Mladý brankář, který začínal ve Skalici u České Lípy, v rozhovoru přiznává, že muži s rukavicemi mají tak trochu svůj vlastní svět. „Pořád poslouchám, že my brankáři jsme úplně jiní. Ale musím s tím souhlasit, normální člověk by tam nevlezl,“ má jasno student Technické univerzity v Liberci.

Michale, kde jste vůbec začínal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal ve Skalici u České Lípy, kde můj táta chytal a mamka trénovala.

Proč jste se rozhodl zrovna pro post brankáře?
K chytání mě přivedl táta, který celý život chytal. Začátky byly v bráně, ale dost jsem se bál míče, takže jsem asi do 14 let přeskočil do pole a pak zas zpět do brány.

Vy už máte za sebou několik angažmá. Kde všude jste chytal?
Úplný začátek byl ve Skalici, kde jsem vydržel do mladších žáků. Poté jsem byl dva roky ve Varnsdorfu a celý dorost jsem strávil v českolipském Arsenalu.

Proč jste se rozhodl chytat právě v Novém Boru?
Důležité pro mě bylo hlavně co nejvíce chytat a přejít do dospělého fotbalu. Zárověň jsem z Nového Boru, takže to mám na hřiště opravdu kousek.

Po podzimu jste v krajském přeboru na desátém místě. Jste spokojený?
Já jsem spíše nespokojen. Ze začátku nám to docela drhlo, byla snaha začlenit pár dorostenců, ale rozdíl v kvalitě byl opravdu velký. Měli jsme dost hráčů s tresty, byla tam zranění a nebylo to ono. Druhá polovina podzimu už vypadala o mnoho lépe.

Váš trenér Stanislav Kouřil se netají tím, že má rád tréninky založené na fyzické kondici. Jak se vám zamlouvá zimní dril?
Abych pravdu řekl, mně osobně se nezamlouvá (smích), ale nějaká kondiční složka tam v zimě být musí. Na druhou stranu mě mrzí, že není brankařům věnováno více času. Běhat dokola je pro nás zbytečné.

O brankářích se často říká, že mají svůj svět a jsou prostě „jiní.“ Souhlasíte?
Ono to tak vlastně je. Normální člověk by tam nevlezl, neskákal někomu pod nohy a nenechal se dobrovolně trefovat- Poslouchám to pořád, že jsme úplně jiní. Ale souhlasím s tím.

Zimní pauza je v krajských soutěžích na Liberecku opravdu dlouhá. Jak jí trávíte?
Nějaký čas jsem si nechal volno a pak jsem dělal to, co přes celou sezónu. Takže posilovna, schody, švihadlo.

Podělíte se s čtenáři o váš nejlepší zákrok a naopak nejhorší inkasovaný gól?
Asi bych začal tím nejhorším gólem. Bylo to v dorostu v České Lípě, hráli jsme v Litoměřicích. Míč mi po střele z půlky hřiště prošel mezi nohama. Nejlepších zákroků zatím moc není, asi bych vyzdvihl dvě chycené penalty v rozstřelu semifinále poháru s Frýdlantem.

Máte nějaký brankářský vzor?
Neřekl bych přímo vzor, ale k mým nejoblíbenějším patří Kasper Schmeichel.

Studujete nebo už pracujete? Co vás kromě fotbalu baví?
Jsem studentem Technické univerzity v Liberci. Mimo fotbal moc věcí nedělám. Trávím čas s přítelkyní, rodinou a přáteli nebo jezdím na pražskou Slavii, kde mám opět fotbal.

Jste hodně mladý, jistě toho máte hodně před sebou. Máte nějaké konkrétní fotbalové sny a cíle?
Mám spíš radši malé krůčky. Rád bych se chtěl posunout časem o soutěž výš a pak se uvidí. Kdybych měl vystřelit, tak bych jednou chtěl nakouknout do fotbalové ligy.