Ve středu, po domácí porážce 0:4 od rezervy Plzně. „Krok ze strany vedení klubu je celkem logický, rozhodlo se pro léčbu šokem,“ řekl mimo jiné v rozhovoru pro Deník Pavel Hradiský.

Jak jste rozhodnutí vedení Arsenalu přijal?
Víte,vždycky jsem četl vyjádření řady odvolaných trenérů, kteří mluvili o určité úlevě. Je to zajímavé, ale i v mém případě se takový pocit dostavil. Netajím se, že zavládlo i určité zklamání, to je jasný, ale na druhou stranu, ta úleva tam byla.

Tušil jste, že vedení k takovému kroku přistoupí?
Trenér je vždy pod tlakem, nůž na krku jsem měl několikrát. S posledními špatnými domácími výsledky se to dalo očekávat, ale jakousi vnitřní jistotu, že budu odvolán, jsem nabyl právě v závěru utkání s Plzní…

Co vám bylo vytýkáno?
Špatné výsledky, postavení mužstva v tabulce, kde se tým blíží sestupovým vodám… Krok vedení klubu je celkem logický, rozhodlo se pro léčbu šokem. Já jen doufám, že to hráčům pomůže a rozhodnutí se odrazí na zlepšených výkonech mužstva.

Ale proč se týmu v poslední době nedařilo? Máte pro to vysvětlení?
Řekl bych, že se nedařilo jen v domácích zápasech. Kdo viděl naše utkání venku v Boleslavi nebo na Vltavínu, musel být spokojen. Doma jsme nedokázali soupeře přehrát a po inkasovaných gólech jsme se většinou sesypali a nedokázali vývoj utkání zvrátit, jak bývalo naším dobrým zvykem.

Pavle, jak dlouho jste vlastně u A-týmu působil? A na co vzpomínáte nejlépe?
Byl jsem tu od začátku éry Arsenalu, tedy od léta roku 2008. Dostal jsem zde šanci vybudovat něco nového a vrátit Lípu tam, kam historicky patří. Zažil jsem báječnou loňskou divizní sezonu korunovanou postupem, ohromné divácké návštěvy na zápasech s Jirny nebo v poháru se Slávií. Dobře nám fungovala spolupráce s asistentem Mírou Jeníkem, rád jsem pracoval i se všemi hráči a myslím, že to bylo oboustranné. Samozřejmě nezapomenu ani na naše fanoušky, hlavně na ty, kteří při nás stáli nejen v době, kdy se vyhrávalo. Vzpomínat je tedy opravdu na co, i když se ten závěr moc nepovedl… A co mě po mém předčasném konci hodně překvapilo, byla podpora, která se mi dostala od řady hráčů, fanoušků a trenérských kolegů. Moc mě to dojalo a i nějaká ta slzička ukápla…

Na webových stránkách Arsenalu jsem si toho taky všiml. Ta podpora je opravdu veliká. A co nyní budete dělat, bez fotbalu asi dlouho nevydržíte, že?
Budu se víc věnovat rodině, dlužím jí to. Poslední dva roky to bylo náročné, zaměstnání a fotbal mně braly moře času. Manželka už mi přichystala seznam věcí,co je potřeba doma udělat, hlavně okolo domku a na zahradě, takže se nudit opravdu nebudu (úsměv). Samozřejmě, že bych rád s trénováním pokračoval, tak uvidíme, jestli se mi někdo ozve. A třeba se už něco rýsuje…