Při zranění Jana Šulce se do prvního útoku posunul také mladý talentovaný útočník Petr Burián. Právě on se nám snažil alespoň trochu nastínit atmosféru panující v kabině Predátorů.

Petře, v čem si myslíte, že za soupeři tak zaostáváte?
Neřekl bych přímo, že bychom zaostávali, ale spíše je to tak, že chvilku hrajeme dobře a pak jakoby mávnutím kouzelného proutku úplně přestaneme. Přitom nám z původní sestavy chybí jen dva hráči. S celky zepředu tabulky hrajeme vyrovnané zápasy a naopak s těmi zezadu takhle propadáváme. Musíme to ještě zkusit.

Je ještě cítit odhodlání v kabině současný stav změnit?
Před zápasem i během něj je nálada v naprostém pořádku. Doteď vlastně nikdo neřešil, že se blíží konec sezony, každý zápas jsme chtěli vyhrát. Absolutně ale netuším, co se to s námi děje.

Má současný tým na to, aby se ještě zvedl a zabojoval o play-off?
To si netroufnu po těch posledních výsledcích říct. Navíc nás čekají nesmírně těžká utkání se Sokolovem a s Klatovy, což jsou týmy, jimž se hodně daří. Na druhou stranu může stačit nějaká maličkost, náhoda, a může se to ještě v náš prospěch otočit. Hlavně však musíme bojovat a nechat na ledě vše.

Nesnaží se trenéři nějakým způsobem změnit své tréninky?
Nemyslím si, že by byla potřeba něco měnit, spíše se nás snaží více motivovat a připravit na zápas jako tomu bylo dříve. Nikdo tu ještě nic nevzdává, ale uvidíme v sobotu…