VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Café del Mundo: To, že se dobře rozumíme, je skvělý dar

Česká Lípa - Café del Mundo je německé flamencové duo dvou fenomenálních kytaristů Jana Pascala a Alexandra Kiliana, kteří patří ke světové špičce.

30.9.2017
SDÍLEJ:

Café del Mundo zahraje v České Lípě-Foto: www.cafedelmundo.de

Jsou jako oheň a voda a ve své rozdílnosti vytváří unikátní umělecké seskupení ztělesňující samou podstatu flamenca, neboť se mu věnují v jeho čisté a ryzí podobě. V sobotu se představí během festivalu Lípa Musica v českolipském Centru textilního tisku.

Co vás přimělo k volbě názvu Café del Mundo?

JP: Dříve jsme vystupovali pod názvem Jan Pascal & Alexander Kilian. K výběru tohoto názvu nás inspiroval jeden kritik, který ve své recenzi napsal, že se na našem koncertu cítil jako kdyby seděl v legendárním andaluzském Café cantante. A z toho jsme pak při jedné z našich dlouhých cest autem odvodili název Café del Mundo, které reflektuje náš otevřený zvuk a přístup.

Kdy jste začali hrát na kytaru a jak jste se dostali k flamencu?

JP: Já jsem s kytarou začal v šesti letech, nejprve jsem se věnoval klasické kytaře, a pak přišel rock. Poté jsem studoval na zvukaře a pak klasický zpěv v Heidelbergu. Hledal jsem dlouho vlastního učitele a toto hledání mě nakonec přivedlo k flamencu.

AK: Já jsem  klasickou kytarou začal v deseti letech. Pak jsem potkal Zazu Miminoshviliho z Gruzie, se kterým jsem monoho let spolupracoval a se kterým jsme se také dostal do Eurosongu v roce 2014. Ten mě přivedla k folklóru a pak přišla hudba Paca de Lucíi a tehdy jsem si uvědomil, že ta je pro mě ta pravá.

Poznali jste se na jednom z flamencových workshopů v roce 2007. Kde to bylo a jak jste spolu začali spolupracovat?

JP: Bylo to v Buchenu, poblíž Heidelbergu. Přednášel jsem seminář na flamenco v místní hudební škole. Alexander se přihlásil a přišel příliš pozdě. Ale když začal hrát na nástroj, bylo to skvělé. Druhý den jsme se setkali a hráli jsme společně. Po těchto třech dnech bylo jasné, že budeme i nadále dělat hudbu společně.

Co vás víc baví, práce ve studiu nebo živá představení, hra před publikem?

AK: Oba světy mají něco do sebe a jsou na sobě vzájemně závislé. Ve studiu hledáme detaily. Okamžitá zpětná vazba se získává od diváků a člověk si rychle uvědomuje, zda se člověk dotkl duše posluchačů, nebo zda člověk uspokojí jen ambice umělce s jeho uspořádáním. Řekl bych, že potřebujeme obojí.

Café del Mundo zahraje v České Lípě-Hrajete hlavně v Německu, kde jste zde absolvovali stovky koncertů, ale publikum si Vás oblíbilo také ve Francii, Itálii či Španělsku. Vnímáte rozdíly mezi publikem?

JP: Ano, určitě. Je velmi zajímavé, jak odlišné kultury koncerty vnímají. Němci velmi pozorně naslouchají a na koncerty se připravují velmi pečlivě, přicházejí včas a i po organizační stránce še funguje. V Itálii je to úplně jiné. Tam je hudba vnímána spíš jako doprovod.

AK: Ale i v Německu existují velké rozdíly. Ve Falcku nás diváci na konci koncertu obklopili a jevišti… A v severním Německu lidé nejsou tak distancovaní, jak se říká…

Jak cvičíte? Nejprve odděleně, pak společně? Nebo vždy spolu?

JP: To je nutné rozlišit. Součástí naší hudby je tvrdá práce, skutečná řemeslnost. Není to jen cvičení, ale správné cvičení, aby se rozvinula svalová síla. Flamenco není tolik melodické, spíše jde o silový trénink, asi tři až šest hodin denně. To můžeme dělat každý sám. A okamžitě si všimnete, pokud jste dva dny neučinili nic. Cítíte, že máte poprvé kytaru v ruce.

AK: Něco jiného je aranžmá melodií, rytmů. To je kreativní práce, kterou společně tvoříme. To můžeme dělat ve studiu, u nás na venkově, ale také v hotelovém pokoji.

Nícháte flamenco s latinjazzem. Odkud berete inspiraci?

