Radim Věchet, kanonýr, na kterého se v Dubnici prostě můžete spolehnout, dal za poslední dva zápasy sedm branek. Hattrickem to odnesly Hodkovice, Novému Městu nasázel čtyři kousky. Radim se od této sezony stal hrajícím trenérem, pomyslné žezlo převzal po svém otci Rudolfovi.
„Je to pro mě určitě složitější, nemůžu se plně soustředit jenom na sebe s svůj fotbalový výkon,“ má jasno ryzí střelec.
Radime, Hodkovicím jste nasázel hattrick, pak čtyři branky Novému Městu. Platil jste něco do klubové kasy?
Jasně, za hattrick máme stovečku. Tyhle pokuty ale platím rád (úsměv).
Sledujete tabulku střelců?
Po očku jí samozřejmě sleduji. Každý rok jí chci vyhrát, ale letos to bude hodně složité. Chlapi z předních týmů mají slušně našlápnuto. Těžko se mi to bude honit.
Vy jste se před sezonou stal hrajícím trenérem. Je to pro vás na hřišti určitě jiná situace, viďte?
To je otázka, kterou by asi měli posoudit jiní. Za sebe řeknu, že je to složitější. Nemohu se plně soustředit jenom na sebe a svůj fotbalový výkon. V tom vidím jisté úskalí.
Rozlišujete nějak pozici útočníka a trenéra?
Ta pozice hrajícího trenéra není až tak o tom trénování, jako spíše o celkové organizaci, diplomacii a snaze udržet klidnou atmosféru v kabině. S umístěním v tabulce jsme spokojeni, uděláme si pěknou rozlučku a přes zimu se bude klidně dýchat.
Pro Dubnici jsou vaše branky důležité. Nestává se, že když na zápas nemůžete, že vás spoluhráči třeba přemlouvají?
Ne, tak to není a ani být nemůže. Za posledních deset let jsem chyběl na mistrovském zápase z osobních důvodů snad jenom jednou nebo dvakrát.
Přijde mi, že letos je vaše skupina I.B třídy vyrovnanější, nemyslíte?
Soutěž je letos určitě vyrovnanější, stačí se podívat na tabulku. Prvních pět týmů je v rozmezí tří bodů! Odskočená je pouze poslední Skalice B. Zbytek tabulky, který je pro nás důležitý, je také velice vyrovnaný. Během dvou kol se to v tabulce může pořádně zamíchat. Úroveň je slušná, sami cítíme, že se na každou výhru nadřeme a nikdo nám nedá nic zadarmo.
Jak vidíte budoucnost fotbalu v Dubnici?
Abych byl upřímná, tak náš věkový průměr je hrozivý, pravděpodobně nejvyšší v celé soutěži. S ohledem na budoucnost to není moc růžové. Třeba v zápase s Hodkovicemi byl náš věkový průměr 37,3 let! Přesto jsme tehdejšího lídra tabulky porazili. Nemáme žádnou žákovskou ani dorosteneckou základnu. O tom, co bude dál, se v kabině bavíme. Nějaké konkrétnější kroky musíme pohromadě vyhodnotit na valné hromadě.
A jak dlouho vás ještě uvidíme střílet góly v dubnickém dresu?
Těžko říct. To je bohužel záležitost, která nezáleží pouze na mě ale právě na budoucnosti našeho klubu.
Nemůže se stát, že by vás zlákal jiný klub?
Ve fotbale se může stát všechno.
