Aneta Langerová: Věřím, že každá emoce má svůj tón nebo harmonii

Před téměř jedenácti lety kvůli ní fanoušci v České Lípě oblehli budovu tehdejšího rádia Crystal. Aneta Langerová byla tou dobou, v červnu 2004, čerstvou finalistkou vůbec první české SuperStar, lidé ji znali jen několik týdnů z televize, ale k českolipskému rádiu dorazily davy lidí, dokonce celé školní třídy i s učitelkami. Na svoji hvězdu všichni volali hromovým skandováním „Aneta, Aneta, Aneta!"

Do Lípy zamířila čerstvá hvězda díky putovní show, na kterou televize před rozhodujícím finále vyslala obě jeho aktérky, kromě Anety i Šárku Vaňkovou.

Dnes večer se Aneta Langerová do České Lípy vrací. Už poněkolikáté, už jako dospělá stálice domácí hudební scény a aktuálně také jako zpěvačka s největším počtem nominací před dubnovým vyhlašováním hudebních cen Anděl. Nominace si vysloužila svým posledním a hojně oceňovaným albem Na Radosti. Právě to dnes večer představí i v KD Crystal.

Nepůjde přitom o tradiční koncert. Aneta chce své nové songy představit v komorním prostředí, a tak jde o koncert k sezení. Mimo jiné i o písních, které dnes večer zazní, mluví v krátkém rozhovoru.

Jako regionální novinář jsem před 11 lety sledoval váš příjezd do tehdejšího Rádia Crystal v České Lípě a váš tamní živý rozhovor. Pamatujete si ještě dnes, že jste tu byla, nebo to tehdy byl takový „fičák", že vám spousta obdobných akcí, které jste musela absolvovat, splývá dnes už v jednu mlhu?

Přiznám se, že si z té doby nepamatuji mnoho. Víte, stala jsem během velmi krátké doby člověkem, který každý znal, neuměla jsem si to dlouho v té své hlavě srovnat. Potřebovala jsem čas, abych byla schopná vnímat realitu. Připadala jsem si jako ve snu a každá davová akce mi připadala zvláštní, nechápala jsem, co jsem udělala tak záslužného, že na mě lidé křičí milujeme tě. Mám v paměti pár záblesků, příjemných i nepříjemných, ale od té doby se mi změnil život. Smím tvořit a žít život dle svého, předávat lidem to, co považuji za důležité, jsem za to dodnes velmi vděčná.

Jak se příběhy skutečných míst a postav dostanou do písní? Máte, Aneto, v hlavě, „v zásobě", některá místa nebo postavy, které byste chtěla ve svých písničkách ještě zvěčnit. Co musejí místa a postavy udělat, aby vás zaujaly?

Je to zásluha lidské fantazie a prožitků, které každý z nás chová v sobě. Pak stačí spojit konkrétní postavu a předat jí emoce, které cítíme my, nebo vime, že cítí někdo jiný a nějak se nás to dotýká. Krásnou službu nám dala Šumava, kterou jsme vnímali s Jakubem Zitkem (producentem a spoluatorem desky) jako živé kulisy. Věřím, že každá emoce má svůj tón nebo konkrétní harmonii, tedy souzvuk několika tónů, které když se podaří najít, dokáží vystihnout jakoukkoliv emoci, aniž bychom o ní museli mluvit. Tak vznikly asi všechny písně na desku Na Radosti.

Stalo se nebo může se někdy stát, že písně o těch, o kterých ve Vašich písních zpíváte, budete zpívat právě pro ně, před nimi? Nebo ti, o kterých zpíváte, jsou jen postavy, se kterými se už potkat nemůžete?

Některé postavy v písních vystihují konkrétní osoby třeba v jejich postojích v životě, nebo je spojují právě emoce, o kterých jsem psala, nebo konkrétní místo. Napsala jsem několik písní, které vypráví o mé mámě a o našem vztahu a o touze malé holky, jednou mámu zase potkat, ale i o smíření, které přichází, i když se říká, že se smrtí se smířit nejde, myslím si to také, ale žít se musí.