„Fotbal je můj druhý život.“ Tohle neříká nějaký fotbalista, ale mladá dívka, přesněji Lucie Ševčíková z českolipského klubu. Pardon, teď už vlastně z FK Dubice.
Po mnoha letech se ženy stěhují do jiného domácího prostředí. „Když jsme zjistili, jak se tady v českolipském klubu věci mají, tak jsme začali hledat. Chtěli jsme co nejblíže k Lípě. Hlavně, aby tam bylo kvalitní hřiště a nějaké zázemí,“ říká vedoucí družstva Hana Čiháková a pokračuje, „a to jsme našli v Dubici, kde se tomu postavili vstřícně. Překvapili nás svým přístupem. Zatím to funguje dobře.“
Teď v přípravě se snaží, aby jim to pak herně fungovalo v sezoně. „Trénujeme 3x týdně. 5. srpna nám začíná čtyřdenní soustředění ve Velké Bukovině.“
Ženské družstvo skončilo v minulé sezoně na skvělé třetí příčce. „Tohle umístění bylo pro nás určitě nečekané. Čekali jsme tak do pátého, šestého místa. Ale je to určitě příjemné překvapení.“
V zimě došlo k posílení na trenérském postu příchodem Stanislava Kouřila. „Přínos to byl veliký. Změnil se tím i trošku přístup hráček k tréninkům a zápasům.“
Českolipské ženy byly v tabulce předhoněny jen Lysou nad Labem a Mladou Boleslaví. „Jsou blíže k Praze, takže tam mají na hostování hráčky ze Slavie nebo z Kladna. Jsme prostě daleko od Prahy. My takové možnosti nemáme. Musíme čerpat z toho, co máme tady okolo,“ vysvětluje Hana Čiháková.
Tým je složen nejenom z dívek z České Lípy. Vlastně by se dalo říci, že jsou v menšině. „Dojíždějí sem holky ze Žandova, Benešova, Cvikova, Stráže a třeba i z Desné či ze Smržovky.“
Co se týká jednotlivých řad, tak velkou jistotou už je řadu sezon brankářka Kožušníková. „Obrana také nehrála špatně. Nedělali jsme tam vyloženě velké chyby“, říká trenér Jan Ševčík. „Celkově se dá ale říci, že když chybí týmu 3–4 hráčky základu, tak se to projeví.“
Dokázaly porazit i Mladou Boleslav. „Byl to jeden z nejlepších zápasů jara. Dá se vlastně říci i celé sezony,“ podotýká trenér a dodává: „Zápasy byly hodně vyrovnané, hodně jsme jich museli vydřít. Vyhrávali jsme o gól, o dva. Byly zápasy, kdy jsme hráli s těmi mančafty ze zadních pozic tabulky a nebylo vidět, že bychom je nějakým markantním způsobem převyšovali.“
V příští sezoně by se chtěli umístit do sedmého místa. Proč tak slabé cíle, když teď skončili třetí? Jde o to, že došlo k reorganizaci soutěží, a to znamená noví a kvalitnější soupeři.
Mezi hráčkami, které se budou snažit splnit cíl, bude i už zmiňovaná Lucie Ševčíková.
V minulé sezoně vstřelila čtyři branky. „Ale spíše nahrávám, také někdy zahrávám přímé kopy a rohy. Dříve nebyl, kdo by to zahrával, teď jsme na to tři, čtyři.“
Hana Čiháková k tomu dodává: „Už za žáky kopala trestňáky a kluci jí ten nákop mohli závidět.“
Lucie ví, že je nečeká lehká sezona: „Bude tam hodně mančaftů, s kterými jsme ještě nehrály. Ale možná tím lépe pro nás. Nevíme, jak hrajou, nemusíme se jich bát. Ale zároveň je nebudeme podceňovat.“
To, že se stěhují jinam, ji trochu mrzí. „Na jednu stranu se těším, na druhé jsem tady prožila kus fotbalového života.“
Fotbalový život ženské českolipské kopané se datuje od roku 1970. „Vedl to tu výborný a obětavý trenér František Bolck,“ vzpomíná Hana Čiháková.
Po tragické smrti pana Bolcka se tu vystřídalo několik trenérů, např. Vendula Dřízhalová nebo Karel Pech. Na necelých deset let došlo dokonce z finančních důvodů k přerušení činnosti, která byla opět obnovena v roce 1988. „Hodně se o to zasloužil Vladimír Pobjecký.
Na jeho počest jsme právě pořádali pět ročníků dvoudenního mezinárodního turnaje. Doufáme, že budeme moci po roční přestávce na tuto tradici opět navázat.“
Nepořádání turnaje souvisí právě s nuceným odchodem z českolipského klubu.
I přes odchod budou fotbalistky dál žít fotbalem. „Pro mě je fotbal radost,“ uzavírá Lucie Ševčíková.