JP: Naše inspirace pochází ze všech stran: na jedné straně je to samozřejmě andaluský folklór. Ale setkáváme se s hudebníky z jiných zemí, zejména z východní Evropy. Vidíme je hrát, zažíváme jejich rytmus, jejich muzikálnost a můžeme pozorovat, jak se liší. Často se také inspirujeme každodenním životem. Když skládám, obvykle začínám melodií, pak přidávám rytmickou strukturu, je to velmi intuitivní.

AK: Ale někdy se stane, že si třeba o týden později uvědomíte, že kousek nefunguje správně, uspořádání není správné. A musíme to předělat…

Jak dlouho trvá takový proces?

JP: Na tomto uspořádání pracujeme velmi tvrdě, na rozdíl od hudebníků v jazzu, kteří tvoří okamžitě. Pro "La Perlu" (první nahrávka) jsme potřebovali asi tři měsíce. Zvláštní kouzlo spočívá v tom, že nás hudební cesta také sama vede a postupně vyzrává. Je to jako s vínem. Takže po třech měsících se píseň najednou zdá zcela odlišná, má správnou hloubku a je perfektní. Může to být ještě na další tři měsíce.

Nejdete si někdy na nervy, když stále pracujete a cestujete spolu?

JP: To, že se dobře rozumíme, je skvělý dar. Spor se objeví tak jednou ročně. Je to jako bouřka, poté je vzduch znovu čistý a vše je dobré. Skutečným stresem je spíše cestování, nedostatek spánku, přesně ve 20 hodin být připraveni a odvést super koncert.

Také latentní tření mezi komerčností, realitou, spotřebou, mentalitou downloadu freeware, zploštění obsahu, povrchní vnímání na jedné straně a idealismus, hudba, hledání svobody, hloubka na druhé straně není vždy snadné vydržet. Jako hudebník často stojíte mezi všemi frontami a musíte dbát na to, abyste neztratili svou vlastní uměleckou aspiraci. Ale hezká věc je, že něco je vždycky vytvořeno, neobjeví se žádná rutina. Naštěstí máme management, s nímž můžeme tento poměr napětí dobře vyvážit.

Jaký je váš hudební sen?

JP: Jednoduše dobrý kytarový koncert, který nás osobně posouvá a rozvíjí. Každá hudba je spousta práce a je extrémně přitažlivé znovu a znovu posunovat hranice.

AK: Já bych rád získal svobodu v nástroji, mimo všechny technické překážky.

Co by si měli lidé od vás a vašeho umění odnést?

JP: Ve flamencu nuevo je obsažena spousta obrazů, které mohou být použity pro život, aby nám naplnily náš čas na této planetě. Je to velmi poctivá hudba, která zahrnuje i utrpení. Je velmi transcendentální.

AK: To rozlišuje naši hudbu od jistého druhu "hochglanz" hudby, která osvětluje jen některé části života a ztrácí bolestné momenty.

Čemu byste se věnovali, pokud byste nebyli flamecovými kytaristy?

JP: Dovedu si sám sebe představit jako rentiéra, který by jen cestoval…

AK: Můj mistr Zaza Miminoshvili mi jednou řekl: "Pokud si dokážeš představit, že budeš dělat něco jiného, ​​dělej to."

Autor: Redakce

30.9.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

V českolipském muzeu se v pátek křtila Zlatá kniha českých pohádek.
9

OBRAZEM: Novou knihu pohádek pokřtila herečka Sandra Nováková

Českolipský deník.

KRÁTCE: Řidič nadýchal 2,5 promile. Nové hřiště se těší oblibě

OBRAZEM: Právě jsme se narodili - miminka 42. týdne 2017

Česká Lípa - Miminka narozená v uplynulém týdnu. K blahopřání všem šťastným rodičům se připojuje i redakce českolipského Deníku.

Mám opravdu strach, co z toho vzejde, říká poslanec Horáček

Liberecký kraj – Tři současní poslanci skončí. U Starostů i Pirátů zamíchalo pořadím kroužkování. Atmosféru  ve volebních štábech i reakce krajských lídrů shrnují  slova: Radost, obavy a  zklamání.

Na Jedlovou už jen rychlíkem

Českolipsko, Liberecký kraj - Některé z plánovaných změn jízdních řádů vlaků a autobusů se setkaly s kritikou. Dotknou se i oblíbených turistických destinací.

Baborák: Lípa Musica oživuje region, do kterého mě to už řádu let táhne

Česká Lípa /ROZHOVOR/ - Novinkou letošního ročníku MHF Lípa Musica je umělecká garance.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení