Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

2011: Bouřlivý rok Adriany Šecové

Liberec - Fotbalová rozhodčí ADRIANA ŠECOVÁ (29 let) je na Liberecku i Jablonecku mezi pravidelnými návštěvníky zápasů nižších soutěží dobře známou postavou z postranní lajny.

30.12.2011
SDÍLEJ:

ROK SNŮ. Adriana Šecová (na snímku z pauzy turnaje v hale Dukly) má důvod k úsměvu. Rok 2011 byl prostě skvělý.Foto: Deník/ Silvie Lintimerová

V průběhu letošního roku se však úspěšná pomezní sudí, jimž se dnes říká asistenti, dostala do povědomí i širší fotbalové veřejnosti. Mávala praporkem na nejvyšší mezinárodní úrovni ženských soutěží a stala se druhou dámou po Dagmar Damkové, která se dostala do nominace na utkání 1. fotbalové ligy. Zajímavý rok zakončila na vánočním halovém turnaji Nikon Cup v Liberci, kde v pondělí pískala zápasy mužských celků.

Mimo to má ve svém curriculu vitae za letošní rok zapsány další dva veledůležité body: doprovázela technické delegáty UEFA v domácích zápasech Viktorie Plzeň v Champions League a dostala nabídku stát se sekretářkou Komise rozhodčích FAČR, kterou přijala a od ledna nastupuje v novém zaměstnání.

Jak moc vás tento rok pobavil?
Stalo se toho opravdu hodně a musím říct, že jsem s ním velmi spokojená. Přinesl několik fotbalových životních zážitků a ještě nabídku na novou zajímavou profesi. Takže si nemůžu stěžovat.

Vraťme se ještě k vašim rozhodcovským začátkům. Jak to přijde, že se osmnáctiletá blondýna stane fotbalovou sudí?
Mě fotbal odmala bavil, hrála jsem ho a přešla do dívčího týmu v Krásné Studánce. Jenže v 18 letech mě postihlo zranění a na nějakou fotbalovou kariéru už to nebylo. Oslovil mě ale známý, jestli bych to nechtěla zkusit s pískáním. A já si řekla: Proč ne?

Tušila jste v té chvíli, jak daleko to v rozhodcovské funkci a vůbec ve fotbalovém světě dotáhnete?
Tak to samozřejmě ani náhodou. Začátky byly krušné, v té době ještě nebyly ženy-rozhodčí vůbec běžnou záležitostí. Začínala jsem pochopitelně zápasy mládeže a hodně mi pomohli chlapi z branže z Liberecka, jako Jarda Šubrt a další. Zkoušely jsme to tehdy tady v kraji čtyři a aktéři zápasů, funkcionáři i fanoušci na nás koukali jako na zjevení, každou chybu hodnotili s velkým despektem. Posílali nás k plotně. Nakonec jsem z těch čtyř vydržela jenom já. Postupně jsem se dostávala výš a výš. Jednak v soutěžích žen, ale také mužů, kde jsem to za pár let dotáhla z okresních a krajských soutěží až do divize a ČFL.

V soutěžích nyní působíte jako asistentka hlavního sudího (nebo hlavní sudí). Jak došlo k této vaší specializaci?
Bylo to v letech 2005 nebo 2006, kdy jsem se právě u chlapů dostala do republikových soutěží jako asistentka. A zjistila jsem, že mi to na lajně sedí víc než v roli hlavní rozhodčí. Tak jsem se chytla praporku a už jsem se ho nepustila. V těch letech už stoupala popularita průkopnice s píšťalkou Dagmar Damkové.

Pomáhalo to obecně ženám-rozhodčím, pokud jde o náhled na jejich působení?
Určitě, Dáša nám otevřela cestu. Poměrně často se mi stávalo, že na mě fanoušci křičeli: Dášo, mávej to! Každá žena-rozhodčí byla pro ně Dáša.

Jaký je rozdíl mezi řízením zápasu mužů a zápasu žen?
Pro mě osobně je chlapský fotbal jednodušší. Je sice rychlejší, ale jde tam lépe předvídat, co se asi stane v následujícím momentu, je to rozpoznatelnější. U žen často nevíte, co přijde.

