„Naposledy jsem dal v jednom zápase pět gólů před osmi lety. Tehdy jsme hráli s béčkem Lípy v I. A třídě proti Lučanům s výsledkem 10:0," usmívá se sedmadvacetiletý útočník, který ještě do loňského podzimu působil ve Vilémově (KP Ústeckého kraje).

„Ale abych v některém z utkání za dospělé dal pět branek pouze já a nikdo jiný, tak to se mi ještě nestalo," dodává se šibalským výrazem.

Jak jste se před sobotním zápasem vlastně cítil? Čekal jste, že spustíte takovou kanonádu?

Moc dobře jsem se necítil. Byl jsem totiž dost unavený z práce, ze které jsem dorazil až po půl druhé…

Přesto jste se na hřišti v Bílém Kostele uvedl pěti góly. Jak k nim došlo?

Ten první byl tak trochu se štěstím, když dobře vystřelil Honza Zemánek a domácí gólman míč vyrazil přímo ke mně. Tak jsem si balón zpracoval a vystřelil. Druhá branka padla z nacvičeného signálu po rohovém kopu. Na třetí trefu mi krásně namazal svým centrem Adam Lacek, a můj čtvrtý gól byl asi ten nejhezčí: šel jsem od poloviny sám na gólmana a lobem ho přehodil. Ani ten pátý nebyl ošklivý. To jsme se dostali před brankáře s Honzou Zemánkem. Ten prokázal, že není žádný chrt, a i když mohl sám skórovat, tak mi balón přihrál a já ho poslal do prázdné brány.

Co na to pak říkali vaši spoluhráči v kabině? Musel jste něco vložit do hráčské kasy?

Kluci mi samozřejmě gratulovali a bylo docela veselo. Do společné kasy jsem ale nic nedával, i když samozřejmě čekám, že ti „vydřiduši" určitě ještě něco vymyslí. (smích)

V tabulce si udržujete 2. místo s osmibodovou ztrátou na vedoucí Mšeno. Je podle vás postup Lípy stále reálný?

Ano, věřím, že to reálné je. A my s klukama uděláme všechno pro to, abychom letos postoupili.

Před nějakou dobou jste se stal hrdým otcem svého prvorozeného syna Matyáše. Bude z něj fotbalista po vás?

No právě že zatím to tak vůbec tak nevypadá… (povzdech) Matýskovi bude dvacet měsíců, ale balóny ho moc nezajímají, do míče si kopl snad jenom dvakrát. Takže asi bude po své mamince Veronice. (smích)