Kliknutím zvětšíte
Osudovým se vítkovickému odchovanci v Aténách stalo zranění ramene, jeho operace a třetina roku bez fotbalu. „Přitom v létě,když jsem mohl vrátit do Španělska, jsem byl prý neprodejný. A o dva měsíce později bylo vše jinak. Úplně se to otočilo,“ vzpomíná. V době, kdy rozhovor vznikal, v Řecku s rodinou balil k odjezdu. Budoucnost? „Uvidíme, co se naskytne,“ podotkl Tomáš Vaclík.
Máte tituly i poháry, ale co záchrana? Slavili jste?
Hodně narychlo. V den, kdy jsme to uzavřeli, jsem na návštěvě měl kamaráda, takže jsem brzy po zápase odjížděl. A když se odehrálo poslední utkání, já zůstal na stadionu jen chvilku, odjel jsem do Manchesteru, protože mi druhý den ráno letělo letadlo.
O úspěšnou sezonu se patrně pro Huddersfield nejednalo. Brali to podobně střídmě i klub a fanoušci?
Jak to říct… Víc než důvod k oslavě jsme cítili velkou úlevu. Ze všech stran. Od vedení, přes kabinu až po fanoušky. Všichni si oddechli, že se bude pokračovat v Championship. Druhá nebo třetí liga, to je pro tenhle klub velký rozdíl. I pro mě, protože nikdo nechce mít za sebou sestup. Takhle mi zůstává jen jeden na začátku kariéry s Vítkovicemi. (usmívá se)
Máte tituly z Česka, Švýcarska, Řecka, Evropskou ligu jste vyhrál v Seville. Jaké bylo pro změnu bojovat o záchranu?
Já myslím, že o velkou změnu nešlo, že to bylo dost podobné. Na konci se počítá každý bod, každý může být rozhodující, a potřebujete jich mít co nejvíce. Je jedno, jestli hrajete o titul, nebo o záchranu. To se u nás potvrdilo, protože v tabulce to opravdu bylo o jednom, dvou bodech. Upřímně, ani mi nepřišlo, že by tu byl nějak obrovský tlak, i když možná jsem to necítil tolik tím, že jsem přišel až na začátku února a byl tam krátce.
Přitom se říká, že je těžší bojovat o záchranu. První skončit můžete, kdežto na spodku tabulky jde o holý klubový život…
To jo, ale na druhé straně já byl v klubech, kde jste i v boji o titul musel. (usmívá se) Bylo to ve Spartě, v Basileji, která v době, kdy jsem přicházel, vyhrála ligu pětkrát za sebou. O Olympiakosu se ani nebavím, tam to bylo nejvíc. Nebylo to pro mě nic nového. Možná mi od tlaku pomáhalo i to, že jsem věděl, že tady za pár týdnů nebudu. Ale jak jsem už řekl, nikdo nechce mít v životopise sestup. Podle toho jsem k tomu přistupoval a chytal. Navíc jsem tam potkal výborné lidi a i kvůli nim mi na výsledku sezony záleželo.
Anglická fotbalová kultura mě okouzlila
Byla tématem úvaha, že byste v Huddersfieldu zůstal?
Nebyla. Dohoda byla jen do konce sezony s tím, že oni mi dají po operaci ramene a čtyřech měsících bez fotbalu šanci chytat, já jim zase pomůžu to zkusit zachránit. Prostě vzájemná pomoc. Oni jinak mají dlouhodobou jedničku, která se dala na závěr sezony dohromady a dochytala poslední tři zápasy. Dohoda byla jasná. Ale užil jsem si to, bavilo mě to. Našel jsem skvělou skupinu lidí. V kabině i okolo týmu. Výborné lidi jako fanoušky, příjemné lidi i ve městě. Byly to intenzivní tři měsíce, na které budu vzpomínat jen v dobrém. K tomu anglická fotbalová kultura, takže to bylo fajn.
Co vás z ní nejvíce upoutalo, oslovilo?
Velké stadiony. Jde sice o druhou ligu, ale mají kapacitu od dvaceti tisíc nahoru. To je samo o sobě příjemné. Ale mám z toho dobrý pocit. I když se nevyhrávalo, lidé byli pořád příjemní, přišlo mi, že nikdo nebyl vyloženě naštvaný, a dával to najevo.