Rozhodnutí držet se praporku bylo zjevně správné, protože jako pomezní jste se jednak dostala na mezinárodní listinu, jednak letos i do českých profesionálních soutěží mužů - první a druhé ligy. A životním zážitkem bylo nepochybně jmenování české trojice Ratajová, Damková, Šecová do letošního finále ženské Ligy mistrů mezi Postupimí a Lyonem.
Samozřejmě finále Ligy mistrů byl nádherný zážitek. Čtrnáct tisíc diváků, nádherná atmosféra, bojovné utkání. To, že jsme ten zápas dostaly, bylo díky Dáše Damkové, která patří mezi nejlepší ženské rozhodčí na mezinárodní úrovni. A my jsme si to nesmírně užily. Nervozita samozřejmě byla, ale to k tomu patří. Takové utkání se řídí třeba jen jednou za život, proto na něj nikdy nezapomenu.

A pak přišla odměna, kdy jste ve stejném složení vůbec poprvé jako tři ženy v historii českého fotbalu odřídily utkání mužské profesionální soutěže v Praze na Julisce…
Šéfovi komise rozhodčích panu Macelovi se líbil náš výkon ve finále Ligy mistrů, od UEFA šly dobré reference, a tak jsme byly nominovány na druhou ligu mužů. Musím říct, že nervozita byla možné ještě větší. Soustředil se na nás docela velký mediální tlak, ale myslím, že to dopadlo dobře.

O Dagmar Damkové je známo, že hodně pouští hru. Její styl pískání je podobný anglickému. Jak jste na tom vy?
Musím říct, že v tomhle jsem s Dášou úplně stejná krevní skupina. Mám ráda, když se hra moc nekouskuje a snažím se i na lajně tenhle trend dodržovat.

Co říkáte pravidlu o ofsajdu? Čas od času se objeví návrhy na jeho zrušení. Zjednodušilo by to lajnovým sudím práci?
Asi zjednodušilo, ale byla by to úplně jiná hra. Myslím, že ofsajd je tradiční pravidlo a k fotbalu patří. Je samozřejmě někdy komplikované pro fanoušky, ale člověk si musí věřit. Třeba na podzim v utkání vyřazovací fáze dalšího ročníku ženské Ligy mistrů v Madridu jsem mávla ofsajd domácí hráčce, která v postavení mimo hru v době přihrávky byla, ale vracela se a když tam dolétl míč, byla už úplně jinde. Někteří fanoušci to moc nepochopili, ovšem televizní záznam ukázal, že to byl správný verdikt.

Na podzim jste se dostala také do poněkud nečekané role, která ženám nebývá vyhrazena. Dělala jste doprovod technickým delegátům UEFA při domácích utkáních Viktorie Plzeň v předkolech i v hlavní fázi Champions League. Jak jste se k tomu dostala?
Docela náhodou. Doprovod delegátům vysílá domácí fotbalová asociace, jsou to většinou lidé z okruhu bývalých rozhodčích. Na této úrovni jezdí z UEFA delegáti dva. Jeden sleduje výkon rozhodčího, druhý, technický, zabezpečení zápasu z hlediska organizace a chování diváků. V létě se stalo, že Plzeň hrála s Trondheimem a zároveň hrály doma také Sparta a Jablonec. Takže najednou jaksi „nebyli lidi“. A někoho na Strahově napadlo vyslat mě. Vzala jsem to a byla to pro mě zajímavá zkušenost. V Plzni původně nebyli nadšení, ale potom se to úplně otočilo a byla jsem vysílána jako doprovod až do konce podzimu. Kdyby to pokračovalo dál, nebyla bych proti.

Jak se delegáti tvářili, když jim na letišti vyšla v ústrety místo očekávaného muže křehká blondýna? A jak jste se s nimi domlouvala?
Pokud jde o domluvu, oficiálním fotbalovým jazykem v Evropě je angličtina, takže zůstalo u ní, i když bych se domluvila také německy. No a co se týče reakce delegátů, byli dost překvapení a posléze, myslím, spokojení. Třeba se stalo, že hlavní delegát si, samozřejmě se smíchem, naoko postěžoval svému průvodci: Proč já mám tebe a on má ji? Mám z téhle činnosti strašně pozitivní ohlasy, děkovné zprávy a nezapomenutelné zážitky, jako třeba oficiální oběd s kompletním vedení Barcelony.

