Dříve jej čeká v Severočeském divadle opery a baletu v Ústí moderování benefiční módní přehlídky Krása pomáhá dětem 2011. Bude na ní obklopen řadou půvabných dívek, většinou modelek, vicemiss či miss. Protože Jan Čenský a krásné ženy – to jde zkrátka dohromady.

Svým způsobem to v současnosti dokazuje i jeho role primáře Suchého v TV seriálu Novy Ordinace v růžové zahradě 2. Půvabné dívky tedy nemohly chybět ani v našem rozhovoru; odehrál se v Praze o přestávce mezi natáčením nových dílů Ordinace.

Nedávno jsem dělal rozhovor s moderátorem Stanislavem Bartůškem a u vás obou mě zarazil váš věk. Oba jste ročník 1961, tudíž vás letos čeká jubileum. Jaký je recept na to vypadat takhle dobře?
Občas se hýbu (smích). Ne, vážně. Myslím si, že je to v genech, můžou za to moji rodiče. Táta vypadá na svůj věk moc dobře. Na začátku března jsme společně oslavili na hoře Říp jeho osmdesát let. Pozval si tam kamarády a bylo hezké pozorovat, jak se ti stařečci šinou nahoru. Ale dostali se tam nakonec všichni – a oslava se vyvedla.

Není to třeba i tím, že moderujete akce, kde hrají hlavní roli krásné mladé dívky? Takže i vy v jejich společnosti mládnete?
Myslíte, že bych se potřeboval těm holkám líbit? No, i to je možné, když se člověk pohybuje v mladší společnosti.
Ale říkám si, že spíš záleží na tom, jak se člověk cítí tady uvnitř (klepe si na hruď). A tam jsem fakt v pohodě.

Moderoval jste mnoho ročníků MISS i dalších podobných soutěží. Vzpomenete si, která z dívek vás za ty roky okouzlila nejvíce?
Jedna mě okouzlila, ale ne natolik, abych s ní byl déle v kontaktu. Protože už dávno mě oslovila moje paní, se kterou jsem už 23 let.
Hezkých dívek byla spousta, ale když mají něco navíc, tak je to, co láká. A nejen chlapy, ale právě i odbornou porotu.

Třeba Táňa a Iva

Která třeba?
Například Táňa Kuchařová je tím příkladem. A pak také opravdu velmi pracovitá a pilná je Iva Kubelková, se kterou jsem měl tu čest moderovat pár akcí.

Řekněte – často při moderování improvizujete, nebo se striktně držíte scénáře?
Ideální je improvizovat na dobře napsaném a nastudovaném scénáři. Je také improvizace a improvizace, že? Když pak člověk pozná, že je to jen dobře přečtený scénář, tak je to škoda. Pokud půjde v Ústí vše tak, jak má, potom se budu moct pustit do hlubokých vod improvizace.

Překvapil vás hodně vývoj okolo české soutěže krásy Miss?
Je to smutné. Začínal jsem v té původní Miss. S Adamcem a pak i se Zapletalem. Poté se to nějak zvrtlo, převzala to paní Maláčová, která se právě díky soutěži MISS proslavila. Potom to byl jeden kotrmelec za druhým – a skončilo to tak, jak ona chtěla.

A co na to říkáte?
Je mi Miloše Zapletala líto. Byl to on, který to tu postavil na nohy. Ač byl sám produkční a velmi silný v kramflecích, tak na tyhle zvraty neměl. Já dostal dokonce nabídku na letošní ročník, že bych celý večer s Darou Rolins uváděl, ale z mnoha důvodů jsem odmítl.

Loni ústeckou akci Krása pomáhá dětem moderovala poprvé žena – Iva Pazderková. Jak se díváte na ideál ženské krásy? Mění se nějak s postupem času a životního stylu?
Je to velmi různorodé. Některé holky jsou jen krásné a nic víc. A co z toho, že? V tomhle směru mi připadá název ústecké akce Krása pomáhá dětem jako bezvadný nápad. Krása může nejenom pomoct té dívce, ale i jinak. Konkrétně těm dětem. A to se mi právě na tom líbí, že mnoho akcí má charitativní nádech a právě tyto zdravé, půvabné a žádané dívky mohou pomoct i těm, kteří toho štěstí tolik neměli.

Jako hladový sirotek

Pamatujete si ještě na svůj první moderátorský výstup a při jaké příležitosti to bylo?
Jejda, to si ani už nevzpomínám. Asi to bylo hned ten první rok jako moderátor soutěže MISS v Plzni. Můj úplně první výstup byl na akci Nedělní chvilky poezie, kam mě rodiče vzali a já jsem tam vystupoval jako hladový sirotek. To mě moc nebavilo.

