Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Tolik branek v jednom zápase jsem ještě nedal. Můj rekord byl pět,“ přiznal s úsměvem. Cvikov dorazil do Jestřebí v hodně slabé sestavě, domácí toho plně využili. „Vnímal jsem to jako každé jiné utkání. Věděli jsme, že soupeř přijede hodně oslaben. Nastoupili za ně kluci z béčka, to se podepsalo na výsledku,“ pokrčil rameny.

První poločas přitom Jestřebí vyhrálo 4:0, brankové hody se konaly až po změně stran. „Soupeř na začátku bojoval, dokonce měl asi více ze hry, ale pouze po vápno. Po změně stran jsme dali rychlou pátou branku, pak už Cvikov rezignoval,“ poznamenal.

Nováček nasbíral za čtyři zápasy devět bodů a do nové sezony vstoupil velmi slušně. „Jsem zatím spokojený, pro nováčka je to super. Chtěli bychom hrát v horní polovině tabulky,“ má jasno.

Proč vůbec Kaňkovský odešel ze Skalice do Jestřebí? Tady je vysvětlení. „Kouč Baťka to stavěl na mladých hráčích, já nedostával takovou důvěru, jako dřív. Proto jsem se rozhodl odejít. Je tu dobrá parta, po téhle stránce je to dobré. Mohlo by se zapracovat na zázemí, ale hlavně by se do stánku mělo dát pro diváky točené pivo,“ zasmál se.

Za svou kariéru už si vyzkoušel několik zajímavých klubů. Kde to bylo nejlepší? „Rád vzpomínám na všechny kluby. Všude jsem něco získal, nejraději vzpomínám na působené ve Vilémově,“ pokýval hlavou.

Letos proti Vratislavicím dal Kaňkovský parádní gól z velké dálky. „No, to je asi můj nejhezčí gól vůbec. To už asi nepřekonám, to bych se musel trefit snad přes celé hřiště,“ řekl s úsměvem na tváři.

Kaňkovskému je 32 let, velké fotbalové plány nemá. Přesto má ještě konkrétní úmysly. „Chci se ještě zahrát za rezervu Arsenalu, kde hraje můj nejlepší kamarád Lukáš Mikysa. Pak spolu pověsímě kopačky na hřebík,“ dodal fotbalista, který pracuje jako OSVČ ve firmě Clarios.