„Upřímně, byl to normální zápas. Zákupy mají problémy s hráči, my vlastně taky. Nejlepší gól v utkání? Asi ten, který jsem dal přímo z rohu,“ přiznal 36letý útočník. Sportovní veřejnost si jistě Slipčenka pamatuje jako hokejové brankáře. Chytal mimo jiné extraligu za Slavii, kde získal bronz. Hrál také na severu Čech za Litoměřice. Naposledy to bylo před deseti lety za Beroun.

Kariéru ukončil v 29 letech. Mohly za to problémy s ramenem, ale taky fakt, že Slipčenka prostě hokej přestal bavit.

Slipčenko v aktuální sezoně nastřílel 21 branek a opět tak potvrdil, že je prostě nejlepším kanonýrem Sosnové. „Spokojený ale moc nejsem. Moc nás není. Kdybychom v pěti nedojížděli, tak má Sosnová k dispozici pět nebo šest kluků. Je škoda, že jsme hodně zápasů neodehráli v kompletní sestavě,“ zamyslel se otec dvou dětí, který kdysi podnikal na Kajmanských ostrovech.

Teď pracuje se spoluhráčem a brankářem Davidem Volfem ve firmě, který se zabývá pokládkou kanalizace a vodovodů.

O fotbal v Sosnové se stará Robertův otec Milan, který trénuje, hraje a zařizuje hromadu dalších věcí. Jaká je budoucnost tamní kopané? „Těžko říct. Bavíme se o tom co bude a nebude. Táta to vždy dá nějak dohromady. Fotbalem žije, chce si sám ten fotbal ještě zahrát. Ale prostě těch lidí moc není. A to naše dojíždění z Prahy není zrovna optimální,“ pokrčil rameny.

Okresní přebor: Arsenal B - Dubice 4:1.
FOTO: Další kanonáda Jestřebí, Kýček dokázal nastřílet už 50 branek

Okresní přebor na Českolipsku je podle Slipčenka stále stejný. „Je to tak. Vždy se najde jeden, dva celky, které odskočí. Jestřebí má velkou kvalitu a kluky, kteří by mohli hrát jinde. Ale dostávají tam peníze, takže se v dnešní době nemohou divit, že tam hrají. Poslední jsou jasně Kravaře. Tam se to bohužel nepovedlo. Mají tam spoustu mladých. No, a když si nalijeme trochu čistého vína, s mladými to prostě nemůžete hrát,“ má jasno.

S fotbalem začínal v hlavní městě, přednost ale tehdy dostal hokej. „Byl jsem na náborech ve Spartě nebo ve Slavii. Všude mě přijali, ale tehdy jsem dával víc hokeji. Takže jsem tehdy fotbal kopal na Střížkově, vycházeli mi tam vstříc. Hokej pro mě v mládí byl prioritou, když byla možnost jít dal, měl jsem v hokeji smlouvu a fotbal šel prostě stranou,“ zavzpomínal.

Ačkoliv Robert Slipčenko nemá času na rozdávání, na fotbal v Sosnové zanevřít nechce. „Mám dvě děti, je to těžké. Přes týden mám hodně práce, o víkendu by manželka chtěla něco podnikat. Na každý zápas být nemůžu, ale půlku sezony se snažím odehrát, abych klukům pomohl,“ zdůraznil.

Covidová pauza ho od fotbalu neodtrhla. Právě naopak. „Já se hrozně na fotbal těšil. Záleží na každém, jak se k tomu postavil. Já mám sport rád a snažím se si ten čas udělat. Jestli na fotbal někdo během covidu zanevřel? Buď ho neměl tak rád, nebo ho prostě tolik neuměl,“ má jasno.

Okresní fotbal nemá na růžích ustláno. Chybí hráči, mladí se těžké hledají, kluby bojují o přežití. „Když dojíždíme na zápasy, tak se o tom s klukama bavíme. Myslím si, že by pomohlo, kdyby se týmy spojily. Jenže na Českolipsku jsou všichni moc hrdí. Takže to prostě nepůjde. Třeba v těch Zákupech nemají aktuálně moc hráčů. Ale nevěřím, že by se mohly s někým spojit. To radši skončí s fotbalem. Může se stát, že to postupně může všechno vymizet,“ zavrtěl hlavou.

Parádní zápasy naší reprezentace proti Švýcarsku a Španělsku Slipčenko neviděl, na netradiční mistrovství světa v Kataru už se těší. „Slyšel jsem jak naši hráli, nesledoval jsem. Zaujal mě krásný gól Kuchty proti Španělsku. Že bude mistrovství světa na přelomu listopadu a prosince v Kataru? Asi to chtějí udělat tak, aby se hrál šampionát jinde, než ve známých zemích. Myslím si, že to pro všechny bude zajímavé zpestření,“ dodal.