Ten je dobrovolným hasičem už od dětství. „Pocházím z Mimoně, zde jsem také začal chodit do hasičského kroužku. Později jsem se přestěhoval do Žandova, kde působím ve sboru asi tak patnáct let,“ říká Jiří Eliáš.
Žandovský sbor je zařazen do zásahové skupiny JPO 3/1. Do revíru zdejších hasičů spadají Valteřice, Heřmanice, Radeč, Novosedlo či Kravařsko. „My jsme primárně určeni na lesní požáry, úniky ropných látek a živelné pohromy jako je velká voda nebo větrné smrště,“ vysvětluje Jiří Eliáš. Minulý rok byli k žandovské výjezdové jednotce přidruženi i muži z Horní Police. Společně s nimi tak čítá jednotka dvacet mužů.
Místní hasičská zbrojnice prošla před dvěma lety kompletní rekonstrukcí a navíc byla rozšířena o jedno stání pro výjezdové vozidlo. Významnou změnu, kterou hasičárna oproti původnímu stavu prodělala, dokládá velitel sboru Jiří Eliáš fotografiemi na stěně schodiště. „Původně zde stála vlastně jenom stodola. Za přispění obce a kraje se mohla budova zvětšit a opravit,“ podotýká Jiří Eliáš.
close
zoom_in
Nová budova působí útulným dojmem. V jejím podkroví si hasiči vybudovali malou klubovnu, v níž mají vystavené trofeje ze soutěží, kterých se pravidelně účastní. „V poslední době jsme se umísťovali na středních příčkách. V minulosti jsme ale vozili domů trofejí víc, hlavně naši mladí,“ doplňuje Jiří Eliáš.
Díky rekonstrukci zbrojnice se mohou hasiči dobře postarat o svoji techniku. Do ní se vejdou dvě ze tří zásahových vozidel. Jsou jimi Škoda 706, lidově zvaná mates, která může přijet k požáru s osmičlennou posádkou a třemi a půl tisíci litry vody.
Je třeba se udržovat v bdělosti
Druhým autem, které dostal místní sbor od Libereckého kraje, je modernější Liaz 101 karosa. Ta sice pobere vody méně, zato má vysokotlaké čerpadlo šetřící vodu, a tím pádem i nadělá při hašení menší škody. „Každé auto má své vlastnosti a hodí se do odlišného terénu. S matesem se nemusíme bát do lesa, liazka je zase lépe vybavená pro hašení požárů domů, nebo pro zasahování při úniku ropných látek,“ vysvětluje velitel.
Ve výjezdových vozech je vše, co je nezbytné k různým druhům zásahů. Samozřejmostí jsou kyslíkové masky, motorové pily, rozbrušovací pila či elektrocentrála. Novinkou je motorový člun pro osm osob, který je připraven pro potřeby evakuace za velké vody.
Důležitou složkou života dobrovolných hasičů je protipožární prevence. „Je třeba se udržovat v bdělosti a mít stále techniku v pohotovosti,“ říká Jiří Eliáš. „Je lepší lidi upozorňovat na možná nebezpečí, než potom jezdit k zásahům. Lidé by si například měli před topnou sezónou nechat zkontrolovat komíny, aby jim v nich nechytly saze.“
S prevencí souvisí i to, že se žandovští dobrovolní hasiči snaží přivést do sboru děti a mládež. „Ještě loni jsme měli dětí dost. V současnosti je ve městě víc kroužků a s tím se nám propadl i počet dětí, které chodí do hasiče. Snažíme se sem ale děti přilákat. Proto pořádáme dětské dny, kde dětem ukazujeme naši techniku, seznamujeme je se zásadami první pomoci,“ popisuje Jiří Eliáš.
Velitel žandovských dobrovolných hasičů si velmi cení svých kolegů, kteří práci ve sboru věnují svůj volný čas. Dodává, že dobrovolní hasiči jsou tou jedinou organizovanou záchrannou složkou, kterou mají obce v případě potřeby okamžitě k dispozici. „Lidé, kteří zde slouží, neváhají a na signál poplachu vyrážejí okamžitě na místo, kde odvádejí tvrdou a mnohdy nebezpečnou práci,“ dodává velitel žandovského sboru dobrovolných hasičů.
V polovině července přišly na území celé České republiky náhlé přívalové deště. Hasičský poplach byl v Žandově vyhlášen ve čtyři hodiny ráno. Výjezdová jednotka vyjela nejdříve do Kravař, kde v součinnosti s profesionální jednotkou pomáhala při vyčerpání vody a bláta z rodinného domku.
Při cestě zpátky bylo třeba odstranit auta při silnici, která byla ohrožena stoupající hladinou Bobřího potoka. Ještě před návratem do žandovské zbrojnice byla jednotka volána do Sezímek, kde byla velkou vodou ohrožena domácí zvířata. Krátce na to vyrazili žandovští dobrovolníci ještě do Valteřic a Heřmanic, aby vyčerpali vodu z rodinných domků. Hasiči se vrátili na základnu po více jak šesti hodinách obětavé práce.
Autor: Tomáš Cidlina
