Když jdete po ulici, díváte se někdy po čem vlastně šlapete? Stav chodníku nejspíš dopodrobna nezkoumáte a zkrátka si jdete svou vlastní cestou. To Emma-France Raffová byla před sedmi lety trochu všímavější a dnes vlastní firmu, která využívá volně dostupné krásy města ke své umělecké tvorbě.

Když budete mít štěstí, její tričko seženete v internetovém obchodě raubdruckerin.de. Většinou však bývají vyprodaná. Tričko vás vyjde kolem 1,5 tisíce korun, za mikinu zaplatíte o dva tisíce více. Chcete-li „pouze“ látkovou tašku, stačit vám bude něco málo přes 600 korun.

Jak se tvoří umění

Německý kolektiv v čele se zakladatelkou značky Emmou-France Raffová nanáší netoxický a omyvatelný inkoust pomocí válečků na povrch poklopů, mřížek, větracích otvorů a dalších veřejně dostupných míst, aby poukázal na jedinečné vzory a struktury, které rozličná místa nabízejí.

Tašky, trička a další kusy oblečení jsou tištěny přímo na ulici, čímž vznikají vskutku nápadité a netradiční suvenýry. Své výrobky prodávají i na oficiálních webových stránkách.

První série oblečení na modelu Filipovi
Český student si šetřil z brigád. Teď má vlastní značku oblečení s vtipným logem

Příběh se začal psát v zimě roku 2005 v portugalské vesničce Alentejo. Emma-France Raffová tou dobou studovala textilní design v Portu a při inspirativní konverzaci se svým otcem Johannesem Kohlruschem debatovali o tom, že některé poklopy od kanálů jsou neuvěřitelně inspirativní a že jsou všude volně k dispozici, čehož by se mělo využít. Probrali proto možnosti tisku, ke kterému by využili poklopy jako velká razítka, a nápad byl na světě.

Následující den učinila Emma objev malého čtvercového víka od kanálu, na kterém bylo napsáno Aguas (voda). Válečkem na něj nanesla barvu, položila na něj kus látky, opatrně přitlačila a odlepila. Výsledek jí doslova vyrazil dech, a proto okamžitě objednala balík triček, černou barvu a začala tisknout i další víka. Ten den se její sen stal skutečností.

Na dalších pár let sice odložila nápad do šuplíku, ale nakonec se přestěhovala do Berlína, kde se tisku veřejně dostupných ploch začala věnovat naplno.

Trika z ulice

Kdykoliv objeví zajímavý kanál či jiný předmět, který ji svým tvarem, strukturou či jinou uměleckou formou nadchne, vytáhne váleček a dá se do práce. Důkladně nanese barvu po celé ploše předmětu a opatrně jej pak otiskne na připravený textil.

„Někdy využíváme i lidi, aby nám sami pomáhali. Měli jsme i pána, který si nechal potisknout tričko, které měl zrovna na sobě, aniž by ho sundal. Jednou dokonce přišel muž, který si chtěl na triko obtisknout i svůj zadek,“ pobaveně vypráví Emma, která pořádá i workshopy přímo na ulici.

Po dokončení tisku nikdy nezapomene využité místo důkladně vyčistit, čímž ho vlastně opouští v lepším stavu, než když k němu přišla. „To je něco, na co se nás lidé hodně často ptají. Zda po sobě uklidíme. Úklid a ohleduplné zacházení s veřejným prostorem je samozřejmě základní součástí našeho projektu,“ upozorňuje Emma.

Váleček vždy v kapse

Ať už dnes cestuje Emma kamkoliv, vždy má s sebou v příručním zavazadle pár triček a nějakou barvu. Vyrábí malé série mimo jiné i v Istanbulu, Neapoli, Soluni a Catanii. Každý kus je vytištěn performativním způsobem venku na ulicích a je tudíž originálem.

Své kresby často zasazuje do aktuální situace
Že je kresba křídou na chodník pro děti? Omyl, umělce proslavila po celém světě

„Malujeme poklopy šachet, děrované nápisy nebo jiné reliéfní předměty z městského prostředí barvou a poté ji používáme k tisku na základní věci, jako jsou sportovní tašky, trička a svetry. Nejen, že to vypadá cool, ale jednotlivé kousky nechávají mluvit i samotné město. Možná bychom spíš měli říci, že město se do oblečení opravdu otiskuje,“ uvádí na svém instagramovém profilu @raubdruckerinberlin Emma.