Osobnost Deníku
Přečíst článek >

S fotbalem začal v Bělé pod Bezdězem, pár sezon působil i v Mladé Boleslavi. Aktuálně kope za Doksy, které hrají krajský přebor. Sezonu odstartovali slušně, po sedmi zápasech mají 15 bodů a jsou na pátém místě. Možnost, že se letošní sezona určitým způsobem dohraje, postupem času klesá. To si myslí i fotbalista Doks Jan Toman.

„Myslím si, že to není moc reálné. Jestli se to povede, tak maximálně měsíc. A to by už nedávalo smysl,“ má jasno odchovanec fotbalu v Bělé pod Bezdězem.

Honzo, loni v říjnu se zastavily fotbalové soutěže. Jak moc vám fotbal chybí?
Fotbal mi opravdu moc chybí. Naštěstí o něj tak úplně nepřijdu. Chodím sám trénovat u nás na hřiště v Bělé pod Bezdězem. Jinak mi určitě chybí kluci, parta a celkově ta fotbalová atmosféra.

Věříte, že by se letošní ročník mohl nějakým způsobem dohrát?
Myslím, že to není moc reálné. Jestli ano, tak to bude maximálně měsíc. Podle mě by to nedávalo moc smysl. Raději vydržet a začít od podzimu novou sezonu.

Jan Broschinský aktuálně kope krajský přebor za Nový Bor.
Zahrál si proti Modričovi. Současnost? Skladník, který hraje v Novém Boru

Můžete prozradit, jak jste začal s fotbalem?
K fotbalu jsem se dostal poprvé v 5ti letech v Bělé pod Bezdězem, kde jsem začínal. Následně jsem zamířil do Mladé Boleslavi.

Mladá Boleslav, Bělá pod Bezdězem, Dobrovice, Turnov. To jsou kluby, kde jste působil.
Jak už jsem zmínil, začal jsem v Bělé. Pak přišla možnost vyzkoušet si tréninky v Mladé Boleslavi. Šel jsem do toho a působil v Boleslavi pár sezon. Potom přišla řada zranění a moje ambice byly nižší. Naštěstí fotbal opravdu miluji a dokážu se vždy vrátit. Věřím, že mám silnou vůli, která mě u fotbalu drží.

Teď kopete krajský přebor v Doksech. Proč jste si vybral zrovna tenhle tým?
Jeden z faktorů byla vzdálenost. Bydlím v Bělé pod Bezdězem, Doksy jsou z našeho města patnáct minut autem. Dalším faktorem byla soutěž. Měl jsem pocit, že ještě mohu hrát krajskou soutěž.

Chtěli byste se v Doksech pokusit o postup do divize?
Myslím si, že nemáme postupové ambice. V současnosti mi přijde, že plno lidé ztrácí chuť trénovat. Díky tomu se vytrácí úroveň z jednotlivých soutěží. U nás v Doksech to není výjimka.

Karel Kaňkovský v modrém dresu Skalice.
Při chytání přišla nemilá příhoda. Díky ní se stal Kaňkovský útočníkem

Máte ještě nějaké fotbalové ambice?
Myslím si, že o ambicích bych už moc nemluvil. Stále mám chuť se zlepšovat a zvyšovat mou výkonnosti. Hlavní ale je, aby mě to bavilo. Nechci se dostat do situace, kdy budu souzen za špatné, nebo dobré výkony.

Každý fotbalista má svůj vzor. Jak je to u vás?
Nevím, jestli je to úplně vzor. Podle mého názoru je nejlepším fotbalistou na světě Neymar. Záměrně jsem řekl, že to není úplně můj vzor, protože jeho chování určitě není profesionální. Ale po fotbalové stránce je to určitě Neymar.

Prozradíte čtenářům, co děláte mimo fotbalový život?
Pracuji jako učitel na základní škole. Mezi moje koníčky patří jednoznačně sport, zejména ten míčový. Baví mě tenis, volejbal, stolní tenis. Rád jezdím na kole, na bruslích. Zároveň mě baví trénovat malé fotbalisty.

Žijeme v podivné době, plné zákazů, opatření. Jak to všechno zvládáte?
Aktuální doba je pro mnoho lidí těžká, tomu rozumím. Já se ale neřadím mezi takové, kteří vidí všechno negativně. Snažím se najít si pozitivní věci a být stále klidný. Dokážu si najít aktivity, které mě zabaví.