Rozlet zabrzdily operace kolene, zažil i Peltův vliv. S Lokotkou chce záchranu

Viktore, pojďme k vašim fotbalovým začátkům. Kdy jste se poprvé dostal k zelenému trávníku?
Bylo to v šesti, možná v sedmi letech. Chodil jsem na kroužek atletiky. Právě na atletice jsme vždy na konci tréninku hráli fotbal. Tam mi došlo, že to je pro mě ten pravý sport. Dá se říct, že jsem si fotbal vybral sám. Ale klub, tedy Lokomotivu, vybrali rodiče.

Krom České Lípy jste hrál ve Varnsdorfu, třeba v tamní akademii. Jak vzpomínáte na tohle období?
Vzpomínám na to ve dvou úhlech pohledu. Jednak na dobu, kdy jsem do Varnsdorfu přišel. Tenkrát ještě do krajského přeboru, za což musím poděkovat panu Skládanému, který mě, jak se říká, vypiplal. Následně na období, kdy jsme hráli nejvyšší soutěž proti týmům, jako jsou Slavia, Sparta, Dukla, Slovan Liberec. To byly radostné chvíle. A pak na to smutnější období, kdy jsem si přivodil těžké zranění kolene, musel jsem podstoupit dvě operace. To všechno v momentě, kdy okolo mne kroužily kluby, jako je Slovan Liberec nebo FK Jablonec.

FOTO: Memoriál Dušana Kabáta ovládli v České Lípě rozhodčí z Děčínska

Aktuálně kopete I.A třídu v českolipské Lokomotivě. Jako nováček jste prožili hodně bídný podzim.
Sešlo se několik faktorů, které to zapříčinily. Ten hlavní je doba covidová. Vyústěním pak bylo, že nám během doby, co se nemohlo hrát, odešlo osm hráčů, z nichž určitě čtyři byli klíčoví. V takhle okleštěné sestavě jsme vstoupili do I.A třídy. Výsledkem je neúspěšný podzim. Je pravda, že několik zápasů bylo vyrovnaných. Srazily nás ale chyby, které plynuly z nezkušenosti nebo z nemožnosti poslat do zápasu čerstvé síly.

Ještě vás čeká druhá polovina soutěže. Přezimujete ale poslední se třemi body. Věříte v záchranu?
Samozřejmě víme, v jaké jsme situaci a vnímáme bodovou ztrátu. V záchranu ale věříme a budeme v ní věřit, dokud to bude matematicky možné. Rozhodně pro to uděláme maximum. S některými kroky už jsme začali koncem listopadu, ale především musíme pořádně odmakat zimní přípravu, která bude v této sezóně nezvykle dlouhá.

Je tedy skok mezi I.B a I.A třídou tak velký?
Abych pravdu řekl, byl jsem docela překvapený. Myslel jsem, že až tak velký nebude, ale opak byl pravdou. I když bych asi mluvil jinak, kdyby tým, který hrál I. B třídu, zůstal pohromadě a hráli bychom klidný střed. Možná i výš. Skok to byl hlavně pro kluky z dorostu, kteří nám celý podzim vypomáhali a museli se vyrovnat s vyšší rychlostí a větší fyzickou náročností, než na jakou byli zvyklí z dorosteneckého krajského přeboru. Pro kluky jsou to ale velmi cenné zkušenosti, které pak uplatňují ve své soutěži.

Fotbal vám přinesl jistě kuriózních zážitků. Vzpomenete na nějaký?
Vzpomínám na dvě situace. První je z městského derby mezi Lokotkou a Arsenalem ještě z žákovských let. To náš stoper na půlce napálil útočníka Arsenalu takovou silou, že balón, který se od něj odrazil, přelétl našeho gólmana, který stál před vápnem a skončil v síti. Myslím, že to byl dokonce rozhodující gól (smích).

A ta druhá vzpomínka?
No, ta už není tak vtipná. Je z pohárového utkání v Jablonci, kde jsme s Varnsdorfem o poločase v pohodě vedli 3:1. O pauze se v okolí hřiště najednou objevil pan Pelta, jehož syn hrál právě za Jablonec. Druhý poločas to byla od sudích taková ta fotbalová nakloněná rovina. I domácí fanoušci se chytali za hlavu. Po řadě neuvěřitelných rozhodnutí jsme nakonec prohráli 3:5.

