Kliknutím zvětšíte
Obě branky Verneřic vstřelil Václav Baláž, který se tak symbolicky loučil s tamním klubem. Na jaře totiž bude hrát okresní přeboru na Českolipsku, přestoupil do Žandova. „Góly jsou pro mě důležité, tabulka střelců nikoliv,“ řekl s úsměvem při rozhovoru pro Deník.
Venco, v Děčíně jste dal Unionu hned dva góly. Jak oba vypadaly?
Po vyhraném souboji a výborné koncové přihrávce přes půlku hřiště od našeho středního záložníka, jsem si musel na velkém vápně poradit jen s jedním obráncem, poté jsem pohotově uklidil míč do pravého horního rohu. Druhý gól vznikl ze stejné situace, jen jsem musel zakončit jiným způsobem. Při výběhu brankaře jsem si všiml odkryté levé strany. V tomto případě jsem zvolil střelu k levé dolní tyči.
V poločase jste ale vedli 2:0, hráli jste o deseti, domácí vyrovnali. Takže i vás dohnala Csaplárova past?
Osobně jsem necítil, že bychom měli zápas vyhraný. Věděl jsem, že kvůli červené kartě pro našeho brankáře, bude zápas o něco fyzicky těžší. Pokud mohu mluvit za tým, tak jsem si jistý, že to měli všichni podobně. Hráči z Verneřic mají v těchto případech střízlivou mysl (úsměv).
V tabulce přezimujete na sedmém místě. Jaké máte ambice do jarní části sezony?
V tomto případě nemohu přesně mluvit za celý tým. Důvodem je můj plánovaný přestup do Spartaku Žandov. Jsem si ale jistý, že to kluci nenechají jen tak a budou se rvát za každý bod, aby se v tabulce vyšplhali co nejvýše to půjde. Jsou to bojovníci a věřím, že dokážou ještě dost překvapit.
Na podzim jste dal čtyři branky. Sledoval jste tabulku střelců?
Góly jsou pro mě samozřejmě důležité, tabulka střelců nikoliv (usmívá se). Můj post je spíše střední záložník, tudíž se většinu zápasů snažím gólové šance spíše vytvářet než proměňovat.
Můžete prozradit, jaká byla zatím vaše fotbalová kariéra? Kde všude jste kopal?
Za celou svoji krátkou kariéru jsem vystřídal celkem šest klubů. Většina byla v Ústeckém kraji. Nejlepší časy jsem zažíval v dorostu po přestupu ze Spartaku Boletice do Junior Děčín, tehdy pod vedením trenéra Petra Němce, který je skvělý trenér a stejně tak i člověk. Právě jemu vděčím za potřebné sebevědomí v zápasech. Po třech letech v Junioru jsem cítil, že je čas na změnu. Využil jsem tedy příležitosti a kývl jsem na nabídku, která přišla z Arsenalu Česká Lípa, po přátelském utkání, ve kterém jsem právě Arsenalu vstřelil pět gólů. Lípa, která tehdy začala hrát novou divizní dorosteneckou soutěž, měla tým, ve kterém zkrátka chcete být. Tehdejší hlavní trenér dorostu Dušan Ješeta mi pomohl jak na hřišti tak i v pracovním životě dával týmu potřebnou energii. Proto můžu s jistotou říct, že to pro mě byla nejlepší parta, kterou jsem kdy měl.
A jak to s vámi bylo dál?
Po konci sezóny v dorostu jsem začal přípravu s A-týmem České Lípy. Ten postoupil do divizní soutěže a s tím se i nabraly nové, zkušenější posily, se kterými jsem se i přes všechno moje úsilí nemohl rovnat. Zvolil jsem tedy přestup zpět do Junioru Děčín. Bohužel po pár zápasech přišlo zranění kotníku, které si po operaci vyžádalo skoro rok léčení. S obavami o zhoršení mého zdravotního stavu jsem se rozhodl hrát už jen „pomalejší“ fotbal. Přestoupil jsem proto do klubu TJ Lovečkovice, ve kterém působil jako trenér můj otec. V tomto klubu jsme po neshodách s vedením vydrželi jen jednu sezonu. Po této sezoně jsme společně s otcem zamířili zpět do Verneřic.
Kdy jste vůbec začal s fotbalem?
V roce 2008 se ve Verneřicich konal nábor žáků. Můj otec, jakožto trenér a pořadatel náboru, neváhal ani na vteřinu a společně s mým bratrem, nás vzal na náš první trénink. Fotbal jsem si hned zamiloval a od té doby je nedílnou součástí mého života.
Jaká byla na podzim úroveň okresního přeboru?
Podle mě úroveň kvality okresního přeboru vytváří lidé, ať už jste hráč, trenér, rozhodčí či fanoušek. Nemůžete zde čekat žádné vysoké platy, to ale potvrzuje fakt, že to lidé dělají z lásky k této krásné hře a když něco děláte z lásky, můžete o tom s klidem říct, že je to kvalitní. Osobně si myslím, že tato soutěž je pro lidi, kteří se chtějí fotbalem stále bavit a je to pro ně určitý únik z reality.
Jak se vám vůbec líbilo ve Verneřicích?
Verneřické zápasy jsem sledoval už jako mladší žák, proto jsem i rád, že můžu být součástí tohoto klubu. Pocházím odtud, takže beru i jako pozitivní věc to, že se většina hráčů i fanoušků znají osobně. Mrzí mě, že tento klub opouštím, ale nikdy neříkejte nikdy a doufám, že ještě budu mít tu možnost se do Verneřic vrátit a stejně jako jsem to tady začal tak to tady můžu i zakončit (smích).
Máte ještě nějaké fotbalové cíle?
Fotbalové cíle už nemám, nicméně kdyby přišla nabídka například z West Hamu určitě bych se nebránil (smích).
Fandíte Spartě nebo Slavii?
Nejsem fanoušek ani jednoho z týmů. Kdybych si ale měl vybrat, bude to pražská Slavia.
Prozradíte čtenářům čím se živíte a co vás kromě fotbalu baví?
Pracuji v Automotivu, takže moje práce není nijak zajímavá. Mimo fotbal mě baví běhy, překonávat se v mých osobních rekordech. Když zrovna nejsem v práci nebo na tréninku, tak trávím čas na svém pozemku, na kterém s pomocí rodiny a přátel provádíme rekonstrukce a budujeme zázemí, na kterém chceme trávit volný čas.
Fotbal vám jistě přinesl řadu vtipných zážitků. Podělíte se o nějaký?
Autory nejvíce vtipných momentů jsou podle mě rozhodčí. Nechci kritizovat jejich práci, určitě to není nic lehkého, nicméně nad nějakými výroky zůstane opravdu rozum stát. Například situace z našeho posledního zápasu s Unionem, kdy protihráč naběhl na našem velkém vápně, hlavou do těla našemu stoperovi, poté byl odpískán přímý kop pro Union. Po dotazu našeho kapitána, jak vlastně fauloval mu rozhodčí neodpověděl. Později jsem rozhodčímu řekl - musel jste vidět, že do něj naběhl schválně, náš stoper jen stál na místě, tak proč jste odpískal obranný faul? Jediné co mi rozhodčí odpověděl, bylo - já vím, já sem to viděl, ale co jiného měl protihráč dělat? - Po této odpovědi jsem jen mávl rukou a šel jsem bránit (smích).
188
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
