A co by to bylo za Vízkovu Kozlovnu, kdyby za ni nenastoupil i Láďa Vízek? Na hřišti ho příliš vidět nebylo. Měl vymezen svůj nepříliš velký prostor, po kterém se pohyboval s maximální úsporností. Zato, když už dostal míč k nohám, prokazoval o to větší přehled. Jeho přihrávky takříkajíc „měly voči“. A když náhodou neměly, například po výjimečně nezdařené přihrávce na sparťanského spoluhráče, neopomněl dodat: „S těma Sparťanama já si prostě nerozumim!“ Nejen fotbalový um tedy zůstává Ladislavu Vízkovi s přibývajícími lety vlastní. Také smysl pro humor a stále rozesmátý obličej ho neopouštějí. Po utkání poskytl Vízek Deníku krátký rozhovor.


Na začátek druhého poločasu jste nastoupil jako hrotový útočník. Co vedlo k této změně v sestavě?

Hlavní důvod byl, abych se neplet vzadu. Navíc, na hrotu se dobře odpočívá. Já už jsem nemohl, tak jsem si potřeboval oddychnout… (smích)
O utkání bylo slyšet, že jste si často stěžovali na terén. Myslíte, že byl opravdu tak špatný v porovnání s jinými trávníky, na kterých s Kozlovnou hrajete?
Nám ten terén vadí ze všeho nejvíc. My jsme fotbalisti, kteří si to dáme „z jedný“, ale tady to nebylo prakticky možný. Hřiště se u nás už dost zlepšily. Nemyslim to ve zlým, ale tady je snad nejnerovnější hřiště ,na kterém jsem za posledních 5 let hrál. Ale to se nedá nic dělat. Ono se určitě zlepší, až ho víckrát skropí voda.
V průběhu zápasu na vás byla vidět přibývající únava. Sám jste spoluhráče na začátku druhé půle povzbuzoval k větší aktivitě. Bylo to dnes méně běhavé, než bývají vaše zápasy?
Přijeli nás posílit dva mladší kluci, protože jsme hráli ještě jedno utkání dopoledne. Ale vidět to moc nebylo. Opravdu hodně s naší hrou udělal ten terén… Na něm to prostě neumíme.
Jak se motivujete k takovýmto střetnutím?
Tak například dnes jsem slíbil domácím 50 piv, když nás porazí. Takže měli zvýšenou motivaci, možná se více snažili a my jsme to pak měli těžší. Sice jsme sotva chodili, ale bylo to nakonec slušný utkání. Jsem spokojený, že jsme vyhráli a dali 5 gólů.