„Jedničkou určitě nejsem, mám tam ještě svého parťáka Pavla Blažka. Ten je zkušenější a podle trenéra se budeme střídat,“ vysvětlil Haluška, který musel nahradit brankáře Zeleného, který v průběhu sezony odešel za studiem do Brna. O víkendu hrál Nový Bor na půdě libereckého Rapidu. Dramatické utkání skončilo 3:3, Haluška byl opět mezi třemi tyčemi.

Matěji, první soutěžní zápas za „chlapy.“ Čisté konto, dobrý výkon, cenný bod. Jak jste všechno prožíval?
Byl to první soutěžní zápas za Áčko, navíc před domácím publikem. Před zápasem jsem byl nervózní, bál jsem se, jaký výkon předvedu a jak se moje hra bude líbit fanouškům. Nakonec si to všechno sedlo velmi dobře. Hodně mi v tom pomohl kluci z týmu. Po celý zápas mě podporovali, to vám v bráně hodně pomůže.

Měl jste v utkání proti Chrastavě hodně práce?
Práce bylo dost, hlavně na začátku utkání. To jsem se nezastavil. Myslím si, že mi pomohly dvě, nebo tři tyčky. Pak už hra byla klidnější, štěstí stálo na mé straně. Myslím si, že jsme jako tým v jedno chvíli cítili, že bychom to mohli otočit. Ale nevyšlo, mě to alespoň více nutilo udržet nulu a pomoct nám k bodu, který má pro nás cenu zlata.

Budete tedy jedničkou Nového Boru?
Jedničkou určitě ne. Mám tady svého parťáka Pavla Blažka, který je zkušenější. Podle trenéra bychom se měli střídat. Podle mě je to dobře, oba nasbíráme zkušenosti. Já alespoň vím, že pro kluky nejsem jedinou variantou. Mají tam právě i Blážu.

Kde a kdy jste vůbec začal s fotbalem?
Začínal jsem v Horní Libchavě v jedenácti letech na postu pravého stopera. Už od mala mě to ale táhlo mezi tyče. Chytat jsem začal ve starších žácích. Díky celému klubu v Horní Libchavě jsem se dostal právě až do Nového Boru.

Nový Bor před sezonou hodně omladil. Jak složité je to pro vás, mladé hráče?
Naše výsledky mluví sami za sebe. Přechod z dorostu do chlapů je prostě velkým skokem. Jsme tady drtivá většina mladých a zvykáme si na sebe. Už se to ale pomalu rýsuje do lepších barev. Hodně nám v tom pomáhá kapitán Bróša. Díky němu se dokážeme vrátit ještě silnější, než ostatní.

Říká se, že brankáři mají svůj svět a jsou tak trochu samotáři. Jak jste na tom vy?
Tohle u nás naštěstí není. Ani to nehledám, jsem rád mezi klukama jak nejvíce to jen jde. Myslím si, že díky tomu si všichni dobře rozumíme.

Ambice jsou letos jasné, záchrana v krajském přeboru. Souhlasíte?
Když se podíváte na tabulku, tak je to všem jasné. Náš úkol je udržet tady krajský přebor. Myslím si, že to dokážeme a věřím, že na konci sezony budeme v půlce tabulky.

Jak byste sám sebe charakterizoval jako hráče?
Jsem hodně klidný brankář. Rád pomůžu i soupeři, nezakopávám míče nebo něco podobného. Myslím si, že vyčnívám tím, že dokážu dobře předvídat. Třeba, kam to chce protihráč kopnout, nebo také souboje jeden na jednoho. Co zlepšit? Je toho dost, hlavně hra nohou. Tím myslím výkopy. A prostě jednodušší hra nohou. Nestát dlouho na míči a rychle ho posouvat dál.

Vypadá to, že jste v Novém Boru spokojený. Takže není na pořadu dne třeba změna klubu?
O změně určit nepřemýšlím. V Boru se mi líbí a hlavně mě to baví. Kluky bych nerad opustil. Ambice mám určitě vyšší, každý chce hrát něco lepšího. Já bych se rád viděl za tři roky v divizi, nejlépe s Novým Borem. To všechno je ale ve hvězdách?

Sledoval jste poslední derby mezi Slávií a Spartou? Co na něj říkáte?
Jasně, že sledoval. Fandím Spartě, takže to byla povinnost. Bohužel to ale nebyl fotbal, ale válka. Vůbec se mi to nelíbilo po fotbalové stránce. Ale fanoušci skvělí, hlavně fanoušci Slavie umí doma udělat vážně nádhernou atmosféru. Snad jim to za půl roku ukážeme na Letné. Osobně si myslím, že remíza byla zasloužená.

Co vás ještě kromě fotbalu baví?
Kromě fotbalu ještě závodně běhám hasičský sport (Firesport). Ale teď už jenom pro zábavu, v posledních letech se více soustředím na fotbal.

Studujete? Nebo už pracujete?
Už mám po škole. Dostudoval jsem Českou lesnickou akademii v Trutnově. Právě teď jsme živnostník a pracuji v lese. Vybral jsem si školu, která mě bavila a právě mě také baví.


Načítám tabulku ...