Hlavním hrdinou byl Petr Konečný, který dal dvě branky a měl prsty i v dalších důležitých událostech celého utkání. Konečný přitom nebyl v základní sestavě, pomohlo mu ale zranění spoluhráče Antonína Stejskala. „Zranění Tondy mě hodně mrzelo. Na druhou stranu jsem byl rád, že jsem mohl nastoupit od začátku. Předvedli jsme úžasný výkon,“ rozplýval se dvacetiletý fotbalista.

Petře, Pěnčínu jste dal dvě branky. Jak obě padly?
První branka padla velmi rychle a to po vyhraném souboji na polovině hřiště, po kterém to kluci krásně sehráli a já už to jen uklízel gólmanovi na přední tyč. Druhá branka padla ve 35. minutě, kdy jsem vyhrál souboj na naší polovině a přihrál jsem Honzovi Frömelovi, který mi to dal nádherně do vápna a já jsem uklízel míč do soupeřovi branky.

Petr Konečný (v modrém) hraje krajský přebor ve Skalici.Petr Konečný (v modrém) hraje krajský přebor ve Skalici.Zdroj: Jaroslav MarekVy jste měl začít na lavičce náhradníku. Ale zranil se Antonín Stejskal, díky tomu jste šel na plac.
Trenérovi to vůbec nemám za zlé, dal příležitost Tondovi, jelikož měl nějaký plán, do kterého Tonda více zapadal a to hlavně do defenzivní fáze. Zranění Tondy je mi moc líto a přeji mu, ať je co nejdříve fit. Každopádně jsem rád, že jsem mohl nastoupit už od první minuty. Cítil jsem se velmi dobře a šel jsem tam s tím, abych týmu co nejvíce pomohl. To se také povedlo. Předvedli jsme úžasný výkon. Nejen, že jsme vstřelili pět branek, ale také jsme udrželi čisté konto. Všechna čest klukům.

Po podzimu jste na šestém místě. Jaké jsou podle vás letošní ambice Skalice?
Já mám v hlavě stále první místo, ačkoli to po začátku sezony to moc nevypadalo, tak jsme se do toho dostali a doufám, že ve skvělých výkonech z konce podzimní části sezóny budeme pokračovat i na jaře.

Máte na kontě sedm branek. Sledujete tabulku střelců?
Tak samozřejmě. Každý fotbalista chce nastřílet co nejvíce branek. Ovšem více se soustředím na týmové výsledky.

Kde všude jste vůbec za svou krátkou kariéru hrál?
V mé prozatímní kariéře jsem měl možnost nastupovat za Sosnovou, českolipský Arsenal, Nový Bor a teď aktuálně hraji ve Skalici.

Kdy jste začal s fotbalem? Kde to bylo?
K fotbalu mě přivedl můj tatínek, kterému jsem za to moc vděčný, protože fotbal pro mne znamená opravdu všechno. S fotbalem jsem se začínal seznamovat již ve čtyřech letech v Sosnové, kde jsem vyrůstal. Dále jsem v šesti letech začal působit v českolipském Arsenalu, ve kterém jsem prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Na to moc rád vzpomínám.

Jakou úroveň má podle vás krajský přebor?
Tak od hodnocení obtížnosti krajského přeboru jsou tu jiní. Já mohu jen říci, že má každá soutěž něco do sebe a myslím si, že je to pro oko diváka je ten fotbal kvalitní.

Zdeněk Baťka, kouč fotbalistů Skalice u České Lípy.
Baťka: Konec s fotbalem? Za těch sedm let jsem fakt strašně unavený

Jak se vám líbí ve Skalici?
Ve Skalici jsem opravdu spokojen a můžu s rukou na srdci říci, že jsem se rozhodl správně, když jsem sem v létě přestoupil. Obrovská motivace vyhrávat a bojovat o nejvyšší příčky. Opět se mi zvýšila chuť k fotbalu a parta je tu opravdu skvělá. Zázemí a fanoušky máme velmi dobré.

Jste stále mladý fotbalista, takže se s námi jistě podělíte o vaše cíle do budoucna, viďte?
Tak fotbalové cíle určitě mám, ale teď se soustředím na přítomnost a na to, abychom letos uhráli nějakou krásnou příčku a třeba se podívali se Skalicí do divize. Kde bych chtěl hrát? Jsem spokojen tady ve Skalici, ale uvidíme co bude. Je přede mnou ještě hodně let fotbalu. Uvidíme, kam mě budoucnost zavede.

Fandíte Spartě nebo Slavii?
Rozhodně a vždycky Sparta. Už odmala jsem jejím velkým fanouškem.

Prozradíte čtenářům, co vás kromě fotbalu baví a čím se živíte?
Tak kromě fotbalu se věnuji také futsalu, který hraji v České Lípě. Mimo jiné jsem také trenérem futsalové mládeže v Démonech Česká Lípa. A co se týče zaměstnání, živím se jako realitní makléř.

Fotbal vám jistě přinesl řadu kuriózních zážitků. Vzpomenete si na nějaký?
Určitě jich mám více, ale jeden vyberu. Tenkrát, když jsem hrál ještě v dorostenecké kategorii za Českou Lípu, tak jsme nastoupili k diviznímu utkání v Litvínově. Bylo to poslední utkání v sezóně, tak trenér experimentoval se sestavou a posadil mě na lavičku. Dal mě do hry až v 80. minutě za stavu 2:2 s tím, že mám jít rozhodnout zápas a v 90. minutě jsem dal vítězný gól, který jsem oslavil sundáním dresu a zlomením rohového praporku. Moc rád na to vzpomínám, byla to euforie (smích).

Právě probíhá mistrovství světa ve fotbale. Koukáte?
Jasně, moc jsem se na to těšil. Dokonce jsem si veškerou práci přesunul z kanceláře domů abych mohl sledovat každý zápas. A jelikož jsem od malička velkým fanouškem Messiho, tak budu držet palce Argentině.