Kliknutím zvětšíteUž před nějakými deseti lety uvažoval pan Jaroslav o odpojení domu od dodavatele elektrické energie. „Ale teprve nyní jsem se k tomu odhodlání rozhoupal právě kvůli neustálému zdražování elektřiny,“ říká a ukazuje na místo u plotu, kde je odpojený elektroměr a zapečetěné přívody.
„Přijeli z dodavatelské firmy, odpojili a mám klid, nikomu nic nemusím platit a měsíčně mě provoz domu i s dílnou stojí tři stovky za benzín do elektrocentrály,“ povídá cestou do dílny, kde má dva menší motorové generátory elektřiny a také baterii. „Ta je na dvanáct voltů a nabíjím ji přes solární panel. Z nebe je elektřina vlastně úplně zadarmo, když nebudu počítat pořizovací náklady.“
Do domu nevede ani plynové potrubí a ani vodovod. „Plyn nepotřebuju, topím si v krbu, kde je výměník, který mi také ohřívá vodu a tu mám z vlastní studny. Dokonce prý tahle studna měla nejlepší vodu ve vesnici. To je už dávno, tak na pití raději kupuji balenou, ale na vše ostatní stačí ta studniční,“ usmívá se.
Dvoje rozvody elektřiny
Dům má dvoje rozvody elektřiny. Původní, běžné jako jinde, na 230 voltů. „Ty jsou napojené na elektrocentrálu, kterou ale zapínám, jen když chci vyprat nebo dělat něco v dílně s vrtačkou, rozbruskou nebo když potřebuju nařezat dříví. Veškeré osvětlení i třeba rádio je napojeno na nové rozvody s napájením jen dvanáct voltů z baterie,“ popisuje pan Jaroslav s tím, že jediné, co nemá a čeho se musel vzdát, je lednice.
„Ale ani to mi nevadí, některé potraviny uchovávám v nejchladnějším místě domu a taky pivo, a když je pivo správně vychlazené, tak je dobře…“ říká a na stůl dává plechovkové pivo. „Je tak akorát. To víte, vycházím ze zkušeností našich předků. Ti také neměli elektřinu a fungovali.“
Podle majitele domku je pro takovou změnu nutné přesně vědět jakou spotřebu co má, jak silné světlo, kde používal a jak dlouho svítilo. „Je to hodně individuální a nikomu bych podobné řešení nešel instalovat ani mu s tím pomáhat. Tohle je takové mé hobby a udělal jsem si to sám pro sebe,“ dodává v kuchyni na sedačce, kde svítí lampička. „Tu nechávám rozsvícenou pořád, nikdy ji nezhasínám, je to i taková moje kontrola, že vše funguje, jak má.“
Nyní má pan Jaroslav před sebou renovaci karosérie dalšího z veteránů. „Jde o čtyřmístný kabriolet Citroën z roku 1922, tedy letos je autu rovných sto let,“ uzavírá. Při loučení a podání ruky ještě dodává, že to bude asi jeho poslední veterán. „Přeci jen v pětašedesáti už mi trochu dochází síly.“
38
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
