Přímáky Bédy Vrabce, střelecká schopnost Jana Sanytrníka a…
„Sledujte hlavně Vinše, ať se konečně naučíte, jak nepřijít o míč a pak hned přesně přihrát.“ Tato věta pronesená v ochozech nejmenovaným trenérem při mistrovském zápase České Lípy malým, asi devítiletým klukům, nejlépe vystihuje kvality jednoho z nejslavnějších hráčů českolipské fotbalové historie.
Psal se rok 1994 a na českolipskou fotbalovou scénu vstupuje podnikatel Jaroslav Brümmer. Bylo to období, kdy se někteří podnikatelé ujali fotbalových klubů, aby ho pozvedli a tím zároveň svou firmu a své jméno. Jenže snad každý klub jednoho muže nedopadl nejlépe (mírně řečeno). Benešov, Cheb, Drnovice, Poštorná, Prušánky… Přes následný propad i třeba o několik soutěží však jistě fanoušci na toto období rádi vzpomínají.
Josef Vinš se do České Lípy přemístil z Blšan. „Přestup se upekl během dvou hodin. Je pravda, že jsem vůbec žádné představy, jak to tady funguje, neměl.“
Na jaře 94 ztratila Česká Lípa jediný (!) bod. „Bylo to v Brozanech, a to nás stálo postup.“
Památné je určitě domácí utkání s Pelikánem Děčín, které Českolipští vyhráli 2:1. Ač to zní neuvěřitelně, na stadioně se sešlo 4 tisíce fanoušků! I přes tuhle porážku nakonec Děčín do divize postoupil.
Za rok už se Lípě postup podařil. To už tu hrál Jan Sanytrník, další velká postava českolipské kopané. Česká Lípa se stala fotbalovým městem a zápasy navštěvovalo na divizi skvělých 1500 – 2000 diváků.
Aby Česká Lípa i po postupu do III. ligy hrála na špici tabulky, bylo potřeba dále zkvalitňovat kádr. Objevila se tu velká jména jako Béda Vrabec a Karel Jarolím. „Po druhém kole mi praskl malíček. A Karel Jarolím přišel za mě jako náhrada. Brzo jsem se ale vrátil. Mohli jsme s Karlem vedle sebe hrát. Vyhověli jsme si.“
Po podzimní části se Brümmer Česká Lípa usadil na prvním místě a na domácí půdě neztratil ani bod. V konečném součtu sice Č. Lípa skončila druhá, ale díky odstoupení Chebu z I. ligy mohla vstoupit v další sezoně do II. ligy.
Podzim opět vyšel skvěle. Dlouho se Lípa držela na čtvrtém místě, ale nepovedený závěr podzimní části ji odsunul na příčku osmou.
Jenže každá pohádka jednou skončí. Ta o českolipském zázraku se pomalu rozplývala s odchodem majitele Jaroslava Brümmera.
Hráči postupně odcházeli. Josef Vinš završil svou vrcholovou kariéru v Mladé Boleslavi, aby se pak jako hrající trenér vrátil na Českolipsko. Nejdříve působil v Novém Oldřichově a teď je ve Stráži pod Ralskem, který v minulé sezoně dosáhl na nejlepší historické umístění ( 3. místo v I.A třídě).
Když se vrátíme o několik let dozadu, zjistíme, že Josef Vinš oblékal dres obou vršovických klubů. „Rád vzpomínám na zápas Bohemians – Sparta v sezoně 89/90, kdy jsme na Letné zvítězili 2:1 a já dal Stejskalovi gól hlavou 12 minut před koncem.“
Mohl také vzpomínat na olympiádu. Byl nominovaný v roce 1984 do Los Angeles. Jenže jak známo, z politických důvodů naší olympionici nikam neodcestovali…
Ale vraťme se k příjemnějším vzpomínkám. „Z trenérů asi nejvíce vzpomínám na Jaroslava Dočkala. To je v dobrým smyslu fotbalový blázen. Jeho tréninkové dávky byly pro koně. Ale i v těch mých letech, když ještě hraju, tak z něho něco mám. Také rád vzpomínám na Cipra.“
Při uvědomění si, jakou soutěž nyní Česká Lípa hraje, nám nezbývá než zatím taky jenom vzpomínat. Ale třeba už za pár let bude vše jinak a česká fotbalová veřejnost zase bude brát českolipský tým vážně. A třeba se opět poštěstí dělat sparingpartnera české reprezentaci, jako před léty. „Prohráli jsme sice 0:5, ale v první půli jsme jim pěkně zatápěli,“ ukončuje vzpomínání Josef Vinš.

Další zprávy z regionu najdete zde