„V čelo skupiny byla postavena mužstva podle výsledků minulých mistrovských turnajů. Tak je v čele první skupiny Rakousko, k němu bylo vylosováno Československo, Itálie a Rumunsko,“ psaly Lidové noviny v den zahájení šampionátu – tedy 18. února 1933.

play_fill

Jak nadšenec vybudoval unikátní muzeum. Svou sbírkou zahanbil i hokejový svaz

Hokej

Další dvě skupiny se skládaly pouze po třech týmech, hrálo se systémem každý s každým. Po odehrání prvního kola postupovala celkem šestice reprezentací, k nimž se následně připojily dvě zámořské velmoci, Kanada a Spojené státy, přičemž celky za oceánem tak dostaly „divokou kartu“, díky které se obě velmoci zúčastnily až následných klání. Nakonec proti sobě tedy stálo osm mužstev rozdělených na dvě skupiny, a až poté následovala vyřazovací část. Na dnešní poměry poněkud složitý herní formát.

Ve finálovém souboji o titul nakonec uspěli Američané, kteří udolali Kanadu 2:1 po prodloužení. Pokoření borci javorových listů tak poprvé v dějinách nevyhráli světový šampionát. Dosavadní nadvláda a impozantní šňůra šesti prvenství v řadě byla u konce. Medailové pozice doplnil domácí tým, jenž kromě střetnutí se zámořskými celky vyhrál všechny zbývající duely.

V základní skupině deklasoval Rumuny 8:0 a po triumfech nad Rakouskem, Itálií, Polskem a Švýcarskem se utkal v boji o bronz s Rakušany. Rozhodující zápas skončil vítězstvím Československa 2:0 po prodloužení. Vzhledem k tomu, že se nejlepší evropské mužstvo na turnaji považovalo zároveň za mistra starého kontinentu, kromě třetí příčky uzmuli Čechoslováci taktéž titul evropského šampiona.

Nový zimní stadion

Všechna klání dosud ojedinělého sportovního svátku se konala na zimním stadionu v Praze na Štvanici. První umělá ledová plocha u nás se dočkala svého otevření pouhé tři měsíce před začátkem šampionátu.

Atmosféru na tehdejším sportovním kolbišti barvitě líčil B. Mathesius v Českém slově: „Představte si k tomu polotmu, v níž nervosně sebou trhají prapory zúčastněných států, řídké jiskřivé vločky sněhu pomalu vířící z potemnělého nebe (…).

O zrušeném šampionátu i cenných podpisech. Výročí síně slávy zdobila i Špotáková

Hokej

Před zápasem aspoň jednou musí gramofon dát Svatého Antoníčka, hymnu stadionu, při níž šprýmaři jižní tribuny dávají elektrickými lucerničkami takt a řady, namačkané na stoupajících dlouhý́ch schodech, se rytmicky houpají zleva napravo.“

Premiérové mistrovství světa v Praze nalákalo během devíti dní až sto tisíc diváků, přesný počet nelze s jistotou určit. Lidové noviny však referovaly, že odpolednímu duelu o třetí místo holdovalo bezmála 10 000 diváků. O něco vyšší počet pak dorazil na večerní finále.

Ceny vstupného: 5–45 Kč

Ceny vstupenek se pohybovaly v rozmezí mezi 5 až 45 korunami. Nejlacinější lístky se daly sehnat na odpolední duely ke stání, za ty fanoušek zaplatil rovnou pětikorunu. Chtěl-li přihlížející sledovat finálovou vřavu v pohodlí sedačky, musel zaplatit 45 korun, což rozhodně nepředstavovalo zanedbatelnou sumu, jelikož průměrná mzda se na prahu 30. let pohybovala okolo 800 korun. Třeba herečka Olga Scheinpflugová však inkasovala 70 tisíc!

V období trvající Velké hospodářské krize si však sportovní podívanou nemohl dopřát každý. To platilo obzvláště pro manuálně pracující profese, jakými byli dělníci či zemědělci. Chudší fanoušci si mohli alespoň poslechnout rozhlasové reportáže ikonického hlasatele Josefa Laufera. Rozhlas totiž začal již od 20. let vysílat přímé přenosy ze sportovních utkání.