U zrodu hvězdy stál Zdeněk Hajný. „Jirka měl velký talent, věděl jsem, že to dotáhne daleko,“ pokyvuje hlavou Hajný. Dlouholetý chuderovský bafuňář strávil v klubu 36 let. Ve třiceti přišel jako trenér, pak dělal sekretáře, předsedu a jako správce pral i dresy.

Hajný objevil Jarošíka díky známosti s jeho otcem. „S tátou Jirky jsem dělal na plynárně, byl zažranej do fotbalu, tak jsem mu řekl, ať přivede kluky k nám do Chuderova,“ vypráví Hajný. Jarošíkovi bylo necelých sedm let, když přišel do Chuderova. „Musel jsem ho ostaršit, protože tehdy se mohlo hrát od osmi,“ vzpomíná Hajný.

Jarošík začal s fotbalem společně se starším bratrem Janem. „Oba byli velmi nadaní a hned se o ně začala zajímat ústecká Arma. Jejich táta řekl, že se nedá nic dělat a musejí jít, protože Chuderov je pro ně málo.“ Z přestupu z vesnického klubu do krajského Chuderov nic neměl. „Byli jsme rádi, že kluci můžou jít do lepšího klubu. Když se pak Jirka ve Spartě zmínil, že je z Chuderova, byli jsme šťastní,“ usmívá se Hajný.

Jarošík to vzal přes Ústí, Teplice a Spartu do zahraničí, kde slavil tituly v Anglii, Skotsku a Rusku. Tak daleko to dotáhl díky svému tátovi, který před pár lety zamřel. „Táta sice lyžoval a jeho kluci s ním, ale byl posedlý fotbalem. Bral si v práci volno, aby mohl kluky vozit ráno do Teplic a pak do školy.“

Jarošík se stal slavnou hvězdou, nikdy ale nezapomněl na svůj Chuderov. „Když si začal fotbalem vydělávat, tak nám hodně finančně pomáhal. Kupoval dresy, míče, vybavení. Každý rok nám něco koupil,“ prozradil Hajný. „Pořád se sem rád vracel. Pamatuju si, jak k nám v zimě přijel a prosil nás, jestli s námi může trénovat, že bude aspoň chytat. Tehdy hrál za Spartu. A když slavil čtyřicítku, tak sem přivezl nároďák,“ vypráví Hajný.

Ještě loni, když jako kouč vedl v rodném Ústí druholigovou Armu, jezdíval s týmem trénovat do Chuderova. Od letoška Jarošík působí ve slovinském klubu NK Celje. 

Podle Hajného se Jarošík nikdy nestal namyšlenou primadonou. „Není to žádný frajer, vůbec nezpychnul. Jirka je obyčejný kluk a tím zůstal.“