Přímo „na místě činu“ byl počátkem týdne sportovní sekretář fotbalového klubu Baumit Jablonec TOMÁŠ BÁRTA. Jako zástupce jabloneckého klubu se osobně zúčastnil losování prvních předkol Evropské ligy v sídle UEFA, švýcarském Nyonu. S čtenáři Deníku se podělil o své postřehy.
Dostali jste do druhého předkola vítěze dvojzápasu 1. předkola Budučnost Podgorica (Černá Hora) – Flamurtari Vlora (Albánie). Věděli jste už před losováním, jaký je okruh možných soupeřů?
Věděli, ale až úplně těsně před losováním. UEFA totiž nejprve naplánovala los prvního předkola a po něm rozdělila 80 mužstev nebo dvojic pro druhé předkolo do osmi podskupin po deseti, z nichž vždy pět bylo nasazených, což se týkalo nás, a pět nenasazených.
Jaké tedy byly další možnosti pro Jablonec?
Kromě dvojice, která nám byla nalosována, byly ještě v naší podskupině mezi nenasazenými arménská Mika Aštarak, běloruský Soligorsk a dále vítězové z dvojic KR Reykjavík/Fuglafjördur a Široki Brijeg/Lublaň.
Koho jste si přál za soupeře?
Ty papíry jsme dostali asi tak tři minuty před losem, takže na rozmýšlení nebylo moc času. Stačil jsem to akorát rychle zavolat šéfovi, tedy Mírovi Peltovi, a pak jsme se s kolegou Belaníkem ze Žiliny shodli, že za nejschůdnější bychom asi považovali islandsko–faerskou dvojici. Kromě výkonnostních důvodů i proto, že na Island je paradoxně cestování jednodušší než někam na Balkán. No a nám vylosovali Podgoricu a Vloru a hned potom Žilině právě ty Islanďany… Takže se mi Belaník smál.
Osmdesát mužstev, to asi musel být losovací maratón.
Právě že ne. Ten systém byl takový, že nasazené týmy dostaly ve svých podskupinách přidělená čísla od 1 do 5 a nenasazené od 6 do 10. A pak se z osudí losovala jen čísla, takže když vylosovali třeba dvojku proti sedmičce, určilo to automaticky proti sobě dvojice ve všech osmi podskupinách. Čili celé losování druhého předkola trvalo asi deset minut.
Jaká je atmosféra na takovém setkání představitelů spousty evropských klubů?
Velmi přátelská, srdečná, jen těsně před losováním trochu napjatá. Zástupci klubů se mezi sebou z minulých let často znají, a tak si mezi sebou dají řeč, co je nového. Já jsem například ve velmi přátelském duchu pohovořil s manažerem Apoelu Nikósie, který nás loni vyřadil. Oni budou letos hrát předkolo Ligy mistrů a v druhém předkole mají také Albánce, jako můžeme mít my.
Setkal jste se se zástupci obou vašich potenciálních soupeřů?
Bohužel ani s jedním, protože tam nebyli. Je to hloupé, protože už bezprostředně po losování se zpravidla předjednávají technické praktické záležitosti, jako hotely, předpokládané časy výkopu, barvy dresů, nebo třeba kolik fanoušků přijede z týmu hostů a jak velký sektor budou potřebovat. Podgoricu zastupoval nějaký rakouský manažer, který mi pouze předal telefonický a mailový kontakt na příslušného člověka z černohorského klubu. No a z Flamurtari Vlora tam nebyl vůbec nikdo. Alespoň jsem odchytil funkcionáře jiného albánského klubu, Vllaznie Skadar. Ovšem domluva s ním byla trochu komplikovaná…
Jak to probíhalo?
Pochopitelně já neumím albánsky a on česky. On začal německy, tak jsem zajásal, protože s němčinou nemám problém. Bohužel po dvou větách vyšlo najevo, že on umí asi dvacet slov. Na angličtinu vůbec nereagoval, já zase nemohl komunikovat italsky, jak on navrhl. Nakonec jsme se shodli na nějaké lámané španělštině.
A co jste se dozvěděl?
Je to možná albánský pohled, ale docela pro nás překvapivý. My považujeme v prvním předkole za favorita Podgoricu, jenže Albánec ze Skadaru tvrdil, že výkonnostně Flamurtari Vlora Černohorce jednoznačně převyšuje. Takže uvidíme.