V poslední době zažíváme výrazný revival a prudký vzestup popularity swingové taneční hudby, doprovázený velkým zájmem veřejnosti o taneční styly třicátých a čtyřicátých let minulého století.

Společenská nostalgie po této době přináší také návrat módních stylů oblékání, líčení i vybraného chování tehdejších salonů Československé první republiky, ale také vření dobových tančíren barevného obyvatelstva USA.

„Celý svět dnes znovu objevuje swingové tance jako Charleston, Balboa, Shag, Boogie Woogie nebo Blues. Na špici popularity se však dlouhodobě drží Lindy Hop, taneční novinka z roku 1928 pojmenovaná po fantastickém sportovním výkonu letce Lindberga, po jeho „Lindberg's Hop over the Ocean"," říká odborník na slovo vzatý. Zdeněk Pilecký, tanečník a majitel studia ZIG-ZAG Praha.

Vysvětluje i proč. „Praha stála již u zrodu této módní vlny. V roce 1991 se zde natáčel dnes již kultovní americký film „Swing Kids"," vysvětluje Pilecký.

Těsně po sametové revoluci bylo naše hlavní město ve stavu, že se zde bez větších nákladů daly točit exteriéry se scénami předválečného Berlína. Velké taneční scény se pak natáčely například v Hudebním divadle v Karlíně a v interiéru Kulturního domu na Smíchově.

Jinak ale nový nástup swingových tanců podle Pileckého Prahu i celou naši republiku minul. Teprve v poslední době se daří díky spolupráci s předními swingovými orchestry, jako jsou Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, Jakub Šafr a jeho orchestr se zpěvačkou Petrou Ernyeiovou nebo nový orchestr Harlemania, přivést k naší široké veřejnosti povědomí o amerických „social dances", které se u nás tančily již před druhou světovou válkou a po osvobození se tu objevily v originální podobě spolu s americkou armádou.

Ondřej Havelka se stepkami na nohou

Polovina dubna se již sedmým rokem stává očekávanou dobou nejen českých swingařů. Čeká je v Praze pestrý víkend. Prague Spring Swing Festival a to již 7. ročník. Velký taneční večer Ondřeje Havelky a Melody Makers v Paláci Lucerna, swingové tančírny a semináře charlestonu, Lindy Hopu a ostatních tanečních stylů 30. a 40. let se zahraničními lektory v tanečním studiu ZIG-ZAG.

Sám Ondřej Havelka velmi dobře tančí a v této „éře" se vyloženě našel.

Proč si znovu kluci oblékají psí dečky a holky malují červené pusiny? Proč se to vrací? Proč je to tak úžasné a co lidem chybí?

Asi autentický zážitek, protože ten virtuální je hrozná nuda a rychle se přejí. Mladí , pokud nesedí u počítače, neztrácejí čas na faceboocích, tak nemají co dělat. Tohle je hudba, která je akustická, je z jiného světa, předpokládá přímý kontakt – je to prožitek té chvíle. Není to zprostředkovaná věc přes internet, média.

Je Prague Spring Swing Festival největší sláva v republice? Měli by to čtenáři vidět?

Tam musí všichni být nutně, to je událost sezóny, ti prozíravější už to vědí. Je fakt, že to vědí swingaři v Evropě a jezdí a létají do Prahy kvůli tomuto večeru. Vlastně nejen kvůli večeru, ale přijíždějí na celý víkend. My jsme jen takové epicentrum celé té události. Sobotní večer je ten hlavní bod celého festivalu. Myslím, že by na festival měli lidé přijít. I když, ale to je mimo, tam by byl takový nával, že bychom si ani nezatancovali.

Jezdíte i na jiné festivaly? Ať se jen podívat nebo si i zatančit?

Zatančit ne, to já jsem zdrženlivý. Moc tančit neumím. Párkrát jsme na festivale tohoto zaměření byli, ale je to problém, protože komunity swingařů jsou přece jen menšinové a vždy jsou zkoncentrované okolo nějakého klubu. Kluby jsou docela malé a nemají tolik prostředků.

Mají zájem o to, abychom přijeli, ale to je hodně náročné. Jen přeprava patnáctičlenného bigbandu z místa na místo je tak finančně nákladná, že si to kluby nemohou dovolit a to nemluvím o honoráři. Náš band je profesionální a pokud jsme pozváni na nějaký festival, tak se rádi zúčastníme. Hráli jsme v Londýně na Vintage.

Loni jsme byli na pěkné akci. Byl to velký artový festival. Nespecializoval se na swing. Všechno možné. Od divadla, poezie až po hudbu. Pořadatelé se rozhodli, že tam udělají i prostor pro swingaře a letos nás pozvou asi znovu. Prostě tyhle velké festivaly si mohou dovolit pozvat různé umělce, protože při tisícové účasti náklady pokryjí vstupným.

Jak často se takové festivaly konají? Dá se říci, že kdybychom byli swingaři, tak minimálně dvakrát do měsíce budeme létat po Evropě ne-li po světě?

Přehled nemám, ale festiválků je hodně, většinou v letních měsících. Největší evropská událost je švédský kemp, který trvá šest týdnů. Oni o nás samozřejmě vědí, ale provoz celého festivalu je sám o sobě dost nákladný a nemají na zaplacení tak velkého orchestru jako je Melody Makers. Tam hrají opravdu takové malé partičky.

Letos je již 7. ročník swingového festivalu. Chystáte nějakou perličku, třešničku, nějaké překvapení?

Lektoři jsou většinou tou největší atrakcí a těmi letošními jsou Charles „Chazz" Young a Catrine Ljunggren (USA, Švédsko), Trisha Sewell a Ben Cook (UK, Austrálie), Mickey Fortanasce a Kelly Arsenault (USA), Joel a Lenka Green (USA), Jana Grulichová a Xavi Recuenco (ČR, Španělsko).