Tou nejpodstatnější změnou byl příchod sportovního ředitele Romana Hejny, což mělo znamenat jisté nastavení koncepce, kterou se klub vydá.
Po sportovní stránce jsme si určili jako priority srovnání ročníků, zachování dorostenecké divize, postup žáků do republikové soutěže a získání statutu sportovního střediska mládeže s pozdější návazností na vytvoření sportovního centra mládeže.

Většinu těchto věcí se nám podařilo splnit a zde bych rád poděkoval panu Václavu Rysovi, který mi poskytl řadu informací nejenom o klubu a mládeži obecně, ale též se angažoval u příprav na vytvoření sportovního střediska mládeže. Nyní se podívejme na jednotlivé kategorie podrobněji.

V kategorii staršího dorostu se po nepříliš vydařeném podzimu podařilo k týmu angažovat od mužů trenéra Slávu Najmana a spolu se získáním brankáře Němce to byl zásadní obrat k lepšímu. Na tomto místě si dovolím vyzdvihnout kvality trenéra, který vtiskl mužstvu jasnou herní tvář podloženou jednoduchostí, ale zároveň i herní kvalitou.

V mládeži patří mezi nejlepší trenéry v klubu, což potvrdil ziskem 23 bodů v jarní části oproti 11 bodům trenéra Moravčíka na podzim. Druhý dorostenecký tým – mladší dorost, pod vedením Ládi Bahníka, potvrdil dlouhodobou koncepční práci s tímto ročníkem, kde jasně nastavená pravidla ve všech směrech nakonec znamenala krásné 5. místo v dorostenecké divizi.

Žákovská kategorie je asi největším problémem klubu, hlavně starší žáci. Naprosto neodborné vedení hráčů v předchozích letech pro nás znamenalo vytvoření téměř nového týmu a u zbylých hráčů práce s jejich morálním kreditem. Nakonec díky úsilí celého realizačního týmu a zdravého jádra fotbalistů se nám především maximálně účelnou hrou podařilo postoupit.

Také rezerva starších žáků se potýkala s celou řadou již zmíněných problémů, a to nejen fotbalových, a tak druhé místo v krajské soutěži je jejím maximem. Naopak u mladších žáků je vidět kvalita, protože hráči mají odmalička návyky, které jsou jim vštěpovány bývalými výbornými fotbalisty.

Toto je asi nejvíce vidět u trenéra Romana Ladry, který je dle mého názoru (ať se na mne ostatní trenéři nezlobí) nejlepším klubovým trenérem. Jeho tým naprosto suverénně ovládl nejenom svoji soutěž, ale hráči z tohoto týmu dokonce patřili mezi nejlepší i ve vyšší kategorii, kam také chodili hrát. Mezi těmito hráči by mohlo vyrůst několik osobností, pokud se s nimi bude dál kvalitně pracovat. Druhé družstvo mladších žáků má také jistý potenciál, ale nemá dosud výrazné osobnosti.

Kategorie přípravek snad až na nejstarší tým v ní je velkým klubovým příslibem. Bývalí výborní fotbalisté v čele s Jirkou Ješetou, Pavlem Šandou, Radkem Bencem a dalšími jsou příslibem kvality. Jasně nastavená pravidla dají hráčům správný základ a pouze někdy schází trochu jednodušší a správný náhled na tréninkový proces.

Co říci závěrem? Myslím, že se v České Lípě za poslední rok udělalo hodně práce. Nejvíce si ale cením zlepšení mezilidských vztahů mezi trenéry, neboť fotbal je týmová hra a cílem nás všech je vrátit mládež v Lípě opět hodně vysoko a někdy je třeba se podřídit úspěchu týmu, před vlastními ambicemi.

Také zde chci zdůraznit naprostou neochotu klubů na okrese (až na výjimky – Žandov a Doksy) spolupracovat, a proto nás to motivuje k vytvoření silného a jednolitého kolektivu.

Dalším úspěchem by v nastávající sezoně mělo být získání placeného člověka u mládeže, což je jenom jeden z dalších krůčků, kterými se budeme dále prezentovat. A na úplný závěr bych rád poděkoval všem, kteří mládež Arsenalu podporují v čele s městem Česká Lípa a vyjádřil dík především trenérům i těm nejmenovaným, neboť bez nich bychom nebyli tam, kde jsme.

Autor: Martin Hamada (šéftrenér mládeže)