Šimon Otta (27 let) se v rozhovoru pro Deník rozpovídal o vztahu se samotnými hráči, oblíbeném hřišti nebo cílech do budoucna. „Nemám problém poslechnout si názor hráčů, a naopak nemám problém popsat hráčům to, jak jsem situaci viděl já. Rozhodčí by dle mého názoru měl být především partner hráčů. Samozřejmě s nutnou mírou autority,“ přiznal nadějný fotbalový rozhodčí, který je vystudovaným právníkem.
Šimone, kdy jste se vůbec stal rozhodčím?
Rozhodčím jsem se stal minulý rok v zimě. Přivedla mě k tomu chuť vrátit se zpět k fotbalu, který jsem celý život hrál a také fakt, že hodně mých kamarádů a spoluhráčů jsou rovněž rozhodčími.
Takže jste byl aktivní fotbalista?
Ano, byl. Fotbal jsem hrál od přípravek do osmnácti let. Nejprve za domovskou Českou Lípu a poté za Slovan Liberec.
Můžete prozradit, v jakých soutěžích jste pískal v minulé sezoně a co vás čeká v té nové?
Vzhledem ke svému začátku jsem v minulé sezóně pískal okresní soutěže na Českolipsku. V nové sezóně bych se výhledově měl posunout do krajských soutěží Libereckého kraje.
Jak tráví rozhodčí letní pauzu, když se nehraje?
Vzhledem k počtu zápasů, které člověk absolvuje, je potřeba si odpočinout. Odpočinek nicméně vyhledávám aktivní, takže volné dny trávím především na kole nebo někde v horách. Vzhledem k tomu, že zajišťujeme samozřejmě i přátelská utkání v průběhu příprav na sezónu a turnaje v malé kopané, není pauza od fotbalu příliš dlouhá.
Máte jistě spoustu příběhů. Podělíte se o nějaký zvláště povedený?
Zde bych chtěl předně pochválit jednotlivé týmy. I v nejnižších soutěžích jsou dle mého názoru utkání organizovaná na odpovídající úrovni a družstva se snaží, o co nejlepší přípravu utkání. Z této stránky, například v podobě nezpůsobilého hřiště, tedy žádnou historku nemám. A potom, co se stane na hřišti, má také zůstat na hřišti. Snad jen v nadsázce můžu zmínit, že jediný „úplatek“, který mi byl doposud nabídnut, byla žádost o zkrácení utkání, protože se celý tým přesouval na svatbu a ženich potřeboval svůj tým svědků. (úsměv)
Stalo se vám, že by vás chtěl nějaký hráč napadnout?
Nestalo. Samozřejmě, některá utkání jsou vyhrocenější, ale tak daleko mi utkání nikdy nezašlo.
Co nadávky? Co „nejlepšího“ jste na svou adresu slyšel?
Opět budu ctít zásadu, že co se stane na hřišti, má zůstat na hřišti. Já jsem typ rozhodčího, který s hráči rád komunikuje. Nemám problém poslechnout si názor hráčů, a naopak nemám problém popsat hráčům to, jak jsem situaci viděl já. Rozhodčí by dle mého názoru měl být především partner hráčů. Samozřejmě s nutnou mírou autority. Červenou kartu za nadávky jsem udělil jen jednu. Zde už se jednalo o sprosté slovo na „č“ a nebylo co řešit. V tomto směru oceňuji i přístup naší disciplinární komise, která takové chování hráčů odpovídajícím způsobem trestá. V nové sezóně navíc po týmech budeme po vzoru mistrovství Evropy vyžadovat, aby s rozhodčím na hřišti komunikoval pouze kapitán.
Jaké cíle máte v rozhodcovské kariéře?
Vzhledem k tomu, že jsem teprve začal, tak nad tímto vůbec nepřemýšlím. Finále Ligy mistrů by ale stačilo (smích).
Prozradíte, čím se živíte a co vás v životě ještě baví?
Jsem vystudovaný právník. Momentálně pracuji jako asistent soudce. Jak jsem již naznačil, baví mě obecně sportovat. Vedle fotbalu potom zejména cyklistika, dále cestování.
Jak vnímáte celkově chování hráčů na hřišti? Není tam náhodou sestupná tendence?
Nemyslím si. Jak jsem odpověděl už výše, některé zápasy jsou klidné, některé ostřejší. Tyto věci k fotbalu patří a pokud jsou v únosné míře, dokáži s nimi žít. Co mě však poměrně nemile překvapilo, je občasná drzost některých mládežnických hráčů. Myslím si, že v takových případech by měli zafungovat především trenéři a okamžitě jim ukázat, že takto tedy ne.
Co vy a zranění? Postihlo vás něco, když jste pískal?
Prozatím naštěstí ne.
Máte nějaké hřiště, kde se vám píská špatně?
Konkrétní hřiště, ať už oblíbené, nebo neoblíbené, nemám. Obecně je pro nás rozhodčí ale vždy lepší, když se hraje na větším hřišti. Hráči mají na všechno o trochu více času, snaží se více kombinovat a hra není tolik soubojová.
