Za tehdejší tým, který nesl název 1. FC Brümmer Česká Lípa, chytal i Pavel Hradiský, který je vedoucím mládeže FK Ústí nad Labem. Trenérsky ale působil také ve Varnsdorfu.

„Sestup mě tehdy hrozně mrzel, byl jsem místní patriot,“ vzpomíná bývalý českolipský brankář, jehož kolegou byl tehdy Petr Macek.

Pavle, jak vzpomínáte na tři druholigové sezony?
Vzpomínky mám jen ty nejlepší. Jsem odchovanec Vagónky, už jako malý žáček jsem nevynechal žádný zápas áčka v tehdejší Národní lize a tajně jsem doufal, že sen hrát druhou ligu za Českou Lípu se mi také jednou splní. V roce 1996 jsem se dočkal, a i když jsme po urputném boji nakonec museli přenechat vítězství v ČFL týmu z Lázní Bohdaneč, dodatečně jsme se do druhé ligy přeci jen kvalifikovali. Strávili jsme v ní nakonec tři roky.

Pavel Hradiský (vpravo) na dobové fotce s tehdejším brankářským kolegou Petrem Mackem.Pavel Hradiský (vpravo) na dobové fotce s tehdejším brankářským kolegou Petrem Mackem.Zdroj: soukromý archiv Pavla HradiskéhoÚvodní ročník byl dobrý, ovšem pak to šlo z kopce…
První sezónu jsme hráli v první polovině tabulky a chodilo na nás tři tisíce diváků. V druhé už se tolik nedařilo,v zimní pauze skončil mecenáš Brümmer. My se jako profíci ocitli na dlažbě. Nakonec jsme byli strašně rádi, že klub převzalo město a my mohli v soutěži pokračovat. V jarní části se nám docela dařilo, porazili jsme mj. postupující Karvinou, Staré Město nebo remizovali s Bohemkou. Třetí rok už bohužel tak úspěšný nebyl. Nepodařilo se adekvátně naplnit rozpočet, tým se postupně oslaboval, což nakonec vedlo k sestupu do nižší soutěže.

Jak moc mrzel ten sestup, který přišel v roce 1999?
Mě osobně moc, byl jsem místní patriot. V Lípě jsem odmala bydlel stejně, jako řada dalších spoluhráčů. Ale žádný velký šok to zase nebyl, protože sestupu poslední půlrok vše nasvědčovalo. Horší to určitě bylo potom v srpnu, kdy bylo mužstvo dva dny před začátkem třetí ligy ze soutěže odhlášeno.

Kam mířily vaše další kroky?
Odešel jsem do SK Skalice, který tehdy hrál I. B třídu. Zažil jsem tam úspěšnou éru, zastavili jsme se až v divizi.

Jak vůbec tehdy vypadala tuzemský fotbalová scéna?
Myslím, že hrálo víc osobností. Ještě nebylo tolik odchodů do zahraničí, kvalitní hráči působili v našich domácích soutěžích, čemuž pak odpovídaly i vysoké divácké návštěvy. Možná nebyl fotbal tak atletický, ale k vidění bylo více technických kousků. Hrálo se také určitě na horších terénech. Pamatuju utkání na zmrzlých nebo naopak na hodně rozblácených trávnících. Tréninky na škváře, běžecká zimní soustředění na horách…

Jistě jste za ty tři roky zažil hodně historek. Podělíte se o nějakou?
Vybaví se mi historka z tréninku. Za trenéra Dočkala jsme hodně času strávili v lesích u Sosnové. Jednou, když byl v plánu vytrvalostní běh na deset kilometrů, jsme si s brankářským kolegou Petrem Mackem chtěli trochu ulevit a okruh si zkrátili. Špatně jsme si ale spočítali doběh ostatních do cíle a přišli pozdě k místu, kde na nás čekával klubový autobus. K našemu zděšení tam už nikdo nebyl, protože trenér dal pokyn k odjezdu bez nás. Museli jsme se tak do Lípy na stadion dostat po vlastní ose tak, abychom stihli další tréninkovou jednotku. Takže ve finále jsme si zaběhali o trochu víc.

Jak se vám tehdy dařilo v českolipské brance?
Dobrou formu jsem měl to druhé druholigové jaro. Dokonce jsem se tehdy dvakrát dostal do sestavy kola. V domácích zápasech proti Starému Městu a Bohemians jsme byli velkými outsidery, přesto i díky mým zákrokům jsme po výsledcích 1:0 a 0:0 nečekaně bodovali. Naopak nerad vzpomínám na zápas v Blšanech 2:5a pak doma s Bohemkou 0:5. To jsem týmu moc nepomohl.

Fotbalisté České Lípy - sezona 1997/1998.Fotbalisté České Lípy - sezona 1997/1998.Zdroj: soukromý archiv Pavla HradiskéhoJe něco, co byste tehdy udělal jinak?
No jasně, chtěl bych dostat méně gólů . Jinak si myslím, že jsem asi dokázal to, na co jsem měl. Se svou kariérou jsem spokojený.

Jak vůbec pokračovala vaše další kariéra?
Hráčskou kariéru jsem po konci v Lípě dohrával ve Skalici, Varnsdorfu, Rumburku a Kunraticích u Cvikova. Postupně jsem plynule přešel na trenérský post, který mne pak v letech 2008 až 2010 zavál zpět domů do České Lípy. První rok jsme jako divizní nováček postoupili do ČFL, kde jsme se pak umístili ve středu tabulky. I na tohle období mám nezapomenutelné vzpomínky. Jak na úžasný hráčský kolektiv, tak i na skvělé fanoušky.

Sledujete výsledky České Lípy, která aktuálně bojuje o postup z divize?
Arsenal samozřejmě sleduju. Vím, že se zde opět začíná blýskat na lepší časy. Třetí liga by byla pro naše okresní město fajn. Ale je třeba si uvědomit, že klub nemá jen dospělé. Myslím, že i mládež je slušně vedená a přes všechna úskalí dnešní doby jsou tam vidět zřejmé pokroky.

Vídáte se vůbec s některými spoluhráči z druholigové českolipské doby?
Tím, že nyní působím v Ústí nad Labem, se s klukama moc nevídám. Nejvíc jsem ve spojení s Kájou Machačem, se kterým řeším fotbalové věci ohledně mládeže. S ostatními se občas potkáme na fotbalech. Nejčastěji samozřejmě s těmi místními, ať už to jsou Jirka Šindelář, Roman Ladra, Martin Hapiák, Vlasta Rataj, Vláďa Jeníček, Pepa Vinš a dalšími. Nedávno jsem ale třeba na Slavii mluvil se Zoranem Jovanoskim, když jsme tam sledovali oba své syny. Trenérsky jsem se potkával s Bédou Vrabcem nebo Karlem Jarolímem. Nějak rychle to uteklo, ale tak to už chodí.