A v čem vás to obohatilo? Někdo si řekne, že je to jen druhá liga, ale přesto jde o pátou šestou nejtěžší soutěž na světě. A čtvrtou nejnavštěvovanější v Evropě…
To také. To vás samo o sobě obohatí. A fotbalově také. Tempo soutěže, spád zápasů i tréninků daleko větší, než jsem zažil třeba v Řecku. Vše rychlejší, dynamičtější, tvrdší, soubojovější. Proti Švýcarsku, Španělsku, či Řecku zase něco nového, nové zážitky.
Jak bylo těžké si zvyknout na intenzitu tréninků i zápasů?
S tím jsem problém neměl. Přece jen mi je čtyřiatřicet, zažil jsem toho hodně. Začátek byl trochu těžší kvůli tříslu, ale to bylo spíše dáno tím, že jsem čtyři měsíce nehrál, a najednou jsem odchytal tři zápasy za týden. Bylo znát, že tělo nebylo zvyklé na takovou zátěž, ale brzy se programu přizpůsobilo. Jinak bylo vše v pohodě.
I Deníku jste dřív řekl, že vaším snem je Anglie. Splnil se vám tímto, byť nešlo o Premier League?
Je to tak na padesát procent. Snem bylo – a pořád je – to patro výš, tedy Premier League. Na druhé straně zažil jsem tam ty velké stadiony, bývalo i vyprodáno… Částečně budu spokojen, byť bych se do Anglie už nikdy nevrátil. O to víc ale chápu kluky, kteří jsou v Championship prakticky celou kariéru. Tomáš Kalas, nebo Vydrys (Matěj Vydra). Rozumím jim, že se jim odsud moc nechce.
Ve volných chvílích jsem se učil italštinu
Vzpomenete si vlastně na první myšlenku, která vás napadla, když jste se o nabídce Huddersfieldu dozvěděl?
(přemýšlí) Ani nevím. Z fotbalového hlediska jsem to bral určitě jako výzvu, protože nikdo nevěděl, jak na tom po operaci budu. Nejen výkonnostně, ale i zdravotně. Klub i já jsme šli do rizika, protože jsem mohl přijet, a po prvním tréninku říct, že to ještě nepůjde. Proto jsem jim vděčný, že mi tuto zkušenost umožnili. Spíše jsme se ženou řešili, jaký bude rodinný život. Nakonec jsme se rozhodli, že to na tři měsíce jsme schopni skousnout.
Jak jste to vyřešili?
Žena s dcerami přijela dvakrát, celkem na 24 dní. Jednoduché to nebylo, to nebudu zastírat, protože jako rodina spolu držíme, děláme skoro vše, takže to byl velký skok. Celkově tam byl jiný život, už počínaje podnebím. Moc času jsem nestrávil tím, že bych prozkoumával Leeds, nebo jiná okolní města. Počasí moc člověka ven nevytáhne. Spoustu času jsem trávil v tréninkovém centru, případně doma. Ale oproti Řecku byla v Anglii pro hráče větší volnost. Když přišel manažer Neil Warnock, měli jsme sraz na stadionu jen hodinu a půl před výkopem. Hráči měli velkou důvěru, že se připraví. I ven jsme kolikrát jezdili až v den zápasu, dopředu jen, když se hrálo v týdnu. Nestrávili jsme tak tolik času na hotelu.
Jak jste vyplňoval volné chvíle?
Koukal jsem hodně na fotbal. Víc než obvykle. Učil jsem se španělštinu, trochu jsem se pustil i do italštiny. Dělal jsem hodně věcí, na které nemám myšlenky, když jsem s dětmi a se ženou.
Kdyby se objevila nabídka z Itálie, jazykově jste tedy připraven.
Úplně ne, na rozhovor by to nebylo, ale něco málo bych věděl a v základech se domluvil.
Jak byste vlastně nazval svou uplynulou sezonu?
Dobrá otázka. Asi jako „jinou“. Jinou, než na jakou jsem byl zvyklý. Začalo to zklamáním, kdy jsme s Olympiakosem vypadli z předkol Ligy mistrů, postoupili jsme sice do Evropské ligy, ale tam to nebylo nic moc. A pak rameno… No, sezona žádná hitparáda, to myslím sedí. Ale říká se, že vše zlé je pro něco dobré. Snad to bude platit i tady a třeba to v létě dopadne ještě dobře.
V Olympiakosu jste byl přes rok jedničkou, ale najednou jste upadl v nemilost a stal se nechtěným. Proč?
Byl jsem úplně nechtěný. Vše bylo umocněno tím, že mě klub v létě nenechal odejít, když jsem se mohl vrátit do Španělska s tím, že jsem neprodejný. A pak se to během dvou měsíců otočilo. Zranil jsem se a čtrnáct dní po operaci mi řekli, že v lednu můžu odejít zadarmo. Prostě jízda ze sta ne na nulu, spíše do minusu. (usmívá se) Hrozně rychlé a zvláštní. Ale beru to jako zkušenost.
