V loňském roce skalický klub sestoupil a během léta dával horko těžko kádr dohromady. Přesto jim podzim vyšel výtečně. Hráči předváděli atraktivní fotbal, za který jim diváci po zápase tleskali.
Trápili se jen s jedním problémem – s neproměňováním šancí. Ale vždycky aspoň ten jeden gól dali. Mohli se také spolehnout na skvěle chytajícího brankáře Svobodu a dobře fungující obranu. Po podzimu si řekli jasně: Pokusíme se vrátit do divize.
Jenže nakonec všechno dopadlo jinak. V zimě odešli Volf s Neumanem. Techničtí hráči a tahouni středové řady. Dále se zranil Vobecký.
První zápasy ale nenasvědčovaly tomu, že stanovený cíl je těmito ztrátami ztracený. Tři zápasy – tři výhry.
Jenže pak přišla porážka 0:3 v Turnově a následná domácí prohra s Českou Lípou (také 0:3), kde rozhodčí odpískal přísnou penaltu. „Klíčový zlom přišel právě v tomto zápase. Šedesát minut jsme byli lepší, ale pak přišla ta sporná penalta, která nás víceméně srazila,“ říká teď už bývalý trenér Skalice Pavel Hradiský a pokračuje: „Následoval zápas v Hrádku. Vedli jsme jedna nula, přišla naše chyba, neproměnili jsme několik šancí a dostali druhý gól.“
Spolu s porážkou v Turnově začala osmizápasová série bez výhry, která ulehčila právě Turnovu snadný postup do čtvrté nejvyšší soutěže.
Příčin, proč se to nepovedlo Skalici, je hned několik. Zmínili jsme už odchod dvou klíčových hráčů Neumana s Volfem a zranění Vobeckého. Co dál? „Menší tréninková docházka, individuální chyby, vyloučení Kincla s Knytlem či zranění Jeníka, Lexy a Martínka,“ vypočítává Pavel Hradiský a dodává: „ Nebyli jsme už tak kompaktní jako na podzim. Vpodstatě se nám rozpadl tým.“
Mužstvu se opět nedařilo dávat branky. „A přitom jsme se na tréninku na střelbu hodně zaměřovali.“
Na začátku jarních odvet se do Skalice vrátil Milner. Vloni dal v divizi 15 gólů, což mu vyneslo angažmá v třetiligovém Varnsdorfu. Jenomže přišlo zranění a netrénoval půl roku. V jarních odvetách mu proto chyběla herní jistota, přesto dokázal několikrát skórovat. „Až bude mít Jakub stoprocentní fyzickou kondici, bude opět velmi platným hráčem.“
O zimní přestávce přišel ze Stružnice Merenus. „Dával hodně gólů v okresním přeboru. On je typ, který potřebuje trénovat. A tady byl problém v to, že studoval v Ústí nad Labem a stíhal tak maximálně páteční trénink. Chybělo mu sehrání se s mančaftem.“
V záloze (někdy i v útoku) nastupovali pravidelně Benc s Opočenským a Najmanem. Pro posílení středové řady byli v zimě vyhlédnuti Kovařík s Vohnoutkou.
„Osmnáctiletý Kovařík přišel z dorostu z Českého Dubu. Tenhle půlrok mezi chlapama mu v kariéře určitě pomůže. Nedal sice gól, ale něco v něm je a půjde určitě nahoru.“
O šestnáct let starší Vohnoutka hrál za Skalici v béčku. „V zimě jsme se dohodli, že nám příjde pomoct. Splnil to, co jsme od něho očekávali. Pomohl nám, ale zase to není takový hráč, který by zápas strhl, vzal na sebe.“
Jak už bylo na začátku řečeno, Skalice měla na podzim kvalitní defenzívu, která nedělala mnoho chyb. A ještě k tomu měla za sebou spolehlivého brankáře, který snad v každém zápase předvedl skvělý zákrok.
Jedním z důvodů, proč jim to tak šlo, byla sehranost. Čtveřice Jeník, Kincl, Knytl a Lexa (toho pak ke konci podzimu kvalitně nahradil Martínek) hrála s přehledem a podporovala i útok. Nelze zapomenout i na kvalitní defenzivní práci Opočenského v záloze.
Jenže na jaře přišlo zranění Jeníka, Lexy i Martínka, vyloučení Kincla a Knytla a kompaktnost obrany se rozpadla. V obraně musel nastupovat např. Rataj, který přišel do Skalice plnit spíše ofenzivní úkoly.
„I Svoboda už neměl takovou formu jako na podzim. Po tom Turnově, kde dostal laciný gól, už to nebyl on. Už se nedostal z útlumu,“ říká Pavel Hradiský.
Skalice tedy skončila třetí. Stejně jako před dvěma lety. Jenže narozdíl od předloňska teď bronzová medaile neznamená postup.
Dejme ještě na závěr jednou slovo trenérovi.
„Co se týká herní kvality, nebyli jsme horší než soupeři. Měli jsme dobré momenty v utkání, ale bohužel rozhodovaly individuální chyby.“
play_fill
