Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Je mi jen o pár měsíců méně, a tak pamatuji slavné sezony, kdy Doksy patřily k předním týmům Liberecka a porážely renomované soupeře. Byla i léta hubenější, kdy se Doksy ocitly v I. A či dokonce i v I. B třídě. Ale zavzpomínejme na úspěšnější sezony.

První slavná divizní éra Doks byla v 50. a 60. letech minulého století spjata s výraznou osobností klubového manažera Františka Báznera, kterému se ve spolupráci s dalšími dokskými podnikateli (tehdy už nuceně pracujícími pod hlavičkou organizací jako RAJ, Oděvy atd.) podařilo vytvořit v Doksech silný kádr hráčů. Restauratér Baur, bratři Šafránkové a Jan Nýdrle, kteří se přistěhovali ze sousední Bělé pod Bezdězem, František Barcal, Karel Tamchyna, Láďa Kohout, Jan Malát, vojnu v dokské posádce vykonávající gólmaplakát k oslavám fotbalun Jaroslav Matucha, pozdější opora prvoligového Kladna a Sparty Chicago.

Pražské posily Bašta, střelec zdálky Chlumský. Pánové Jantač, Kratochvíl, bakovský Mastík, bratři Ottomanští, Tyle, dokští odchovanci Uher, Šimral, bratři Horčíkové, Havrlant, Krolop. Omlouvám se těm, na které jsem v tomto článku zapomněl.

Nejstarším žijícím pamětníkem první slavné divizní éry Doks jsou osmdesátníci brankář Zdeněk Myška, stále jednatel spolku dokských rybářů, a stopér a dokský penzista inženýr Goldšmíd, který hrál kdysi střídavě divizi za Doksy i za prvoligovou pražskou Slávii.

Vzpomínám, jak Doksy tehdy na domácí škváře před více než tisícovkou diváků porážely Kovostroj Děčín, Most. Jablonec v Doksech prohrál 5:0 a stejným výsledkem vyhrály Doksy i derby v České Lípě na škváře Lokomotivy u nádraží (stadión u Ploučnice tehdy ještě neexistoval).

Body ztrácely u Máchova jezera pražské týmy Slavoj, Tatran Montáže, Karlín, Vyšehrad, rezervy Sparty, Slávie, Dukly, prohrála zde v poháru prvoligová Dukla Pardubice.

Divize byla tehdy třetí nejvyšší republikovou soutěží a na zápas s tehdy postupujícím Spartakem Armaturka Ústí nad Labem (skončil 3:3) se do ochozů dokského stadionu vměstnalo 3 500 diváků (fanoušky Ústí přivezl zvláštní vlak)!

Věrný fanoušek Doks, trumpetista dokské dechovky, pan Huráb zahrál po každém gólu Doks fanfáru. A že trestňáky Honzy Nýdrleho nebo góly Uhra a Chlumského byly často parádními kousky!

Druhá slavná divizní éra Doks se odehrála v 70. letech a pozoruhodná byla tím, že za Doksy hráli téměř výhradně odchovanci a polovinu tvořili čtyři bratři s příjmením Baňkowski: brankář Josef, stopér Jarka, záložník a dlouholetá opora Doks nejstarší Jirka a vyhlášený střelec a hrotový forward Standa, který si zahrál i druhou ligu v Ústí nad Labem.

Dále to byli bratři Láďa a Jirka Líbalové a s nimi Jirka Macek, Honza Liška, Karel Felcman, Míra Blažejovský, který pomáhal Jablonci k postupu do první ligy, Franta Řehák, Pepík Landa a další dokští kluci.

Doksy patřily léta k předním týmům Severočeského, nyní Libereckého krajského přeboru. Pamětníky jsou dlouholetý předseda klubu Karel Kapoun, bývalý trenér, dnes hlasatel a živá dokská kronika Josef Koza, a další.

Přestože se už desítky let vracím do Doks jen občas o víkendech a o dovolené, vždy se v pondělí podívám, jak Doksy hrály. A v dnešní digitální éře mám možnost výkony následníků slavných dokských divizních hráčů sledovat v internetových přenosech.

Autor: Jaroslav Přibyl , spolupracovník Deníku