V příští sezóně už ho ale na ledě neuvidíme, Oli se totiž rozhodl ukončit kariéru. A díky koronaviru to bylo dokonce o pár zápasu dříve. „Zahrál jsem si extraligu, první ligu a druhou ligu. Když se za kariérou ohlédnu, bylo to dobré,“ přiznal pro Deník.

Michale, sezóna předčasně skončila. Jak jste to vnímali?
Sledovali jsme to a prakticky každý den řešili. Čekali jsme, že něco přijde. Druhá liga je poloamatérská soutěž, bylo jasné, že nás to nemine. Tak nějak jsme doufali, že stihneme dohrát sérii proti Řisutům. Poslední zápas jsme vyhráli 5:1, to už se hrálo bez diváků. Další den přišla ze svazu stopka. Tak jsme si přijeli zatrénovat, dali pivko a pizzu, poseděli. A rozloučili.

Během sezóny se spekulovalo, že skončíte. Je to pravda?
Ano, končím. Sice jsem svůj poslední zápas vyhrál, ale ty další okolnosti mě prostě mrzí. Bez diváků, předčasný konec sezóny, nedokončená série. Budu na to vzpomínat tak, že kariéru mně předčasně ukončil koronavirus. Co se dá dělat.

Během sezóny jste dosáhl na zajímavou metu. V rámci druhé ligy jste odehrál 500 zápasů. Sledoval jste to?
Upřímně? Vůbec jsem to nevěděl. Přišel s tím za mnou Honza Havlíček. Ten to sleduje, má kroniky, statistiky. Já jsem na některé zápasy dostal volno. Honza mi pak říkal, že jsem ten jubilejní zápas mohl odehrát doma s Mostem. Ale nakonec to vyšlo až v Jablonci. Je to pěkné číslo. Ale fakt jsem to nesledoval.

Když se ohlédnete za svou kariérou, jaká byla?
Mohl jsem si zahrát všechny tři soutěže. Po vojně jsem hrál extraligu ve Varech, chvilku v Litvínově. Něco jsem odehrál v první lize, hodně zápasů pak ve druhé. Mohlo to být lepší, vždy to může být lepší. Okolo mě byla hromada vlčáků, kteří chtěli na vrchol. Člověk by neměl ničeho litovat. Poznal jsem hodně lidí, měl hromadu zážitků. Bylo to dobré.

Říkalo se o vás, že jste měl talent, ale promrhal ho.
Mohl jsem ze sebe vymáčknout víc. O štěstí mluvit nebudu, to nemám rád. Teď vím, že jsem byl líný a pohodlný. Vystřídalo se na mě hodně dobrých trenérů. Když jste mladý, vidíte to jinak. Starší hráči vám řeknou, jak by to před lety udělal jinak. Hráči, kteří si přidávali, pak byli rozdíloví. Poznal jsem hokej z jistého pohledu, spojení druhé ligy a zaměstnání mělo své plusy a minusy.

Máte za sebou dlouhý hokejový život. Co vám dal?
Každý den jsem musel něco dělat. Sice mě sport tělo zhuntoval, ale také mám natrénováno. Naštěstí se mi vyhýbala zranění, díky hokeji mám disciplínu v tom smyslu, že jsem musel každý den něco dělat. Člověk neseděl po hospodách, nebo jen u počítače. Hokej mi také dal spoustu krásných zážitků.

Michal OLIVERIUS
- Narodil se 30. července 1978 v Ústí nad Labem.
- Extraligu si zahrál v Karlových Varech a Litvínově – 34 zápasů, 12 bodů (3+9)
- V první lize hrál za Mělník, Kadaň, Mladou Boleslav, Ostravu, Šumperk, Most a Třebíč – 310 zápasů, 212 bodů (63 + 149)
- Ve druhé lize hrál za Most, v České Lípě a posledních 11 sezón oblékal dres HC Děčín – 506 zápasů, 697 bodů (193 + 504)
- Byl úspěšným hokejbalistou. V roce 2009 slavil s národním týmem zlato na hokejbalovém MS v Plzni