Pojďme otočit list. Máte v paměti váš nejhezčí gól?
Nejhezčí gól, nebo spíše série těch nejhezčích gólů byla asi proti Dukle. Proti ní se mi vždy dařilo. Dvakrát jsem proti ní dal dokonce hattrick. Pak si ještě vybavuji gól v Hrádku nad Nisou, trefený z voleje za vápnem pod břevno, když jsem jako starší žák pomáhal zachránit starší dorost Lokomotivy v krajském přeboru v rámci střídavých startů.

Zvolte Sportovce Českolipska. Oblíbená anketa se opět rozjíždí

A co třeba červené karty?
Co se týče červených karet, tak já sám jsem za celou kariéru dostal jen jednu, a to právě teď na podzim. Za mě dost přísnou, ale kluci říkali, že prý byla (smích). Ale pamatuji si ještě z Varnsdorfu červenou kartu našeho stopera asi v páté vteřině, když uklouzl a vzal sebou i útočníka. To jsem ještě nikdy neviděl (smích).

Svět stále zužuje pandemie koronaviru. Na amatérský sport těžce dopadl už dvakrát, kdy se vůbec nehrálo. Jak jste tohle období prožíval?
Nesl jsem to těžce. Asi jako každý aktivní fotbalista. Covid nám vlastně dvakrát přerušil soutěž v momentě, kdy jsme byli na čele tabulky. Tak jsem se během lockdownu udržoval alespoň tak, že jsem chodil běhat, cvičil jsem, nebo potají chodil s kamarádem na tenis. Je ale třeba říct, že tohle jsou jen malichernosti mezi většími problémy, které nám covid přinesl a ze kterých se společnost bude oklepávat mnohem déle.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Tady mám naprosto jasno. Od dětství jsem velkým fanouškem Slavie, nejen ve fotbale. Obzvlášť skvělá atmosféra na tribuně Sever je něco, co člověka nikdy neomrzí. Teď si bohužel na tyhle chvíle budeme muset zase počkat.

Jaké máte další fotbalové plány? Láká vás vidina zahrát si v jiném klubu?
V létě jsem měl nějaké nabídky, z nichž jsem jednu nebo dvě zvažoval. Viděl jsem, jak kluci okolo z Lokotky odchází a budoucnost celého týmu v tu chvíli byla nejistá. Nakonec jsme ale spolu s několika dalšími věrnými Lokoťáky zůstal. Nejbližším plánem je tedy rozhodně udržet krajskou I.A třídu na Lokomotivě. Všichni víme, že to nebude jednoduché.

Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás ještě baví?
Studuji v závěrečném ročníku magisterského studia na pedagogické fakultě univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, dvouobor učitelství pro střední školy, tělesná výchova a historie. Baví mě sport obecně, kromě fotbalu ještě rekreačně třeba tenis, kolo nebo lyžování. Také sledování Formule 1. Dále mám rád turistiku, výlety, filmy, koncerty, různé společenské akce.

Jak vůbec vnímáte celou situaci okolo covidu? Jste očkovaný?
Je to nešťastná doba. Velmi by mě zajímal důvod rozšíření viru. Pochybuji, že se to v nejbližší době dozvíme. Já sám jsem očkovaný dvěma dávkami a za celou dobu jsem nenašel důvod, proč by mi to mělo nějakým způsobem ublížit. Na vakcíně proti koronaviru se pracovalo řadu let a i z historie víme, že očkování vymýtilo několik civilizačních nemocí. Takže nedokážu pochopit argumenty, že do sebe lidi očkováním dostávají nějaké nežádoucí látky, ze kterých jim pak naroste druhá hlava, třetí oko nebo že zmagnetizují. Nejhorší pak je, že se spousta lidí odvolává na svobodu a vybírají si dost nevhodné dny k demonstracím, jako například 17. listopad. V období zdravotní, společenské, energetické a ekonomické krize rozumím rozčilení lidí, umocněného různými nekonzistentními nařízeními bývalé vlády. Ale za mě by stačilo použít selský rozum. Jsem toho názoru, že kdo může, měl by se nechat očkovat. Je to asi jediná cesta, jak z toho ven.