Členům skupiny jsme položili otázku:

Co se vám vybaví, když se řekne Česká Lípa?

Radek Pobořil: Příroda, Máchovo jezero, krásné koupání. Jsem sice ze severní Moravy, ale jezdili jsme sem často, když jsme bydleli v Praze.
Michal Pavlík: To je jednoduché – v Zákupech bydlí můj bratranec. Ale také jsem sem jezdil v minulosti trempovat. Příroda je tu prostě úžasná. Jen mě vždycky mrzelo, že do České Lípy nejezdí z Prahy žádný přímý vlak…
Taras Vološčuk: Koncerty, koncerty, koncerty!
František Černý: Že v Lípě líp je!
Martin Vajgl: Já mám dokonce takové trojčetné vzpomínky. Jednak tu mám také vlastní příbuzné, stejně jako Michal. Kromě toho tu žijí i příbuzní mých známých. Ale hlavně jsme tu často hráli s kapelou Vltava a to byly – na rozdíl od vystoupení v některých jiných místech – doslova magické večery…
Karel Holas: Jako úplně první je to vzpomínka na to, jak jsme jezdili s rodiči do Hamru na Jezeře. Nádherné místo, nádherné koupání – říkali jsme tomu „malé Bulharsko“. Pak samozřejmě koncerty Čechomoru v uplynulých letech v českolipském Crystalu. A také v Heřmanicích v Podještědí. Však tam budeme zanedlouho zase hrát – už 4. července.

Kapelu Čechomor názvem potkáváme už od roku 2000 (jako 1. Českomoravská nezávislá hudební společnost existovala už od roku 1988). Setkáváme se s ní ve velkých amfiteátrech i v malých klubech, v kotli sportovních stadiónů i v divadlech, nevyjímaje ani nejpřednější scény. A to nejen v Čechách, ale i v jiných evropských zemích, v USA, v Asii či dokonce v Austrálii. Nemluvě o četných televizních a rozhlasových vystoupeních, o tvorbě filmové hudby či o nesmazatelném zápisu do české filmové historie. A to v podobě kultovního snímku Petra Zelenky „Rok ďábla“.

ROZHOVOR S KARLEM HOLASEM

Být tak dlouho na vrcholu není snadné. A přitom nejen koncertovat, ale i tvořit, skládat hudbu, vydávat každý rok nové desky. Po CD „Co sa stalo nové“ z roku 2005 jste ale vydali další tzv. řadové CD až nyní – 23. května 2011. Co se stalo? Bylo to způsobeno dlouholetým hledáním, snahou překročit vlastní stín, nebo to byl jen náhlý impuls, ovlivněný setkáním s jinými hudebníky světových jmen?
Co to je – překročit vlastní stín? Sportovec jednou může skočit 226 centimetrů, podruhé 228. U nás to ale nejde změřit. Od roku 2005 jsme vydali CD „Sváteční Čechomor“, některá alba vybraných písní z předchozích desek, cyklus písní a pověstí z hradů a zámků – a k tomu ještě některá DVD. Zároveň jsme ale po celou tu dobu pracovali na nové desce, která by tvořila jednotný celek. Jistě, nebylo to snadné, byla to léta hledání a pochybností. Měli jsme připraveno na výběr asi 50 písní, ale byly to písně jen ve zcela „nahé“ podobě – housle, kytara, zpěv. Pak přišlo v roce 2009 setkání s americkým kytaristou Gerry Leonardem, který se ujal produkování naší příští desky. Potom už události nabraly rychlý spád…

Potýkáte se s pochybnostmi ještě i teď, po vydání CD „Místečko“? Jaké jsou první ohlasy? Když vycházíte na pódium před posluchače a chystáte se jim představit něco zcela nového, máte trému?
Trému jsem vyřešil už ve svých 16 letech, a to díky svému profesorovi na konzervatoři. Byl to úžasný člověk. Tehdy mi řekl: „Buď se s tím naučíš vyrovnat, nebo radši zůstaň doma“. A pochybnosti po dokončení nového CD? Ty určitě nemám. Ale než si stoupnu před lidi, mívám občas takové chvění… Nové písničky jsme představili zatím asi na 10 místech v ČR – a také při křtu CD v Bratislavě. Musím říci, že ohlasy jsou vesměs pozitivní, byť tentokrát asi bude trvat o něco déle, než posluchači přijmou určitý posun v naší hudbě…

Název CD - v kontextu s obsahem jeho titulní písně - nevyznívá příliš optimisticky.
Připomíná nám, že každý člověk má ve svém životě jisté jen to jedno „místečko“ – to poslední… Původně jsme pro nové CD měli snad desítky různých pracovních názvů. Už ani nevím, kdo jako první navrhl název „Místečko“ – snad to byl slovenský muzikant Ivan Tásler, který k této písni – a ještě k jedné další – složil hudbu a také pak tu píseň spolu s námi nazpíval. Co se týče onoho „poselství“, neviděl bych to tak pesimisticky. Naopak, dokonce tu píseň vnímám naprosto pozitivně! Z jejího podtextu pro mě vyplývá, že každý člověk má šanci v životě najít to své, jemu nade vše milé místo – a že to místo tu zůstane, i když on sám už tady nebude…

Čechomor po celou dobu své existence experimentuje. Jeho „kmenoví“ autoři mnohdy kombinují vlastní texty s původní melodií, nebo naopak obohacují originální lidový text o zcela nové zhudebnění. Máte představu, kam až se chcete ve svém experimentování dostat?
Ne, to určitě ne. Ať už pracuji na jakémkoli zadání, nikdy dopředu nevím, k čemu až mohu dojít. Je to svým způsobem výhoda, vyplývající mimo jiné i z rozmanitosti zdejších kulturních kořenů, z historie a tradic té naší malé české země, protkané nejrozmanitějšími vlivy jiných kultur, které otiskly na tomto území své stopy.

Další rozměr kapela získává tím, že si zkouší spolupráci s hudebníky nejrůznějších národností – ať už to byl punker Jaz Coleman, japonský bubeník a flétnista Joji Hirota, pěvec zapomenutých irských písní Iarla O´Lionaird, či v poslední době Ewa Farna, Ivan Tásler nebo přední američtí hudebníci Gerry Leonard, Tony Levin a Doug Yowell. Také jste si už vyzkoušeli spolupráci se známou americkou písničkářkou Susanne Vega. Dokonce na vašem novém CD měla být jedna společná písnička. Pro pracovní zaneprázdněnost zpěvačky však tento projekt nakonec nebyl realizován. Susanne Vega má na svém evropském turné v červenci letošního roku plánováno i několik vystoupení v ČR. Setkáte se? Budete se snažit původní projekt dokončit?
Ano, se Susanne Vega i kytaristou Gerry Leonardem máme mít jedno společné vystoupení – v Malostranské besedě v Praze. V New Yorku jsme bohužel naši společnou nahrávku do termínu vydání CD „Místečko“ dokončit nestihli. Doufáme ale, že se nám to jednou podaří. Jak a kdy se to ale stane, to zatím ponechme jako překvapení – nejen pro posluchače, ale i tak trochu pro nás…

Marie Čcheidzeová