„Moc se nám nepovedla," přiznává Šafařík. Měli jsme hodně těžké soupeře. Hlavně ve druhé půli. Byla tam Boleslav, dále Sparta, Letňany, Neratovice, Poděbrady, Jablonec."

Predátoři dokázali porazit jen Jablonec, přesto ale hlavu nevěší. „Jablonec je náš velký rival. Dali jsme ho. Radost byla veliká. Nebo když jsme vedli 2:1 proti Spartě, drželi jsme ten náskok asi pět minut. Škoda, že to nevyšlo. Ale užili jsme si sezonu, i když výsledky mohly být lepší," ví Čermák.

Co Lípě chybělo k tomu, aby byla lepší? „Koncovka. Šancí jsme si vypracovali celkem dost, ale v té koncovce jsme nebyli dostatečně šikovní. Prostě špaténka," zní z úst Jaroslava Šafaříka.

Ročník 2010 byl rozdělený na dva týmy, oba kluci z našeho povídání hráli za áčko. „Celkem nám šly brejky, tak jsme pak poslední zápasy hrály na brejky, z nich jsme dávali hodně gólů," líčí Štěpán Čermák.

„Možná, že jsme ty zápasy nedávali psychicky. Neunesli jsme to," přidává jeho spoluhráč.

Čermákův tatínek je trenér, doma ale i přes porážky žádné peklo nebylo. „Když se to odmaká, dá se porážka kousnout. Důležité je poctivě pracovat. Výsledky dřív či později přijdou," ví Štěpán. „Na výsledky už se začíná tlačit. Prostě už to začíná být makačka," dodává.

On i Jaroslav nebydlí přímo v České Lípě, na zápasy a tréninky dojíždějí. „Občas nás vozí rodiče, někdy jedeme autobusem," říká Šafařík.

Pro oba je vzorem David Pastrňák, v české extralize fandí Liberci, jezdí se dívat i na Spartu. V České Lípě mají dobré podmínky k tréninkům. „Je to fajn. Když je třeba plný led, můžeme jít plavat, hned vedle zimáku je bazén. Moc se nám tu líbí a zatím bychom nikam nechtěli. Možná později, když na to budeme mít," shodují se.

Šafařík má za sebou už i bitku. „To jako obránce musím. Chráním brankáře! Ale nesmí to být zbytečné, abych neoslabil tým," uzavírá s úsměvem.