Do velkého fotbalu má nakročeno sedmnáctiletý Petr Lupoměský, který nastupuje za kategorii U19 libereckého Slovanu. Odchovanec Lokomotivy zamířil pod Ještěd netradičně až ve starších žácích: „Odejít z Lokotky později byl dobrý krok. Nic jsem neztratil, naopak jsem se tím motivoval,“ přiznává talentovaný fotbalista.

Jak vedla vaše cesta z českolipské Lokotky až do Liberce?
Na Lokotce jsem prošel všemi kategoriemi od přípravky až po starší žáky. V žácích jsem se zúčastnil několika okresních výběrů za Českou Lípu a zahrál jsem si na olympiádě dětí a mládeže, po které jsem odešel do Slovanu.

Váš příběh je zajímavý právě tím, že ses neukvapil a odešel až ve starších žácích. Vnímáte to zpětně jako dobrý krok?
Odejít z Lokotky později byl dobrý krok. Nic jsem neztratil. Naopak jsem se tím spíš motivoval, abych se co nejdříve vyrovnal klukům, kteří akademií Slovanu prošli od mladšího věku a měli lepší zázemí. To mě posouvá dál.

Takže mládež Lokotky byla dobrou přípravou na přestup do velkého klubu?
Díky Lokotce jsem se naučil první fotbalové základy. V klubu trénují kvalitní a obětaví trenéři, kteří nás naučili, abychom měli fotbal rádi. Měli jsme i dobrý kolektiv a trávili jsme spolu čas i mimo hřiště.

V Liberci nastupujete za U19. Cítíte, že je šance v mužských týmech blízko?
Myslím si, že se mi zatím daří, ale ještě je potřeba na spoustě věcí zapracovat. Vždycky je co zlepšovat. Dostat se do A-týmu nebo B-týmu je běh na dlouhou trať. Musím poctivě trénovat, chtít se nadále zlepšovat a přidat si i mimo hřiště. Taky musím dbát o svoje tělo a předejít tím zranění.

Jak probíhá váš tréninkový program během týdne?
Oproti Lokotce je největší rozdíl v počtu, náročnosti a různorodosti tréninků. Pochopitelně je jiný také servis, můžeme využít i pomoci fyzioterapeutky. Když budu mluvit o běžné době bez koronaviru, máme trénink každý den a jeden den individuální přípravu. Dvakrát v týdnu máme i ranní tréninky před školou, k tomu i jeden trénink týdně v bazénu.

Sledujete výkony Lokotky i během angažmá v Liberci?
Pravidelně koukám na výsledky áčka, kterému se v B třídě velmi daří. Taky sleduji kluky z dorostu, protože v něm mám hodně kamarádů a bývalých spoluhráčů. Když můžu a mám volno, tak se rád přijdu podívat na zápasy a zafandit.

Co byste poradil nejmenším fotbalistům v Lokotce a na Českolipsku, aby se v budoucnu probojovali do většího klubu jako je Liberec?
Klukům bych chtěl určitě poradit poctivý přístup k tréninku a snažit se vždy odevzdat co nejlepší výkon. Taky je důležité mít nějaký cíl a musí věřit sami sobě. Někdy je potřeba i ledacos obětovat, ale nikdo jiný to za ně neudělá.