Odpovídá to řeckému naturelu a především nastavení šéfa Olympiakosu, který je znám tím, že se s ničím a nikým nepáře?
Myslím si, že jo. Jak jsou Řekové horkokrevní a vášniví, spoustu věcí řeší na základě emocí, tak tohle mohlo hrát roli. Z neprodejného k povolení o odchodu zadarmo je za normálních okolností kus cesty, já to zvládl za dva měsíce.
Do Pirea v létě přišly velké hvězdy. Obránci Marcelo s Šime Vrsaljkem, a ofenzivní eso James Rodriguez. Fanoušci si později stěžovali, že to vzali spíše jako dovolenou. Jací byli?
Za mně skvělí, já z nich měl jen pozitivní pocity. Proti všem jsem hrál ve Španělsku nebo v Lize mistrů, takže jsme se znali a našli si k sobě cestu. Byli hlavně upřímní, skromní, pokorní, do kabiny skvělí. Šime ale nezačal dobře, protože se brzy zranil, Marcelo moc šancí nedostal, a James když hrál, tak podle mého byl rozdílový. Tam nevím, proč někdo soudil, že by to měl vzít jako dovolenou. Zrovna on měl skvělá čísla a kvalitou byli všichni tři nadstandardní. Vím, že na ně byla obrovská kritika i tlak, ale za mně to byli výborní kluci. Třeba Marcelo ještě dotrénovával sám, s ním jsem po tréninku zůstával na hřišti. Z mých zkušeností v jejich přístupu určitě problém nebyl, takže nevím, kde se to vzalo.
V Seville se to všechno sešlo
Je Huddersfield zase impulzem do dalšího průběhu kariéry?
Stoprocentně. Jak jsem řekl, našel jsem tam skvělé lidi, trenéry, celkově harmonii a nastavení celého klubu, což bylo povzbuzující. Zvlášť když to bylo po zranění. Bylo fajn být někde, kde jsou rádi, že tam jste. Takhle bych to formuloval.
Zdravotně jste už v pořádku?
Úplně bez problémů. Klepu to. Od chvíle, kdy jsem se vrátil do hry, tak jsem o rameni věděl dvakrát třikrát, což je ale prý normální. Jinak vše v pohodě. Nijak mě to neomezuje.
A co bude dál? Máte představy, nebo čekáte, co se objeví?
Představu mám takovou, že fotbal mě baví a chci někde chytat. Teď jen záleží, kde. Věřím, že se v létě objeví něco, co mě bude naplňovat po fotbalové stránce, a zkrátka nepřijde ani rodina. Musím být připravený na vše. Teď jsme opustili Řecko, dáme si dovolenou, budeme s rodinou společně, což si žena i děti zaslouží. Pak se uvidí.
Žádné signály o eventuálním angažmá nemáte?
Zatím ještě ne.
Návrat do Česka vás neláká?
Já říkám často, že v Česku bych mohl do jediného klubu, ale nevím, jestli se to někdy povede, nebo ne. Navíc ve Spartě je teď Matěj Kovář, který chytá velice dobře, jen nevím, jakou tam mají dohodu. Proto máme s rodinou ambici zůstat venku.
V zahraničí jste už devět let. Přijde vám, že už uplynula tak dlouhá doba?
Nepřijde, uteklo to rychle. Nejvíce to vidím na starší dceři, která se narodila po sedmi měsících od chvíle, kdy jsme odešli. Až po odjezdu jsme zjistili, že manželka je těhotná. Dneska má osm let a při pohledu na ni si to člověk uvědomí, kolik času uběhlo.
Nejvíce vám to k srdci přirostlo asi v Seville, že?
Určitě. Tam se to sešlo se vším všudy. Od rodinného života, počasí, kvality soutěže, spoluhráčů, velikost klubu i úspěchy. Hráli jsme velké zápasy.
Když jsme se dotkli Sparty, tak jak vidíte boj o český titul?
Já věřím, že už to Sparta udělá (rozhovor vznikal ještě před rozuzlením ligové nadstavby, pozn. red.). Já říkal, že když v derby neprohraje, tak to dotáhne. Naopak ještě vyhrála, s tím náskokem se to už povede. Myslím si, že Sparta se v této sezoně naučila vyhrávat zápasy, v nichž jí to nešlo. To byl asi klíč k úspěchu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
