Šámalova chata v Jizerských horách není jak by z názvu mohlo vyplývat dílem Masarykova kancléře Přemysla Šámala, který ji užíval. Lovecký zámeček nechali na Nové louce vybudovat majitelé zdejšího panství, kterými byli od třicetileté války Clam-Gallasové. Šlechtici italského původu, pro něž se staly severní Čechy druhým domovem.

Poslední mužský potomek rodu, František ClamGallas, velký milovník pokroku a sportu včetně turistiky, nechal v 19. století otevřít ve fořtovně zámku občerstvení pro první turisty a horolezce. Ke stejným účelům sloužila i nedaleká Liščí bouda na Kristiánově. Také zdejší panský dům přenechával jako jeho člen Německému horskému spolku, aby se tu v létě mohly pořádat ozdravné pobyty pro děti. Byl také členem Vodního družstva ke stavbě přehrad.

Nechyběl mu soucit

Otec sedmi dcer měl nejen velmi pokrokové myšlení, ale i silné sociální cítění. „Za první světové války podporoval raněné vojáky i provoz nemocnice a hleděl také na pracovní podmínky svých zaměstnanců,“ připomněl historik Vladimír Trégl, autor publikace Gallasové a Clam-Gallasové. „Po vzniku Československa, kdy šlechta přišla nejen o své tituly, ale po pozemkové reformě i značnou část majetku, si dělal hlavní starost s tím, jak financovat cenné historické památky a jak zamezit propouštění zaměstnanců,“ poznamenal.

Za jeho života se Liberec stal skutečným velkoměstem. Byla zavedena tramvajová doprava a vybudovány nejkrásnější stavby, jako budova divadla, Severočeského muzea a císařských lázní, které dnes slouží jako Oblastní galerie. A právě sem instaloval Národní památkový ústav (NPÚ) rozsáhlou výstavu. Je vyvrcholením rozsáhlého projektu s názvem Po stopách šlechtických rodů a představuje nejen posledního z Clam-Gallasů. Nabízí neobyčejně obsáhlou a komplexní exkurzi do života rodu a jeho působení na severu Čech. Její název Spravedlnost bez bázně je i rodovým heslem Clam-Gallasů.

Expozice přivítá návštěvníka několika portréty šlechticů v nadživotní velikosti. Právě za jejich života byl budován například kostel Nalezení sv. Kříže v Liberci a pozdější čtvrti Janův Důl, Nové Pavlovice či Nový Harcov. Některé, jako například Kristiánov či Filipov, pak připomínají jejich jména. Právě Kristián Filip nechal například vybudovat Lázně Libverda a byl výborným hudebníkem i hudebním mecenášem. V jeho pražském paláci například koncertoval i Mozart.

Nejoblíbenějším byl podle historiků patrně poslední z rodu František, nejdále to ale dotáhl jeho předek z 18. století Jan Václav, který byl diplomatem v císařských službách. „Tomu je věnován i největší prostor, neboť jsme si připomněli 300 let od jeho úmrtí,“ doplnil ředitel územního pracoviště NPÚ Miloš Kadlec.

V roce 1707 se Jan Václav stal nejvyšším maršálkem Království českého, což ho vyneslo mezi nejvyšší šlechtice monarchie. Byl velvyslancem v Haagu, v Londýně a v Římě. Jako jediný dokonce získal řád Zlatého rouna, který je na výstavě také k vidění. „Tehdy ovšem nebyly vysoké posty ani tak cílem k získání peněz, šlo především o prestiž,“ zdůraznil Trégl.

Podle spoluautorky výstavy Anny Habánové z Oblastní galerie si šlechtici museli naopak náklady, které s sebou vysoké společenské postavení neslo, financovat ze svého. Habánová tím připomněla, jak důležitou roli nesly v tomto rodu ženy, které se staraly o hospodaření, zatímco jejich muži zastávali vysoké posty v politice či vojenskou kariéru.

Sedm žen rodu

Ženám je také věnována i jedna z částí rozsáhlé expozice. Konkrétně sedmi dcerám v úvodu zmíněného Františka ClamGallase. V samostatné expozici pod točitým schodištěm jsou zvěčněny na velkoformátových fotografiích z počátku minulého století. Ty představují nejen jejich tváře a životy, ale i partnery, záliby a v neposlední řadě hračky z dětství, které potěší i ty nejmenší návštěvníky výstavy, stejně jako ukázka dobových saní či makety slavnostních kočárů.

Výstava potrvá do 1. března a nabídne i komentované prohlídky. Tu první, s historikem Milanem Svobodou už 12. ledna, s autorem výstavy Vladimírem Tréglem se můžete setkat 27. února.