Jak známo, pracovala jste jako marketingová manažerka ve společnosti, která zajišťuje sponzory fotbalovým klubům v Libereckém kraji, ale od 1. ledna budete působit v nové funkci v Praze na Strahově. Můžete čtenářům situaci přiblížit?
Ano, do konce roku 2011 jsem zaměstnankyní firmy Regional Football Sponsoring - Liberec. Práce firmy, která je regionální obdobou celostátního STESu, spočívá ve shánění sponzorů, tedy peněz, pro kluby. Shánět peníze je samozřejmě v dnešní době velmi složité a dokonale to umí jen pan Pelta (předseda FAČR a také Krajského fotbalového svazu - pozn. aut.). My jsme vlastně jen zprostředkovatelé a dohlíželi jsme na to, aby na hřištích v kraji byly vidět reklamy nasmlouvaných sponzorů. Na podzim ale pro mě přišla nečekaná nabídka od Dáši Damkové, předsedkyně nové Komise rozhodčích Fotbalové asociace České republiky, totiž stát se od 1. ledna 2012 sekretářkou téhle komise. Nabídku jsem po pár dnech rozmýšlení přijala.

Co tato funkce obnáší? A jelikož je placená, budete se kvůli tomu stěhovat z Liberce do Prahy?
O stěhování do Prahy zatím neuvažuji. Náplní práce je zajištění veškeré agendy ohledně činnosti rozhodčích, jakou znám už z krajské úrovně, takže nepředpokládám, že bych s tím měla mít problémy. Teď jsou tam třeba pozvánky na fyzické prověrky, v sezoně kontrola zápisů o utkání a řada dalších záležitostí. Pokud jde o delegaci rozhodčích na zápasy, do toho sekretářka nijak nezasahuje, to je věcí komise. Ale rozhodování o tom, jestli funkci přijmu, nebylo jednoduché. Snila jsem, že se jednou dostanu do I. ligy, jenže v souvislosti s prací sekretářky komise rozhodčích je neslučitelné, abych byla delegována na obě mužské profesionální soutěže, tedy I. a II. ligu. Tři dny jsem kvůli tomu nespala a nakonec, když jsem si probrala všechna pro a proti, rozhodla jsem se vzít to. Naštěstí z lajny úplně nezmizím, protože v nižších soutěžích od ČFL dolů můžu nadále mávat, a navíc zůstávám na mezinárodní listině FIFA.

Nakonec jste se ale na konci podzimu do I. ligy dostala, i když jen na dva zápasy. Jak na utkání Teplice - Bohemians a Olomouc - Ostrava, tedy na svou premiéru a vzápětí derniéru v nejvyšší soutěži, vzpomínáte?
Utkání pro mě byla v podstatě jednoduchá. Pár ofsajdů a faulů jsem odmávala a nesetkala jsem se s žádnou negativní reakcí. Ony tam vlastně nebyly žádné sporné situace. Hráči i diváci byli perfektní. V Olomouci třeba fanoušci skandovali „Zdravíme blondýnu!“. Byly to takové třešničky na dortu před nástupem do kanceláře.

Vánoce zpestřil halový turnaj Nikon Cup na Štěpána, kde jste řídila řadu zápasů. Jak se vám v hale Dukly Liberec vedlo? Bylo to pro vás příjemné zakončení fotbalového roku?
To byla výborná akce, užila jsem si to. Při zápasech opět nevznikl problém, navíc jsem se potkala se spoustou známých, které třeba za celý rok nemám možnost vidět. Byla to určitě skvělá rozlučka s tímhle bláznivým rokem.

Autor: Jaroslav Sedlák

30.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tradiční charitativní show modelingové agentury Reas Agency, který proběhla v Novém Boru, letos pomohla malému Damienovi z České Lípy, který po mozkové obrně zůstal tělesně postižený.
19

OBRAZEM: Modelky v Boru předváděly pro dobrou věc

Peníze. Ilustrační fotografie.

ANKETA: Měla by existovat možnost posílat část sociálního pojištění na rodiče?

Sněhový festival zamíří v sobotu do Nového Boru

Nový Bor - Celovečerní pásmo špičkových filmů o extrémním lyžování, zimním lezení, skialpinismu a dalších zimních radovánkách přinese Snow Film Fest, který se uskuteční v sobotu 21. října od 16 hodin v Městském kině v Novém Boru.

ANKETA: Měla by příští vláda umožnit zdravotní nadstandardy?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

ANKETA: Měli by otcové povinně čerpat část rodičovské dovolené?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Strany a hnutí v kraji vysílají do volebního boje nejvíc žen v ČR

Liberecký kraj - V Libereckém kraji postavilo kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny celkem 24 stran. Devět z nich, tedy 32 procent, má v čele ženu. Z pohledu genderové politiky jsme tak na tom nejlépe z celé republiky

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení