Kdo přišel s nápadem zařadit operu Démon do dramaturgického plánu?
Tento titul nosím v hlavě už několik let a když jsme řešili dramaturgický plán tohoto roku, zauvažovali jsme, jestli uvést Verdiho operu Ernani, která patří mezi mimořádná starooperní neprogramní díla z Verdiho tvorby, nebo operu jinou.

Vzhledem k tomu, že víme, že v roce 2012 budeme uvádět Verdiho operu La Traviata v koprodukci s operou v Olomouci jako výměnné představení, a také proto, že na operu Ernani bychom museli hledat sólisty ze sedmdesáti procent mezi hosty, přičemž role jsou mimořádně těžké a dokonce těžko obsaditelné v rámci České republiky, hledali jsme jiný titul.

A tak jsem navrhl naší dramaturgii Rubinštejnova Démona, který je v podstatě s výjimkou jedné role (anděla) obsaditelný v plném rozsahu našimi vlastními silami, což je při rozsahu sólistů našeho ansámblu zázrak. Máme u nás zaměstnáno sedm sólistů.

Dílo se na první poslech mimořádně líbilo šéfovi opery a rovněž dramaturgovi. A tak bylo rozhodnuto. Podle našich informací byl Démon naposled hrán v Čechách v letech 1884 až 1885 v Národním divadle v Praze. Ani ve světě není opera příliš často uváděna. Jsme přitom přesvědčeni o tom, že se jedná o operu s mimořádně krásným libretem podle Lermontovovy poémy. A hudba stejně jako příběh je mimořádně strhující.

Jak se Vám podařilo získat notové materiály?
V podstatě díky tomu, že mám osobní kontakt na Velké divadlo v Moskvě. Podařilo se mi odkoupit jeden exemplář za zcela mimořádných podmínek. Existují však také nahrávky na CD.

Museli jste operu krátit?
Operu jsme krátili v momentech, kdy by ztrácela dramatičnost.

Jak dalece se opera Démon podobá opeře Evžen Oněgin?
Když Rubinštejnův žák Čajkovskij skládal Oněgina, byl prý silně ovlivněn právě Démonem. Jsou tu podobné scény z venkovského života, postava chůvy, smrt milence, výjimečná hlavní hrdinka. Určitá podobnost je i v hudbě.

Nečinilo vám problém zařazení baletu do děje opery?
Démon byl složen jako opera s vloženými baletními čísly. Ty však ne zcela souvisely s dějem. Bylo možno baletní scény vyškrtnout. Snažil jsem se najít dějové opodstatnění baletu. To byla vlastně klíčová myšlenka v přístupu k režii té opery. Balet jsem použil jakoby všichni, tanečníci i tanečnice, byli všudypřítomní klonové démona. Démon je všude, v každém z nás, a vstoupí do nás, když to člověk nejméně očekává.

A tak se podařilo vlastně to, že balet démonů prostupuje operu a kontaktuje střídavě s démonem hlavní představitelku Tamaru. A tak baletní číslo zachovává styl opery tím, že se stalo přirozenou součástí opery.

Jak pojímáte toto operní dílo?
Opera se jmenuje Démon, ale celou inscenaci vidím a vykládám jako režisér z pozice ústřední hrdinky nevěsty Tamary. Tamara ví, co je správné. Očekává se od ní monogamní život se zvoleným, dávno smluveným knížetem ve smyslu křesťanského výkladu života, ale současně slyší skryté touhy v sobě, skryté hlasy démona, které, ve smyslu jejích tužeb, jsou druhou součástí její bytosti. Démon je pro ni to zakázané, o čem ví, že není dobré, po čem však hluboce touží a čemu se brání. Jakoby v sobě bojovala s křesťanským a pohanským pojetím života.

Myslíte si, že s touto inscenací bude moci liberecké divadlo vycestovat do zahraničí?
Předpokládám, že tato opera je určena pro naše město. Je to velká opera s plnou účastí baletu, s velkým sborem. Z ekonomického hlediska je těžko prodatelná. Jedná se o velké spektakulární dílo s využitím efektů jak světelných, tak zvukových. Doufám, že o naši inscenaci bude mezi diváky zájem.

Anna Košárková