Už při příchodu k dílně v areálu železničního muzea, které patří Českých drahám, je podle hluku evidentní, že se tu mimo turistickou sezonu rozhodně nespí. Uvnitř najde do posledního šroubu rozebrané lokomotivy, jejich části, ale i stroje, které již brzy opravárenský prostor uvolní dalším strojům. Jedním z nich je i lokomotiva 310.127. Unikát vyrobený v roce 1898 byl do luženského muzea převezen před čtyřmi lety, a to z vlakového nádraží v Prostějově, který zdobil padesát let. V muzeum se ji ujal zdejší mistr pro opravy Michal Šorel.

„Ve svém volném čase ji za čtyři roky opravil do vystavovatelského stavu. Lokomotiva se stane součástí zdejší expozice, návštěvníci ji budou moci spatřit již tuto sezonu,“ sdělil při návštěvě muzea František Kaplan, pracovník Centra historických vozidel Českých drah.

Zatímco zmíněná lokomotiva bude již jen nepojízdným exponátem, v dílně velmi zruční dělníci „oživují“ další historický kousek. Lokomotiva s označením 313.432 zvaná Matylda pocházející z Ostravy je tu rozebrána na menší části kvůli nutné opravě kotle ale i celkové rekonstrukci jednotlivých dílů.

„Zajišťujeme tu primárně opravy pro parní lokomotivy a také historické osobní vozy v majetku Českých drah z celé republiky. Aby byl vozový park funkční,“ poznamenal František Kaplan. A zatímco v jiných odvětvích se kvůli celosvětové pandemii koronaviru potýkají s nedostatkem náhradních dílů, u parních strojů je vše při starém.

„Náhradní díly se shánějí stále stejně těžce, pandemie situaci nikterak neovlivnila. Pokud je to v našich silách, snažíme si díly vyrobit zde sami, popřípadě si je necháváme zhotovit u specializujících se firem. Například kotel z Matyldy nám opraví firma s příslušnou certifikací,“ upřesnil Kaplan.

Bez nadšenců by to nešlo

Stejně jako v jiných muzeích i v tom luženském se na obnově a i provozu parních lokomotiv podílí party nadšenců a milovníků nostalgie. „Tyto kolektivy jsou naprosto zásadní a na rovinu říkám, že jejich absenci si neumím představit,“ reagoval bez menšího zaváhání František Kaplan s tím, že tito lidé lokomotivy opravují a udržují ve velmi dobrém technickém stavu, bohužel jich postupně ubývá. Pokud se rozpadnou celé kolektivy, které si nestačily vychovat své nástupce, má to dopad i na provoz samotné lokomotivy. Příkladem je podle něj i lokomotiva Matylda, která o své pečovatele přišla a skončila tak nakonec v luženském muzeu.

„Dotyční zkrátka vědí, jak u konkrétní lokomotivy správně topit v kotli, aby byl zajištěný dostatek páry, kam takzvaně sáhnout v případě drobné poruchy a uvést tak lokomotivu znovu do provozu. Rozpad party však neznamená, že by se s mašinou přestalo jezdit. Už tam chybí ten vztah a přístup k lokomotivě, ta láska. To se pak podepisuje na jejím stavu,“ vysvětlil František Kaplan a staré známé úsloví, že žena a auto se nepůjčuje, by doplnil o lokomotivu. „U té to ale platí dvojnásobně,“ poznamenal s úsměvem ve tváři.

Setkání motorových legend

Za normálních okolností, tedy pokud by se Česko nepotýkalo s jen velmi pomalu ustupující pandemií, by se brány muzea otevřely o velikonočním víkendu. Letos se první návštěvníci podívají na lokomotivy nejdříve na přelomu dubna a května. Z pochopitelných důvodů pak nejsou stanovené termíny ani u tradičních akcích. Letošní turistická sezona by měla být směřována především ke 150. výročí otevření železnice do Lužné. Jedno překvapení ale v muzeu chystají – plánuje se setkání třech legendárních rychlíkových morových mašin – Stříbrný šíp, Modrý šíp a Slovenská strela.

„To by byl pomyslný zlatý hřeb sezony. Vše je ale ještě v jednání,“ dodal závěrem František Kaplan.