Dodnes existují domněnky, že Svobodovu ránu tečoval bruslí ústecký rodák Milan Hejduk. Měl být tedy právě on po Haškovi tím nejopěvovanějším hráčem národního týmu?

Milovníci českého hokeje jedinou gólovou akci z finále znají zpaměti. Pavel Patera vyhrál buly, Martin Procházka popostrčil puk na modrou čáru Petru Svobodovi a ten – byť dle dohody měl přihrát Romanu Hamrlíkovi – napálil puk na brankáře Štalenkova. Ruský gólman se za dělovkou do šibenice jen otočil. 

Lví práci při zlaté brance udělal právě Milan Hejduk, který během turnaje nahradil nevýrazného Jana Čalouna, paradoxně také Ústečana. Legenda Colorada odstavila ruského hráče. Zároveň clonila. A dle mnohých právě brusle Hejduka tečovala vítěznou střelu z hole Petra Svobody. Kvůli tomu Štalenkov promáchl lapačkou naprázdno.

„Něco mi v ten moment brnklo o nohu. Už nevím, jestli to byl puk,“ popsal situaci Milan Hejduk v knize Hvězdy NHL 2005. Také komentátor Petr Vichnar si při opakovaném závěru všiml drobné teče. 

Ačkoliv Milan Hejduk nikdy neprotestoval, a díky skvělé partě bylo úplně jedno, kdo branku vstřelí, jeho skromná reakce napovídá tomu, že on má na svědomí nejslavnější gól českého hokeje. Přestože by tedy mohl být příběh, kdy se člověk s příjmením Svoboda vzepřel totalitě, emigroval a pár let poté potopil právě Rusko zlatou trefou, scénářem pro celovečerní film, pravdivý by nebyl. Za zlatého střelce měl být označen Hejduk.