Zimní houbaření - hledání hlívy ústřičné:

Zdroj: Youtube

Netradiční odrůdy hub se Tomáš Buček z Bystřice nad Pernštejnem začal učit poznávat během covidové pandemie. „Ještě před několika lety jsem na tom byl stejně jako většina našich houbařů. Během covidu jsme nevěděli, jak se zabavit a napadlo nás, že bychom se mohli naučit poznávat i nějaké jiné houby než hřiby, bedly a holubinky,“ vzpomíná.


Nahrává se anketa ...

„Chtěli jsme se v houbaření zlepšit, a tak jsme si koupili atlas hub a vyrazili do lesa. Co jsme neurčili přímo na místě, donesli jsme si domů a požádali o pomoc na sociálních sítích. Je to skvělé, přihlašte se do skupiny určování hub na Facebooku. Lidé tam dávají příspěvky podle toho, co zrovna roste. Nechávají si své úlovky určit od odborníků, takže člověk se postupně může dál a dál vzdělávat a učit se nové houby poznávat,“ vysvětluje.

Na houby i před Silvestrem

Na houby s partnerkou vyrazil i letos. „Je to úsměvné. Řada houbařů ukončila svou sezonu, pro nás stále pokračuje. Prostě jdeme na procházku a sbíráme. Letos v prosinci bylo teplo. Vyrazili jsme proto před Silvestrem do lesa a našli jsme asi půl koše hub během zhruba jedné hodiny. Byla to jen krátká procházka okolo potoka,“ usmívá se.

„V zimě sbírám asi pět druhů, z čehož je jeden druh nejedlý. Tím je jeden z chorošů,“ rozpovídal se Tomáš Buček.

„Má protizánětlivé a protivirové účinky. Dají se z něj dělat tinktury, suší se na prášek, z něhož lze zase udělat čaj. Není, pravda, úplně chuťově nějak zvlášť dobrý, ale důležité je, že má léčivé účinky,“ přemýšlí nahlas.

Kam vyrazit na hlívu?

Na hlívu ústřičnou je podle něj dobré jít vždy do listnatého lesa. „Nejčastěji roste na mrtvém dřevě listnatých stromů, hlavně pak na vrbě, někdy na bříze i na ořechu. Hlíva má šedou až hnědou barvu klobouku a roste v trsech,“ popisuje výskyt houby. Ústřičná se jí říká, protože když plodnici utrhnete a otočíte ji vzhůru nohama, připomíná ústřici.

Hlíva ústřičná
Existují houby, které omlazují a léčí. Na některé lze narazit i v českých lesích

„Když k ní přičichnete, můžete cítit jemné koření. Je to výborná houba. Ale pozor, můžete si ji splést s pařezníkem pozdním. Jsou si totiž hodně podobné. Když se podíváte zespodu, tak u hlívy přesahují lupeny celý klobouk a jdou dále po celé noze, zatímco u pařezníku lupeny hned pod kloboukem končí a dál už je pouze hladká noha. To je hlavním rozeznávacím znakem. Z hlívy děláme dršťkovou polévku, máme rádi řízky, meleme ji a sušíme. Dá se z ní dělat dobré koření se sušeným česnekem,“ říká.

Nepopleťte penízovku s čepičatkou

Penízovka sametonohá roste v trsech. Má žlutou barvu, když jsou plodnice starší, přecházejí do oranžova. „Penízovka roste na vrbách či na buku. Jmenuje se tak, protože roste, má malé kulaté kloboučky žlutavé barvy, což může někomu připomínat zlaté mince. Je to opravdu výborná houba. Používá se hlavně pod maso nebo se nakládá do sladkokyselého nálevu.

Recept na Zimánky z penízovek 

Ingredience na přípravu:

  • půl kila čerstvých kloboučků z penízovek
  • slunečnicový olej
  • cibule
  • tři žloutky
  • trocha strouhanky
  • zakysaná smetana
  • rohlík
  • mléko
  • koření (mletá paprika, grilovací koření, mletý pepř, kmín, sůl)

Postup:

  1. Penízovky nakrájíme, posypeme kmínem a solí.
  2. Orestujeme je zprudka na oleji.
  3. Pak přidáme osmaženou cibuli, žloutky, rohlík namočený v mléce a koření.
  4. Všechno promícháme, podusíme a přilijeme smetanu.
  5. Ze směsi uděláme zimánky alias karbanátky, které obalíme ve strouhance a osmažíme na oleji.
  6. Jako příloha je nejlepší bramborová kaše.

I u penízovky ale hrozí záměna, tentokrát s čepičatku jehličnanovou. Ta je smrtelně jedovatá,“ varuje Tomáš Buček. Lajk by si proto měl dávat pozor. Čepičatka podle něj roste spíše na podzim a na jehličnanech.

Čepičatka jehličnanová:

Ucho Jidášovo je dobré pod maso

Jidášovo ucho neboli boltcovitka bezová připomíná boltec lidského ucha, proto se tak i jmenuje. „Má tmavěčervenou až hnědou barvu a je chrupavkovité konzistence. Roste na mrtvých kmenech a větvích bezu, výjimečně se dá najít i na jiných listnatých stromech. To jsou ale opravdu výjimky. Jidášovo ucho nejčastěji používáme do masové směsi na topinky. Tam se výborně hodí. Ve velkém se pěstuje v Asii,“ uvádí houbař.

Boltcovitka bezová:

Výborná čirůvka fialová

Čirůvka fialová je podle něj spíše podzimní než zimní houbou.

„Je dobré ji sbírat do doby, než projde mrazem. Potom už není vhodná ke konzumaci, mohou se na ní totiž množit různé bakterie. V případě, kdy je ale mírná zima a delší obleva, je možné ji bez problému sbírat. Používáme ji do směsi na topinky. Je to výborná houba, která připomíná holubinku. Neroste na dřevě jako výše zmíněné. Najít ji můžete i v parku či v jehličnatých lesech. Je to poměrně hojná houba,“ vysvětluje.

Houbaři, pozor na smrtelně jedovaté houby. Skutečně je poznáte?
KVÍZ: Mohou vás stát i život. Znáte 13 druhů smrtelně jedovatých českých hub?

Když hodně mrzne, pak podle Tomáše Bučka houby nerostou. Je potřeba vždy počkat na oblevu.

„Hned jak se trošku oteplí, začnou zase růst. Ideální je, pokud je obleva a tepleji alespoň pět dní. Celou zimu však můžete hledat penízovku, hlívu i Jidášovo ucho. Ze seznamu bych přesto po mrazech pro jistotu vyřadil čirůvku fialovou,“ dodává.