesty a vydat se neznačeným terénem. Člověk je až překvapený, kolik nádherných míst tak objeví.
Fotíte raději v zimě nebo v létě? Dáváte přednost černobílé, nebo barevné fotografii?
Každý rok vydávám kalendář Orlických hor a pokaždé mám problém vybrat fotky z léta, protože je nemám. V létě je krajina taková nezajímavá. Jaro a podzim je lepší, nejlepší zima. I když zkouším fotit i černobíle, dávám přednost barevné. Někdy ale vyfotíte takovou fotku, že jiná než černobílá se udělat nedá.
Uvažoval jste o publikační činnosti?
Už docela dlouho přemýšlím o vydání knížky, dokonce mě už nějací vydavatelé oslovili a lidé se na ni ptají. Zatím však nemám srovnané v hlavě, co přesně by v ní mělo být. Zřejmě by se jmenovala stejně jako mé besedy s promítáním Krajinou příběhů.
Možnost pořádat besedy na čas přerušil koronavirus…
Naštěstí se nezrušily, ale přesunuly, pořadatelé mně nabídli jiné termíny.
Takže už jste v jednom kole.
Začíná toho být dost. Dokončuji kalendář na rok 2021, do toho další zakázky. Kalendář někde chtějí už v létě kvůli turistům, aby si ho mohli koupit.
Už vás někdo při besedování něčím zaskočil?
Ani ne, rád se přiučím. Pořad je sestavený tak, že kromě svých fotografií promítám i staré fotky z dob minulých, jak konkrétní místa vypadala dřív. Pro starší generace, pamětníky, je to hezký zážitek, po besedě kolikrát přijdou a povídají si se mnou, dozvídám se zajímavé věci. To jsou ty příběhy krajiny.
V přírodě se pohybujete v tichu, máte rád i hlučnou zábavu?
Mám kapelu, ještě stále hrajeme. Dřív, když jsem něco dělal, byl jsem zvyklý mít puštěnou hudbu, dnes vyhledávám absolutní ticho a je pro mě relax, když můžu vypadnout do lesa, nemám třeba ani foťák, jenom tak si tam sednout a pozorovat. Nebo houbaření, u něho také maximálně vypnu.
Co vám v poslední době udělalo radost?
Pro Královéhradecký kraj jsem na zakázku do brožury fotil evropsky významné lokality u nás, byla to nádherná práce. Celé léto jsem jezdil po těch lokalitách a ta místa zaznamenával, znamenalo to i spaní v autě, pod širákem, vstávání brzy ráno nebo naopak západy slunce. Mám na to krásné vzpomínky.
Čím se ve svém životě řídíte?
Být čestný, poctivý, hrát fér hru. Funguje to jako bumerang. Co člověk odhodí, to se mu vrátí.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
