„Štafle, malířské plátno, barvy, štětce a paleta patří na vůz s krmením stejně jako kosy, hrábě a vidle,“ uvedl v roce 1937 v rozhovoru pro noviny slezský malíř Paul Gebauer (1888-1951). A nejedná se o žádnou nadsázku, Gebauer totiž kromě toho, že byl umělcem, byl také sedlákem v malé vesnici Sosnová na Opavsku. Oblastní galerie v Liberci (OGL) jako vůbec první uvádí jeho dílo v ucelené retrospektivě. Výstavou akademického malíře a slezského rodáka naplňuje linii, v níž postupně představuje německy hovořící umělce.

„Stěžejní tvorbu Paula Gebauera lze rozdělit do tří základních okruhů, které vytvářejí celoživotně se doplňující rozsáhlé cykly: portréty, obrazy spojené s polními pracemi a velké figurální kompozice,“ uvedla kurátorka výstavy Anna Habánová s tím, že tato tradiční témata zpracovával Gebauer výsostně modernistickým způsobem.

Výstava zachycuje jeho postupný vývoj od impresionistických portrétů až po tzv. novou věcnost. Návštěvník tak může hned po příchodu do podbazénové haly obdivovat dvě stěžejní Gebauerova díla. „Ikonická je Podobizna Kocha, ředitele banky z roku 1928. Jeho modernita nespočívá pouze v technickém provedení a ve využití statického pohledu s upřeným zrakem, typického právě pro novou věcnost, ale je to především prostředí moderního prostoru banky s černobílými dlaždicemi podlahy a přepážkami, ke kterým spěchají sebevědomí, moderně oblečení lidé,“ vysvětlila Habánová.

Návštěvníky zaujme také sousední dílo nazvané Má slezská vesnice, v němž osobitým způsobem zachytil své nejbližší v kulisách statku, a ukazuje se tak jako výborný pozorovatel nejen lidí, ale i života na venkově. Habánová upozornila na netradiční způsob jeho práce. „Na základě velmi malých fotografií, o velikosti 4x4 centimetry, zachytil výjev, který chtěl malovat a následně ho převedl do rozměrných pláten,“ popsala.

Paul Gebauer studoval na výtvarných akademiích ve Vídni a Drážďanech nejprve dějiny umění, pak malířství. Během první světové války narukoval a bojoval na několika frontách. Po skončení války se po krátkém pobytu v Drážďanech opět vrátil do Sosnové. „Jako jediný syn byl předurčen k převzetí statku. Postupně se ale vrátil k malířství a stal se mimo jiné žádaným portrétistou,“ poznamenala kurátorka. V té době bylo velmi neobvyklé, aby sedlácký syn šel studovat dějiny umění. „Jeho otec byl ale nejen významný statkář a starosta obce, ale také muzikální člověk, který mu studium umožnil, což bylo velmi prozřetelné,“ uzavřela.