Narodil se v Ústí nad Labem, s fotbalem začínal v Litoměřicích. Sport měl Antonín patrně v krvi, vždyť jeho tatínek kopal za Teplice a Bohemku, dědeček (Otto Trefný) byl lékařem československé hokejové reprezentace. V žákovských letech obdivoval teplické fotbalisty, často jim na Stínadlech podával míče. To už za skláře kopal, s dorostem pak pomohl k návratu mezi elitu. A brzy dostal šanci v áčku dospělých!

„Mým největším úspěchem je určitě zisk domácího poháru pod panem Plíškem. To se psal rok 2009. I když jsem pak hrál v Mladé Boleslavi, Jihlavě a i jiných klubech, tak v Teplicích jsem strávil podstatnou část své fotbalové kariéry. Jako prvoligový klub jsou mi stále nejbližší. Pracuje tam můj velký kamarád Štěpán Vachoušek,“ vyznává se Rosa.

Jan Čaloun je doma na ústeckém zimním stadionu.
Bývalý Žralok Čaloun: Hertl je komplexnější hráč, než jsem byl já. Umí i bránit

S Vachouškem hrál v německém FC Oberlausitz Neugersdorf na závěr své kariéry čtvrtou ligu, užil si zajímavý fotbal za zajímavé peníze. To vše v brzkém věku, s vrcholovým fotbalem se rozloučil už v 31 letech. Proč? „Hrál jsem zrovna za Jihlavu. V zimě jsem ale zhodnotil svou budoucnost, bral jsem ohled na své zdraví. Nechtěl jsem končit otrávený a nechtěný, někam se vnucovat,“ vysvětluje.

Rozhodl se studovat vysokou školu, konkrétně podnikání a práva, obor marketingové komunikace. „Potřeboval jsem nový životní impuls. Bylo to takové meziobdobí, v kterém jsem si uvědomil, jaký bude můj život po fotbale, jakým směrem se budu profesně vyvíjet. Vysokou školu jsem dokončil a několik let pracuji v jedné z nejlepších českých PR agentur.“

Fotbaloví fanoušci mají Rosu často na televizních obrazovkách, novináři si totiž všimli už v době, kdy byl aktivním fotbalistou, že má skvělé vyjadřovací schopnosti. Do televizních studií ho zvali častěji a častěji, až se z bývalého obránce stal televizní expert. „Ta práce mě baví a naplňuje. Můžu v ní zúročit své fotbalové zkušenosti.“

Novinářská lávka
Za kulisami: Na novinářské lávce v Teplicích je nejlepší výhled na fotbal

Před televizními kamerami zažil ale i jednu hodně nepříjemnou chvilku, to když před dvěma lety zkolaboval v přímém přenosu při rozhovoru s kolegou Petrem Svěceným. „Podle doktorů sehrálo roli více faktorů. Málo tekutin a cukru v těle, vedro a stání na jednom místě. Člověku prý přestane proudit krev do hlavy a je to. Já cítil, jak mě polil studený pot a pak už černo!“

Vše dobře dopadlo, Antonín Rosa tak může dál obohacovat televizní přenosy svými postřehy. A fanoušci ho vidí moc rádi. Jeho obliba je ještě větší poté, co se ho v roce 2016 zeptal při utkání Jihlava – Zlín sudí Ardeleanu, jestli tečoval Hnaníčkovu střelu, která skončila v síti domácího gólmana Hanuše. Pokud by ji Rosa netečoval, gól by neplatil. Chrabrý Antonín ale teč přiznal, rozhodčí gól Zlína uznal. Jihlava prohrála 1:3, ale nakonec se v soutěži zachránila.„Ně některých spoluhráčích bylo vidět, co si o tom myslí. Ale já nechtěl být ten, kdo lhal. Vždyť by to pak lidi viděli v televizi, byl bych za blbce. Ale nechtěl jsem tehdy dávat moc rozhovory, uzavřel jsem se do sebe. Byl jsem rád, že jsme ligu zachránili, že se k tomu pak už nikdo nevracel.“