Ikony, osobnosti, celebrity… Svět jich je plný, některé se na výsluní hřejí právem, jiné jsou vytvářeny uměle. Společnost a média si je navíc často idealizují. Jak tedy v takovém případě pohlédnout na příběh muže, jehož zdobí pověst nejlepšího automobilového závodníka všech dob, a který navíc tragicky zahynul na vrcholu své slávy? Může vůbec za takovýchto poměrů dostat punc opravdovosti? Uchopit za srdce a zůstat prostý klišé? Lze nalézt v jeho ústředním aktéru člověka se všemi klady a chybami, ocenit jeho talent či jej přijmout s dospělým respektem?

Zdá se to až neuvěřitelné, ale odpověď zní ano. Dnes totiž do české video distribuce vstupuje dokumentární snímek Senna věnovaný trojnásobnému mistru světa Formule 1, Brazilci Ayrtonu Sennovi. Právě jeho autorům se podařilo to, co v podobném žánru nebývá často zvykem. Nesmírně sugestivním a přitom profesionálním způsobem nahlédnout na život legendárního pilota, ale také prostředí a dobu, ve kterých se pohyboval.

Dílo předbíhající legendy

Tématika automobilových závodů byla na stříbrném plátně, ať již dokumentární, či příběhovou formou zpracována nesčetněkrát. Často však hrubě povrchně či na pozadí jen prvoplánového scénáře, a navíc s žalostnými hereckými výkony. Od 50. let obstáli do dnešních dnů pouze tři snímky. Klasický film Grand Prix amerického režiséra Johna Frankenheimera, italský dokument Formule 1 od Oscara Oreficiho a zřejmě ten po řadu let vůbec nejlepší - hraný, ale současně hypnotizující svým technickým perfekcionismem, Le Mans, jehož vyznění podtrhl i výkon hlavního představitele, někdejší hollywoodské hvězdy a motoristického nadšence Steve McQueena.

Příběh Senny jde však ještě výš. A je až s podivem, že s tématem, které by zlomilo vaz i mnohem zkušenějším tvůrcům, se vypořádal ve Velké Británii usazený indický režisér Asif Kapadia, známý převážně jen z oblasti reklamy či skrze hrstku sice zajímavě pojatých, ale žánrově i formou příběhu poněkud nesourodých projektů.

Mezi disciplínou a vírou

Závodnickou osobnost Ayrtona Senny, který ještě za svého života došel nejenom v rodné Brazílii regulérního zbožštění, totiž představuje jinak, než jak to činily novinové titulky po pilotových vítězných závodech. Z jeho života i kariéry vybírá ty momenty, které jsou často velmi civilní nebo ryze profesní. Pohlíží na něj nikoliv jen jako na génia volantu, ale v první řadě zástupce národa, ve kterém jste jednou nohou ve favele a druhou můžete nakročit na cestu výjimečného životního osudu, pokud si dokážete udržet a zkombinovat dvě důležité vlastnosti – disciplínu a svou víru.

„Bůh Senna“ tak v Kapadiově díle zůstává přesně takovým, jak jej v něm popisuje i nestor motoristické žurnalistiky Richard Williams: Vůči všem generacím vstřícný mladý muž, s nímž zejména mladí lidé měli speciální vztah a o jehož skutcích, charakteru i velikosti, třebaže zůstal věčným šampiónem, vypovídají lépe smutek a prázdné místo, které po něm zůstaly.

Důležité je závodění, nikoliv politika

Kapadia odmítá lacinou glorifikaci sportovní superstar. Sennu nepředstavuje jako bezchybný stroj na vítězství, ale daleko častěji naopak v jeho vypjatých emocionálních momentech, ať již ve vztahu k rodině, fanouškům, rodné Brazílii či na dráze včetně situací, kdy je tvrdě konfrontován s vlastní zranitelností uprostřed sportovního showbyznysu, či ještě dále – svou smrtelností. V tom druhém případě se tak děje prostřednictvím Sennových až symbolických úvah o ní nebo záznamu vážných nehod jeho kolegů, jichž je během kariéry svědkem. A některé z těchto okamžiků, bez jakýchkoliv berliček či efektů, jdou až na samou dřeň.
Je to přesný odraz toho, co sám Senna v dokumentu popisuje, když odpovídá na zdánlivě banální otázku, s kým se mu během kariéry nejlépe soupeřilo. V ten okamžik zmiňuje ve srovnání s ním „bezejmenného“ pilota Fullertona, kolegu z časů závodění na motokárách. Toto období sám charakterizuje slovy: „Tehdy nešlo o peníze, slávu ani o politiku, ale o závodění.“