Dívají se vaši rodiče na svého syna v televizi – ať už jde o moderování akcí, nebo v roli primáře v Ordinaci. A mají připomínky?
Televizi moc nesledují, spíš chodí na moje představení do divadla – a mamka vždy nějakou připomínku má.

Musel jste kvůli natáčení Ordinace omezit své ostatní aktivity, divadlo a podobně?
Omezit ne, spíš překopat můj diář. Ono nastoupit do už tak rozjetého pendolina, jakým je Ordinace, je velmi těžké. Volného času je pomálu. Je to hektické – a už i doma si toho začínají všímat.

S opáleným synem

A přemýšlíte někdy nad tím, zda se chová vaše postava logicky? Nebo vám nezbývá nic jiného než v kvapíkovém tempu natáčení důvěřovat scenáristům?
Tady se stala zajímavá věc. Lenka Hornová, která mě do Ordinace zlanařila, mi nastínila s půlročním předstihem základní linii postavy primáře Davida Suchého s tím zvláštně opáleným synem. A mně se to zdálo fajn. Pravidelně se totiž setkávají herci se scenáristy a oni nám říkají možné linie, kudy by se jednotlivé postavy mohly ubírat. Nerad bych teď nastínil, jak to bude s mou postavou dál, ale asi některé diváky potěším.

Pane primáři

No právě. Však to znáte, lidé vás potkávají na ulici a říkají vám, že se v té Ordinaci chováte hrozně…
Už jsem si zvykl na oslovení „princi“. Teď se stává, že mě hodně lidí oslovuje „primáři“. Nedávno jsem chatoval s diváky Novy a překvapilo mě, že 80 % diváků říká - pane Čenský, proboha co na té Lee Bělinové (Michaela Kuklová) vidíte? Je prostě absurdní vysvětlovat, že herec do scénáře zasahovat nemůže. Líbat se s Leou je fajn, ale líbat se s Míšou Kuklovou?! Tak to opravdu nevím, nezkoušel jsem.

Chtěl jsem lvíčka

Diváci vás samozřejmě znají už z 80., 90. let, kdy jste se na obrazovkách objevoval v seriálech Bylo nás šest, Zkoušky z dospělosti či Dlouhá míle. Tam jste ztvárnil atleta. Sportu se věnujete ještě dnes?
Začínal jsem na Dukle jako atlet středně dlouhých tratí. Chtěl jsem vždy mít toho českého lvíčka na prsou a pokaždé, když se na olympiádě zapaluje oheň, tak se rozpláču. Co se týče dneška, tak jezdíme na kolo, v zimě na lyže.

Zahrál jste si potom ještě někdy s Ivanou Andrlovou? A prozraďte – byl jste do ní v kultovní muzikálové pohádce „Princové jsou na draka“ zamilovaný?
Udělali jsme spolu inscenaci Příliš mladí na lásku a hned potom jsme skočili do natáčení Princové jsou na draka. A platonicky jsem do ní byl zamilovaný. Dokonce jsem s ní byl v rámci natáčení v posteli. Říkal jsem si, co kdyby něco bylo. A ono nebylo (smích). Záviděl jsem tenkrát Ivanovi Vyskočilovi.

Nebylo u Princů trochu na škodu, že se ta pohádka točila jen v kulisách a ne v exteriérech?
Je to škoda, ale tenkrát nebyly na víc peníze. Bylo finančně dostupnější, když se kulisy udělaly z papíru. Natáčení trvalo asi tři týdny, nejdříve se nazpívaly písničky a pak se šlo do studia, kde jsme se zdrželi týden.

Je to katastrofa

Dnes už málo dětí věří na prince, resp. na pohádky vůbec. Je správné, že se dnešní mládež dívá spíš na reality show než na pohádky? Nebo tráví čas u počítače?
Je to ten jejich virtuální svět. Bohužel to vidím i na mém synovi. Jemu zakázat počítač, tak nevím, co by nám provedl. Myslím si, že by obětoval rodiče a dal by přednost počítači. Nedávno za ním přišli kamarádi, pařili tam nějakou nesmyslnou hru, já na syna mluvím a on byl úplně mimo, v nějakém transu. Ztrácí úplně pojem o čase. Je to katastrofa.

Je něco, co byste chtěl ještě v herectví dokázat?
Já si přeji, aby to vydrželo tak, jak je to teď. To je můj cíl. Takhle nějak jsem si to kdysi představoval – a musím zaklepat, že to vše klape.

VÍT HNÍZDIL