Fotbalisté dříve mívali nějaký cíl, byli to větší srdcaři

Osobnost Deníku

Cíle brankáře Vorlíka? Vyhrát nějakou soutěž! Prozradil své rituály

Je jedničkou fotbalového klubu v Doksech, který bojuje v I.B třídě. Dominik Vorlík…

Přečíst článek >

Sedmdesát let od svého oficiálního založení oslaví tuto sobotu novoborský fotbal. Klub chystá velkolepý program na stadionu, pozvání přijali pamětníci, návštěvníkům se na hřišti představí také současní hráči všech věkových kategorií. Jaké byly začátky kopané v Novém Boru, kdo ji nejvíce ovlivnil i jaké byly její největší úspěchy i prohry, prozradil sekretář FC Nový Bor Jiří Obrovský.

Kdy přesně se začíná psát novodobá historie fotbalu v Novém Boru?

Bylo to 20. července 1945, když ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zaregistrovalo klub tehdejšího Boru u České Lípy. Stáli u toho tři důležité osoby a fotbaloví nadšenci Ota Krejný, Miroslav Borský a Miroslav Košler. Tito tři se rozhodli, že v Boru založí fotbal, který rozházela válka. Prvním poválečným předsedou byl potom Josef Taisler. Dodnes máme jeho první členskou legitimaci uloženou na stadionu.

Jaké další milníky byly důležité pro novoborskou kopanou?

Hlavně rok 1965, kdy se postavil nový stadion. Ten letos v červnu v podstatě oslavil padesátileté výročí. V Novém Boru bývala tři hřiště. Jedno na místě dnešní huti Hantych za starou nemocnicí, v Arnultovicích a tam, co je dnes. Tehdy tam byla ale jen jedna hrací plocha, dřevěná bouda a hráči se myli v potoce. Moderní zázemí přinesl právě až nový stadion. Na jeho stavbě se podílel dokonce i Josef Bican, světový fotbalista, který tu byl na utkání se Slávií.

A co další zásadní okamžiky?

Samozřejmě to byly postupy do vyšších soutěží. Bor se vypracovával od těch úplně nejnižších. Jednu dobu se jezdívalo do Mnichova Hradiště, potom zase víc do Ústeckého kraje. Největším úspěchem byl ale určitě postup do divize v roce 1982. V průběhu času se měnil i název klubu. Byli jsme SK Bor, potom Sokol, hodně se vše měnilo v souvislosti s vládnoucí politikou. Později pak vznikla tělovýchovná jednota Jiskra a k fotbalu se přiřadily i další sporty. Stěžejní zůstal fotbal a hokej, přidal se volejbal, šachy nebo stolní tenis.

Kam nejčastěji jezdívali hrát novoborští fotbalisté?

V divizi se jezdilo do Házlova k Chebu, do Aše nebo také Stříbrné Skalice. Dál do Hlinska, Police, Náchodu. Krajský přebor Ústeckého kraje vyjížděl často do Kadaně.

Podívala se novoborská kopaná i do zahraničí?

To bývala přátelská utkání, nejdál byli Novoborští v Itálii, podívali se i do Rakouska nebo Německa.

Kdo nejvýznamněji ovlivnil novoborský fotbal?

To byl rozhodně jeden z jeho zakladatelů, Miroslav Borský, který tehdy do Nového Boru přišel z Poděbrad.

Jak vnímáte rozdíl mezi fotbalem dříve a dnes?

Je to takové dvojsečné. Dnes je všechno dostupné, včetně výbavy, ale například zájem mládeže je nemožné porovnat. Fotbalisté dříve mívali nějaký cíl, byli to větší srdcaři. Dnes se nám přihlásí dvacet dětí, které brzy zjistí, že se při hře mohou ušpinit, že je někdo kopne a rodiče je téměř okamžitě dají na jiný sport. Dřív se trénovalo na škváře a nebyl žádný problém. Další problém jsou podle mě nekompletní rodiny, kterých je v současné době mnoho. Děcko vodí na trénink maminka nebo babička, přečte si tam knížku, kluk hlavně aby měl flašku coly s sebou, ale chraň bůh, abychom je víc honili. Rodiče si hodně představují, že každý bude Messi, Ronaldo nebo Čech, ale k tomu se musí někdo dopracovat.

Co byla podle vás největší výhra pro fotbal v Novém Boru?

Největší úspěch, jak už jsem říkal, byl postup do divize v roce 1982. Začínalo se někde v okrese, jinačí byl okres Doksy, Česká Lípa, Kamenice, a když Bor postoupil a vznikly třídy. O postup do divize se usilovalo řadu let, byla to obrovská sláva i pro město. Radnice tehdy zvala hráče na večeře, zapojený byl i Crystalex. Tenkrát ale asi z politických důvodů bylo stanoveno, že pro Českou Lípu je druhá liga a Nový Bor nemůže jít výš, než je divize. To bylo trošku takové tření.

A největší prohra?

Ta přišla v podstatě v devadesátém roce. Tehdy se rozdělil Ústecký a Liberecký kraj, my jsme naposledy hráli divizi a následujících třináct let jsme čekali na návrat. Nejde jen tak hrát a vyhrát, to musí člověk pečlivě vybudovat zázemí, které vycházelo hlavně z dorostenců. Mezitím se ale v Novém Boru například podařilo vybudovat hřiště s umělým povrchem. Byli jsme mezi třinácti v celé republice, kdo měl umělou trávu.

Jak si stojí novoborský fotbal nyní?

V současné době hrajeme třetí nebo čtvrtý rok divizi B, potácíme se někde ve spodní části. Kolem Prahy jsou peníze, hráči, u nás trochu chybí ctižádost některých kluků, kteří vyjdou z dorostenců a tím pro ně všechno skončí. Kádr proto doplňujeme z Varnsdorfu, se kterým hodně spolupracujeme. Je to pro nás také nejbližší a zároveň nejvyšší klub. Divizi jsme sice zachránili a budeme ji hrát i příští rok, ale přesto doufáme, že to bude lepší, než bylo.