Do nitra slavného „cirkusu“

A právě pohled do zákulisí „cirkusu“ Formule 1 je další brilantní Kapadiův kousek. Není vyloučeno, že fanoušci motorismu, odborníci dokumentárního žánru i filmové publikum, zvyklé na plátně hltat každé slovo, zůstanou takřka přikováni k plátnu či obrazovce ze způsobu, jakým o něm režisér podává výpověď. Autoři například dokonale rozebrali a upřesnili Sennovo kontroverzní týmové partnerství i soupeření s jeho nejprve stájovým kolegou a později největším rivalem, čtyřnásobným mistrem světa Alainem Prostem. Mnohé z kořenů také současných zákulisních nešvarů Formule 1 se jim pak osvětlí při sledování Senny i dalších pilotů během komunikace s bývalým kontroverzním předsedou mezinárodní automobilové federace Jean-Marie Balestrem. Lahůdkou je pak projev Sennova soutěživého ducha během vyhrocené pře s konzervativně zaměřeným trojnásobným mistrem světa Jackie Stewartem. Většina z těchto sekvencí skutečně platí za záběry, které dosud nikdy nebyly a snad ani nemohly být zveřejněny.

Hodiny před smrtí

Diváci si budou moci učinit o Sennovi obrázek i prostřednictvím jeho přítele a dvorního šéflékaře Formule 1, sira Sida Watkinse, moudrého muže, respektovaného hned několika generacemi závodníků. Byl to právě on, kdo s ním prožíval okamžiky těsně před smrtí, v nichž byl Senna během jediného závodního víkendu až mrazivě osudově vystaven pohledu na děsuplnou nehodu začínajícího krajana Rubense Barrichela a smrtelnou tragédii Rakušana Rollanda Ratzenbergera, po nichž zvažoval zda do svého posledního závodu nastoupit. Není ani vyloučeno, že pozornější divák se může na základě předložených indicií právem dovtípit, že na Sennově tragédii nese velký podíl právě politika funkcionářů automobilové federace, jejichž ukvapená změna pravidel se v kritický den podepsala i na technickém stavu pilotova vozu.

Většina z materiálů ve snímku obsažených doslova žhne syrovou autenticitou, která navíc z Formule 1 stírá její pozlátko a zcela vybočuje z afektovaných, bujaře přejásaných či dětinských projevů domácích komentátorů současných přenosů z této disciplíny. Je to brilantní dokumentaristická práce, která se vždy soustředí buď na předložený fakt, či hlubší osobnostní i profesní detail, přitom ale nic neztrácí ze své srozumitelnosti a napětí.

Radost, kterou nám vzali

Přehnanou mírou patosu netrpí ani zdokumentování Sennovi tragické nehody, a to zejména díky citlivému střihu – přesto však může svádět k upřímnému dojetí skrze působivé spojení záběrů na okolí i jeho přátele odmítající uvěřit skutečnosti, a výtečnému hudebního doprovodu brazilského komponisty Antonia Pinty, který podmanivě podbarvuje celý dokument. A také - způsobem, jakým Sennův skon přijímají jeho krajané, když se spontánně svěřují: Brazilci potřebují jídlo, vzdělání, zdravotní péči a trochu radosti. Tu radost nám teď vzali…“

Krásný čistý příběh

V českých poměrech se Kapadiovo dílo pravděpodobně klasické filmové premiéry nedočká. Svojí žánrovou jinakostí paradoxně nebude příliš doceněno ani zavedenými kulturními kritiky, kteří asi těžko proniknou do technických i sportovních souvislostí. Svojí stavbou a pojetím však dokument předbíhá nejeden ze současných hollywoodských trháků.

Od kultu hrdiny si drží odstup. Místo toho jej zdobí lidský a profesně výjimečný osud. Je to prostý, ale čistý, jímavý a především pak velmi silný příběh. Jednoduše – krásný…