Kliknutím zvětšíte
Všichni se ve Splavech už těší na vyšší soutěž, cíle tamního klubu ale míří ještě výš. „Před sezonou jsme si dali cíl vrátit se do I.B třídy. Toho se všichni držíme," má jasno rodák z Ústí nad Labem, který v první lize fandí Viktorii Plzeň.
Radku, proti Tuhani jste dal hned šest branek. Která byla nejhezčí?
Všechny góly jsou nej, když se vyhraje. Ten nejhezčí? Asi čtvrtý těsně před poločasem. Po zahrání přímého kopu se míč odrazil od zdi, kde jsem stál a z voleje jsem míč napálil do sítě. Více jak šest gólů jsem ještě v životě nedal.
Vy projíždíte okresní soutěží jako nůž máslem. Jak moc Staré Splavy ,,baví" vyhrávat třeba 15:0 jako proti Tuhani?
Jako Doksy B jsme hráli I. B třídu a protože jsme byli zvyklí na jiné zápasové tempo, než je ve třetí třídě, zatím se nám daří. V této soutěži nejde o to, jestli dáme jeden nebo patnáct gólů. Zeptejte se, kolik jsme jich nedali. Jde o souhru hráčů a protože máme dobrou partu, tak to vychází.
Minulý rok došlo v Doksech k třesku. Doksy B skončily, vrátil se název Staré Splavy. Jak jste celou kauzu vnímal?
Mám na to svůj názor, ale nechci se k tomu vyjadřovat.
Na jaře se vám daří, jste nejlepší střelec celé soutěže. Máte přehled o svých gólech?
To mě těší, ale nesleduji to pravidelně. Vím, že po podzimní části byli mezi nejlepšími střelci hned tři hráči z našeho týmu.
Pojďme k vašim začátkům. Kdy jste začal s fotbalem a kde? Kdo vás k němu přivedl?
Narodil jsem se a bydlel v Ústí nad Labem na sídlišti. A jako každý kluk jsem chodil hrát mezi paneláky na plácek fotbal nebo hokej s tenisákem. A protože jsem chodil do školky s Jirkou Jarošíkem a hráli jsme i u něj za barákem, jednou mi řekl, že jedou na turnaj do Chuderova ať také přijedu. Tam jsem skončil třetí ve vyřazováku a táta Jirky Jarošíka řekl, ať přijdu na trénink. Bylo mi 10 let. Vždycky mě podporoval taťka a jezdil se mnou na každý zápas. Bohužel už není mezi námi.
S fotbalem jste zažil jistě nespočet kuriozních příhod. Vzpomenete na nějakou?
Kuriozit bylo požehnaně. Třeba když rozhodčí chce udělit žlutou kartu a zjistí, že je zapomněl doma. Nebo že brankář pustí gól z půlky hřiště. Také se stalo, že jednou na venkovním zápase domácí fanoušci nenadávali jen na nás, ale i na domácí celek.
Je vám 44 let. Jak se vám hraje s mladšími spoluhráči a protihráči?
Snažím se s nimi držet krok. Když mám odpolední a nemůžu na trénink, tak si jdu alespoň jednou týdně dopoledne zaběhat, abych nevypadl z tempa. Kluci jsou zkušení a každý je něčím specifický. Dohromady nám to spolu ve Splavech funguje.
Co vy a zranění? Měl jste třeba nějaké těžké, nebo máte štěstí a tohle se vám vyhýbá?
Před pár lety jsem si ve Splavech na zápase utrhl přední křížový vaz v koleni. Šel jsem na operaci a musím zaklepat, zatím noha drží.
Jaké ambice mají Staré Splavy do dalších let?
Před sezónou jsme si dali cíl vrátit se do I. B třídy a toho se držíme.
Jak dlouho ještě chcete hrát? Je pravda, že věk fotbalistů, hrající třeba okresní soutěž, stále stoupá.
Pokud mi zdraví dovolí a pokud budu ještě co platný, chtěl bych hrát co nejdéle. Když to má člověk rád a je to jeho koníček, udělá maximum.
Jak je na tom podle vás všeobecně amatérský fotbal? Mladí moc nejsou, kluby bojují s počtem hráčů…
Dnes mají mladí jiné priority, více možností zábavy a více sportů. Také to dříve bylo více o fotbalu, dnes spíše o penězích.
Prozradíte čtenářům, čím se živíte a co vás kromě fotbalu ještě baví?
Pracuji v Mladé Boleslavi jako seřizovač robotů. Kromě fotbalu mě baví téměř všechen sport, ať už jde o nohejbal, ping pong, squash, ricochet, badminton a nebo jízda na horském kole.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
