Zkušený trenér Rudolf Věchet nicméně věří, že další fotbalový ročník už proběhne v normální režimu. „Já vím, že nemocnice byly plné a tamní personál vyčerpaný. Ale co si mám myslet, když vidím, jak samotní politici porušovali vlastní zákazy,“ zakroutil hlavou. Jeho tým v posledním přípravném zápase vyhrál v Mimoni nad tamní rezervou 3:1.
Kolem fotbalu se motáte desítky let. Covidové pauzy pro vás asi byly utrpením, co?
Covidová doba bez fotbalu byla strašně dlouhá. Bylo to stejné pro všechny, kteří dělají fotbal. Hráči, trenéři, činovníci, ale i fanoušci rozhodně nejásali. Osobně jsem byl rozhodnutím pana Prymuly, tehdejšího ministra zdravotnictví, velice rozčarován. Hráli jsme dobrý fotbal, usadili se na čele tabulky a postupu nám vlastně chybělo jenom pět utkání.
Jak jste bral rozhodnutí o přerušení nižších fotbalových soutěží? To se stalo v říjnu, letos v květnu se ročník definitivně zrušil.
Myslím, že jsme podzimní část mohli dohrát. Chápu, že nemocnice byly plné a tamní personál vyčerpaný. Ale co si mám myslet, když pánové politici jako Prymula nebo Faltýnek se zúčastnili zakázaných akcí. Třeba teplická oslava narozenin papalášů. Absolutně nerespektovali zákaz shromažďování, který sami vydali. Nám sportovcům to zakázali.
Věříte, že ročník 2021/2022 proběhne v klasickém režimu?
Velice, ale opravdu velice si přeji, aby vše proběhlo bez problémů a celý ročník se mohl odehrát tak, jak jsme zvyklí.
Můžete prozradit, jak jste zvládal těžkou dobu plnou zákazů, opatření a omezování pohybu?
Zvládnout se to dalo. Celá ta covidová doby nás sice omezovala, přesto jsem si našel aktivity, abych se nenudil. Mám rodinu, dva syny, takže jsme se navštěvovali. Hodně a rád čtu. Přečetl jsem například knihu Mafián Babiš od Jaroslava Kmenty. Vřele doporučuji. Rád čtu autobiografie sportovců, rád koukám na televizi. Hlavně dokumenty, filmy pro pamětníky, pořady o zvířatech.
Nenašel jste si nějakého nevšedního koníčka?
Ne ne, nového koníčka jsem si nehledal. Ani s vyplněním volného času nebyl problém. Máme malého vnoučka, jsou mu dva roky. Takže máme o zábavu postaráno.
Jak fungoval přes temnou sportovní dobu váš tým v Dubnici?
V Dubnici jsme se snažili nevyjít ze cviku, takže jsme se jednou týdně sešli a potrénovali. V době přísného zákazu shromažďován jsme rozhodnutí respektovali. Pak jsme zase trénovali, využívali jsme umělku v Heřmanicích.
Lze odhadnout, jaký dopad bude mít tohle období na okresní fotbal?
Jaký to bude mít dopad na okrese? Tak to nedokážu odhadnout. Za Dubnici mohu říct, že nějaké převratné změny nenastanou…
Neskončil vám nějaký hráč právě kvůli tak dlouhé pauze?
Zatím nemám informaci o tom, že by některý hráč z našeho kádru přestal sportovat kvůli téhle dlouhé přestávce.
Vy už jste trénoval řadu fotbalových týmů. Co vás zaválo do Dubnice?
Dubnici vlastně trénuji již potřetí v mé kariéře. Poprvé to bylo v roce 1998, tehdy jsme skončili na třetím místě. Podruhé jsem do Dubnice zavítal v sezóně 2015/2016, hned se nám povedlo postoupit do okresního přeboru. To byla vydařená sezona, poznal jsem tam dobrou partu. Následovala štace v českolipském Arsenalu, kde byl tehdy problém s trenéry. Takže mě to vystřelilo z okresu do krajské soutěže, kde jsem se podílel na postup do divize.
A pak do třetice všeho dobrého opět Dubnice.
Dubnice se opět ozvala v lednu loňského roku. Rád jsem šel pomoct, neboť se Dubnice stala mou srdeční záležitostí. Mám to tři kilometry od bydliště, mám tam oba syny a řadu hráčů, které mám upřímně rád. Myslím si, že v Dubnici zakončím svou bohatou kariéru. Proto mě moc mrzí, že jsme bojovali o historický postup do krajské soutěže, o který jsme mohli bojovat.
Amatérský fotbal bojuje s nedostatkem mladých hráčů, ti současní stárnou. Jaká je podle vás budoucnost nižší kopané?
Věková hranice našeho týmu je opravdu rozmanitá. Když hrajeme starý versus mladý, tak za mladý hraje borec, kterému je 42 let. Takže co vám mám povídat. Ale teď vážně, je to problém ve všech klubech Sehnat v současnosti mladého kluka na fotbal na vesnici je zázrak.
Co vy a fotbalová budoucnost. Máte jako trenér ještě nějaké plány?
Víte, já jsem byl vždy ambiciózní trenér, vždy jsem se snažil hrát o nejvyšší příčky. Proto jsem si hodně přál postoupit do kraje s týmem Dubnice. Šlapalo nám to, sestava byla ustálená, hráčská konkurence byla, měl jsem devatenáct hráčů. Dnes si musíme sednout s vedením klubu a vytyčit si naše další cíle. Můj osobní cíl je, že jdu do každého utkání vyhrát. Neříkám, že za každou cenu, ale vždyť podstata sportu je přece výhra. Snažím se na hráče apelovat, aby hráli poctivě a nechali na hřišti pokud možno vše, co mohou.
