V Novém Boru s fotbalem začal, ve 34 letech tam aktuálně kope krajský přebor. Petr Stromecký tuší, že s postupujícím věkem už to asi nebude na krajský přebor a přijde „osobní“ přechod do nižší soutěže. Není fanouškem Sparty, ani Slavie. Pracuje jako technolog tvarování ve firmě Crystalex.

Fotbal mu samozřejmě chybí, už se těší na partu kamarádů z novoborské kabiny. „Občas si zacvičím, občas si zaběhám. Ale tréninky a zápasy to prostě nemůže nahradit. Hlavně chybí ta sranda s kamarády v kabině,“ řekl Petr Stromecký.

Petře, v říjnu se zastavily nižší fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí?
Fotbal mi chybí a moc! Na druhou stranu jsem pauzu využil k operaci tříselné kýly, která mě trápila od prvního zápasu. Takže alespoň k něčemu to bylo dobré. Nevěřím tomu, že se letošní sezona ještě rozběhne. Pokud vše dobře dopadne, snad nám ta nová začne tak, jak má.

Pojďme k vám. Kdy a kde jste vůbec začal s fotbalem?
S fotbalem jsem začínal v Novém Boru, odkud pocházím. Když mi bylo šest let, tak za mnou jednoho dnes přišla mamka a řekl, že mám na výběr. Buď budu hrát fotbal jako táta, nebo budu tancovat jako máma (smích). Takže první volba byla jasná.

Vybavíte si ještě první tréninky?
Pamatuji si, že jsme trénovali za každého počasí. Zpětně si vybavuji obrovský slejvák, bláto a ohromnou řežbu na tréninku, po které jsem už na fotbal nechtěl chodit.

Zkoušel jste v mládí i jiné sporty?
Od malička jsem chtěl hrát hokej, ale to mi doma nedovolili (úsměv). Takže jsme hráli na kolečkových bruslích u baráku. Strašně moc mě baví tenis, ale jsem v něm hodně špatný (smích). Jinak jsme na škole hráli snad všechno, ale fotbal prostě vždy zvítězil.

Kromě Nového Boru jste kopal v Polevsku, Spartaku Dubice, nebo Novém Oldřichově. Jaké to byly fotbalové štace?
Do Polevska jsem šel po dorostu, byla to moje první zkušenost v chlapech. Hráli jsme tam okresní přebor, poznal jsem, co je „Starý-Mladý.“ (smích). Po sezoně se mi ozval můj kamarád Jindra Hruška, brankář Dubice, ať to s nimi jdu zkusit v přáteláku. K tomu se přidal můj táta, který říkal, ať neváhám. V přátelském utkání v Benešově nad Ploučnicí jsem dal dva góly a my vyhráli 4:2. Přestup byl na světě. Po sezoně jsme spadli a já se stěhoval do Nového Oldřichova, kde se hrálo o záchranu I.A třídy. Pak už přišel návrat do Nového Boru. Tenkráte ještě v divizi, kdy odešlo hodně hráčů, nějací sponzoři a nastala taková obměna kádru.

Takže v Novém Boru se kruh uzavřel?
Chci hrát fotbal, dokud mi to zdraví dovolí. Fotbalovou kariéru v Novém Boru asi neukončím, s přibývajícím věkem se nevyhnu nějaké nižší soutěži.

Prozradíte čtenářům, kde pracujete a co vás baví?
Pracuji jako technolog tvarování ve firmě Crystalex, kde se vyrábějí skleničky. Co mě baví? Samozřejmě fotbal, rád si zahraji tenis, občas se projedu na motorce. S kamarády si zahraji playstation, také se rád pobavím v dobré společnosti při grilování nebo někde u piva.

V jaké kondici je podle vás fotbal na Českolipsku?
Myslím si, že fotbal všeobecně upadá. S tím padá samozřejmě i kvalita. Dnešní mladí kluci mají ke sportu daleko. Pohodlnost, možná i v některých případech bezradnost rodičů, je čím dál častější. Pro obě dvě strany je dneska prostě pohodlnější, že děti sedí u počítače, jsou vlastně doma a nejsou v ohrožení. My ráno vyběhli s balonem na hřiště, domu na oběd a zase ven až do večera. To všechno prakticky každý den. Vidím to i na přístupu většiny mladých hráčů, které chceme třeba do Nového Boru. Většina řekne, že je to nebaví a skončí. Nebo se jim nechce sedět na střídačce. O sport přestává být zájem, je to velká škoda.

Jak vůbec zvládáte koronavirovou dobu?
Těžko, ale co se dá dělat. Občas si zacvičím, něco odběhnu. Ale fotbal mi prostě chybí. Když si na tréninku s klukama vyprávíme příhody, nebo pošťuchujeme jeden druhého… To jsou prostě chvíle, kdy člověk vypne od každodenních starostí a užívá si to.

Nebojíte se odlivu hráčů? Pauza je to dlouhé, zvyknout si na volné víkendy není zase tak těžké.
Máte pravdu a já se bojím. Před koronavirovou dobou byl už sport v útlumu. Nezbývá, než doufat, že někomu ten fotbal prostě chybí.

Vzpomenete si na nějakou kuriózní fotbalovou příhodu?
Hráli jsme s Novým Oldřichovem na půdě Nové Vsi, která spadla z krajského přeboru. Ten den jsem poprvé nazul nové kopačky. Zašmodrchal jsem si dlouhé tkaničky do několika uzlů a šlo se na to. Asi ve 20. minutě jsem dostal krásný balon za obranu a pelášil sám na bránu. Bylo zataženo a po dešti. Asi pět metrů před vápnem jsem si samozřejmě nikým neatakován šlápl na tu tkaničku a hodil placáka do toho rozbahněného hřiště. V tu dobu běžela v televizi reklama na Gambrinus, kde hráči vzpomínali u piva na zápas a říkali si perly. Byl tam ,,Tučnák,“ to se mě pak drželo po celé působení v Oldřichově (smích). Všichni mi pak říkali tučňák.

Co váš nejhezčí gól?
Nejhezčí branku jsem dal asi v derby proti České Lípě. Po pasu mezi beky jsem si přistrčil míč a vymetl levou šibenici. Bylo tam hodně diváků z Nového Boru. Atmosféra měla opravdu šťávu. Hrozně jsem si ten gól užil, domů jsme si tehdy odvezli remízu 1:1.

Fandíte Spartě, nebo Slavii?
V tomhle ohledu jsem nezaujatý, takže nefandím nikomu. V práci si ale užívám, když se kvůli tomu chlapi popichují. Slavii samozřejmě sleduji na evropské scéně. Líbí se mi, jak se prezentují, nebojí se hrát. Spartě bych přál, aby se vrátila ke každoročnímu boji o titul, ligy by pak měla lepší šťávu.